Gênesis 39

José na casa de Potifar

1 José foi conduzido ao Egito; e Potifar, oficial de Faraó, capitão da guarda, varão egípcio, comprou-o das mãos dos *Gn 37.25,28,36;Sl 105.17ismaelitas que o haviam conduzido para lá. 2 *Gn 39.3,21,23Jeová era com José, e ele veio a ser próspero; e estava na casa do egípcio, seu senhor. 3 *Gn 21.22;26.28Viu seu senhor que Jeová era com ele, e que tudo o que ele fazia Jeová *Sl 1.3o tornou próspero em suas mãos. 4 Achou José graça aos olhos dele e servia-o; seu senhor fê-lo mordomo da sua casa e *Gn 39.8,22tudo o que tinha pôs nas mãos de José. 5 Desde que o fez mordomo na sua casa e pô-lo sobre tudo o que tinha, *Gn 30.27abençoou Jeová a casa do egípcio por amor de José; e *Dt 28.3-4,11a bênção de Jeová estava sobre tudo o que tinha, tanto na casa como no campo. 6 Potifar deixou nas mãos de José tudo o que tinha; e não sabia nada do que estava com ele, a não ser o pão que comia. José era *Gn 29.17formoso de porte e de semblante.

7 Aconteceu, depois destas coisas, que a *Pv 7.15-20mulher do seu senhor pôs os olhos em José e lhe disse: Deita-te comigo. 8 Mas ele *Pv 6.23-24recusou e disse à mulher do seu senhor: Meu senhor não sabe o que está comigo na sua casa e pôs tudo o que ele tem nas minhas mãos. 9 Ele *Gn 41.40não é maior do que eu nesta casa; e não reteve coisa alguma de mim, senão a ti, porque és sua mulher: como, pois, posso cometer esta grande maldade e *Gn 42.18;2Sm 12.13pecar contra Deus? 10 Falando ela a José todos os dias, ele não lhe dava ouvidos, para se deitar com ela e estar com ela. 11 Sucedeu, nestes dias, que entrou em casa para atender aos seus negócios; e não havia nenhum dos homens da casa lá dentro. 12 Então ela lhe pegou pelo vestido, dizendo: Deita-te comigo; mas ele, deixando o seu vestido nas mãos dela, fugiu e saiu para fora. 13 Quando ela viu que ele havia deixado o seu vestido nas mãos dela e havia fugido para fora, 14 chamou pelos homens da sua casa, e disse-lhes: Vede, introduziu meu marido a este hebreu para zombar de nós. Veio a mim para se deitar comigo, e gritei em alta voz; 15 ouvindo ele que eu levantava a voz e gritava, deixou o seu vestido comigo, fugiu e saiu para fora. 16 Ela guardou o vestido dele perto de si, até que o senhor dele voltou para casa. 17 Então, ela lhe falou do seguinte modo: O servo hebreu, que nos trouxeste, veio ter comigo para zombar de mim; 18 mas, quando eu levantava a voz e gritava, deixou o seu vestido comigo e fugiu para fora.

19 Tendo o seu senhor ouvido as palavras de sua mulher, que lhe falava, dizendo: Desta maneira me fez teu servo, então, se acendeu a sua ira. 20 O senhor de José o tomou e o *Sl 105.18lançou no cárcere, no lugar em que os presos do rei estavam encarcerados; ali, esteve na prisão. 21 *Gn 39.2;Sl 105.19;At 7.9Jeová, porém, era com José, mostrou-lhe a sua benignidade e deu-lhe graça aos olhos do carcereiro. 22 O carcereiro *Gn 39.4entregou às mãos de José todos os presos que estavam no cárcere; e ele fazia tudo o que se fazia ali. 23 O *Gn 39.3,8carcereiro não tinha cuidado de coisa alguma que estava na mão de José, porque *Gn 39.2Jeová era com ele, e tudo o que ele fazia *Gn 39.3Jeová tornava próspero.

1 Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteříž ho tam dovedli. 2 Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského. 3 A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho. 4 Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho. 5 A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli. 6 Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření. 7 I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou. 8 Kterýžto odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a všecko, což má, dal v ruce mé. 9 Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu? 10 A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní. 11 Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě, 12 Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven. 13 A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven, 14 Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým. 15 A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven. 16 Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého. 17 K němuž mluvila v tato slova, řkuci: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhožs přivedl nám, aby mi lehkost učinil. 18 A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven. 19 I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi. 20 Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři. 21 Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem. 22 I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval. 23 Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal, což jemu svěřil; proto že Hospodin byl s ním, a což on činil, Hospodin tomu prospěch dával.