Gênesis 22

Deus prova a Abraão

1 Depois disto, *Dt 8.2,16experimentou Deus a Abraão e lhe disse: *Gn 22.11Abraão. Este lhe respondeu: Eis-me aqui. 2 Acrescentou Deus: Toma *Gn 22.12,16;Jo 3.16;1Jo 4.9teu filho, teu único filho, Isaque, a quem amas, e vai à terra de *2Cr 3.1Moriá; oferece-o ali em *Gn 8.20holocausto sobre um dos montes que te hei de mostrar. 3 Levantou-se, pois, Abraão de manhã cedo e albardou o seu jumento, levando consigo dois de seus moços e a Isaque, seu filho; tendo fendido a lenha para o holocausto, levantou-se e foi ao lugar que Deus lhe havia dito. 4 Ao terceiro dia, levantando Abraão os olhos, viu o lugar de longe. 5 Disse a seus moços: Ficai-vos aqui com o jumento, e eu e o mancebo iremos até lá; depois de adorarmos, voltaremos a vós. 6 Tomou a lenha do holocausto e a *Jo 19.17pôs sobre Isaque, seu filho; tomou também na mão o fogo e o cutelo, e caminharam ambos juntos. 7 Disse Isaque a Abraão, seu pai: Meu Pai! Respondeu Abraão: Eis-me aqui, meu filho! Perguntou-lhe Isaque: Eis o fogo e a lenha, porém onde está *Êx 29.38-42;Jo 1.29,36;Ap 13.8o cordeiro para o holocausto? 8 Respondeu Abraão: Deus proverá para si, meu filho, o cordeiro para o holocausto; assim, caminharam ambos juntos.

9 Chegaram *Gn 22.2ao lugar que Deus lhe havia dito; e ali edificou Abraão *Gn 12.7-8;13.18o altar, e pôs a lenha em ordem, e, tendo ligado a Isaque, seu filho, *Hb 11.17-19deitou-o sobre o altar, em cima da lenha. 10 Então, estendeu a mão e pegou no cutelo para imolar a seu filho. 11 Mas bradou-lhe do céu *Gn 16.7-11;21.17-18o Anjo de Jeová: Abraão! Abraão! Ele respondeu: Eis-me aqui! 12 Continuou o anjo: Não estendas a mão sobre o mancebo e não lhe faças nada; pois, agora, sei que tu temes a Deus, visto que não me negaste *Gn 22.2,16teu filho, teu único filho. 13 Tendo levantado Abraão os olhos, olhou, e eis atrás de si um carneiro embaraçado num mato pelos chifres; foi, tomou o carneiro e ofereceu-o em holocausto em lugar de seu filho. 14 Chamou Abraão àquele lugar Jeová-Jiré; donde, até o dia de hoje, se diz: *Gn 22.7No monte de Jeová se provê. 15 Então, bradou desde o céu o Anjo do Senhor a Abraão, pela segunda vez, 16 e disse: *Hb 6.13-14Por mim mesmo jurei, diz Jeová, porque fizeste isto e não me negaste teu filho, 17 que deveras te abençoarei e multiplicarei a tua descendência *Gn 15.5;26.4como as estrelas do céu e *Gn 32.12como a areia que está na praia do mar. *Gn 24.60Ela possuirá a porta dos seus inimigos, 18 e, *Gl 3.8,16;At 3.25por tua semente, se abençoarão todas as nações da terra, porque *Gn 18.19obedeceste à minha voz. 19 *Gn 22.5Então, voltou Abraão a seus moços, eles se levantaram e foram juntos a Berseba. Abraão habitou em Berseba.

A família de Naor

20 Depois destas coisas, foi dada notícia a Abraão nestes termos: Eis que *Gn 11.29Milca também tem dado à luz filhos a Naor, teu irmão: 21 Uz, seu primogênito, Buz, seu irmão, Quemuel, pai de Arã, 22 Quésede, Hazo, Pildas, Jidlafe e Betuel. 23 Betuel gerou a *Gn 24.15Rebeca; estes oito deu à luz Milca a Naor, irmão de Abraão. 24 Sua concubina chamava-se Reumá, que também deu à luz filhos: Tebá, Gaã, Taás e Maaca.

1 Když pakty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem. 2 I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě. 3 Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh. 4 Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka. 5 A řekl Abraham služebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám. 6 Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I šli oba spolu. 7 Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Kterýž odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti? 8 Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné, synu můj. A šli předce oba spolu. 9 A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví. 10 I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého. 11 Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já. 12 I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne. 13 A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého. 14 A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkudž říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se. 15 Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe, 16 A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému: 17 Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých. 18 Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého. 19 Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým; a vstavše, šli spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé. 20 A když se tyto věci staly, zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému: 21 Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova; 22 A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele. 23 Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu. 24 Ale i ženina jeho, jejíž jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu.