1 Tessalonicenses 2

A pregação de Paulo

1 Pois vós mesmos sabeis, irmãos, que a nossa *1Ts 1.9entrada entre vós *2Ts 1.10não se tornou vã; 2 mas, tendo antes padecido e sido *Fp 1.30;At 14.5maltratado, como sabeis, em *vd.At 16.22-24Filipos, tivemos a confiança em nosso Deus para *vd.At 17.1-9vos falar o *vd.Rm 1.1evangelho de Deus, em muitas *vd.Fp 1.30lutas. 3 Pois a nossa *At 13.15exortação não provém de *2Ts 2.11erro, nem de *1Ts 4.7imundícia, nem se baseia em *2Co 4.2dolo; 4 *2Co 2.17mas, assim como temos sido aprovados por Deus, para que se *vd.Gl 2.7nos confiasse o evangelho, assim falamos, *vd.Gl 1.10não como aqueles que agradam a homens, mas a Deus, que *vd.Rm 8.27prova os nossos corações. 5 Pois nunca usamos de palavras de adulação, como sabeis, nem pretexto de *At 20.33; cp.2Pe 2.3avareza; *1Ts 2.10; vd.Rm 1.9Deus é testemunha; 6 *Jo 5.41,44; cp.2Co 4.5buscando glória de homens, quer de vós, quer de outros, embora podendo, como *vd.1Co 9.1s.apóstolos de Cristo, ser-vos pesados; 7 antes, nos fizemos *2Tm 2.24brandos no meio de vós, *cp.1Ts 2.11;Gl 4.19como a mãe que acaricia seus filhos. 8 Assim, tendo-vos tanta afeição, de boa vontade desejamos *vd.2Co 12.15; cp.1Jo 3.16comunicar-vos não somente o *vd.Rm 1.1evangelho de Deus, mas também as nossas vidas, porque vos fizestes de nós muito amados. 9 Pois vos lembrais, irmãos, de nosso *2Ts 3.8; cp.Fp 4.16trabalho e fadiga; *vd.At 18.3trabalhando noite e dia para não sermos *2Co 11.9; cp.1Co 9.4s.pesados a nenhum de vós, vos pregamos o evangelho de Deus. 10 Vós sois testemunhas *vd.1Ts 2.5e também Deus de *1Ts 1.5; cp.2Co 1.12quão santa, justa e irrepreensivelmente nos comportamos para convosco, que credes, 11 assim como sabeis de que modo tratávamos a cada um de vós, *vd.1Co 4.14; cp.1Ts 2.7como um pai a seus filhos, *cp.1Ts 5.14exortando-vos e animando-vos 12 e *vd.Lc 16.28;1Ts 4.6instando *vd.Ef 4.1que andásseis de uma maneira digna de Deus, que vos *1Ts 5.24;2Ts 2.14; vd.Rm 8.28chama ao seu reino e à sua *1Pe 5.10; cp.2Co 4.6glória.

Os tessalonicenses sofrem perseguição

13 Por isso, nós também *vd.Rm 1.8; cp.1Ts 1.2damos graças a Deus sem cessar, porquanto, ao receberdes a *Hb 4.2; cp.Rm 10.17palavra de Deus, que de nós ouvistes, *cp.Gl 4.14; vd.Mt 10.20não a aceitastes como palavra de homens, mas (segundo ela realmente é) como palavra de Deus, *cp.Hb 4.12a qual também opera em vós, que credes. 14 Pois vós, irmãos, vos haveis feito *1Ts 1.6imitadores das *vd.1Co 7.17; cp.10.32igrejas de Deus *vd.Gl 1.22na Judeia em Cristo Jesus; porque *At 17.5; cp.1Ts 3.4;2Ts 1.4s.padecestes as mesmas coisas dos vossos compatriotas *cp.Hb 10.33s.que eles padeceram dos judeus, 15 *Lc 24.20;At 2.23os quais mataram o Senhor Jesus e *At 7.52; vd.Mt 5.12os profetas, e nos expulsaram, e não agradam a Deus, e são contrários a todos os homens, 16 *At 9.23;13.45,50;14.2,5,19;17.5,13;18.12;21.21-22,27;25.2,7proibindo-nos de falar aos gentios *1Co 10.33para que estes sejam salvos, a fim de *Gn 15.16;Dn 8.23;Mt 23.32encherem sempre a medida de seus pecados. *vd.1Ts 1.10A ira, porém, caiu sobre eles até o fim.

Paulo se interessa por eles

17 Mas nós, irmãos, privados de vós por um pouco de *vd.1Co 5.3tempo, *1Ts 3.10de vista, não de coração, tanto mais procuramos, com grande desejo, ver a vossa face. 18 Porquanto *cp.Rm 15.22quisemos ir ter convosco (pelo menos eu, Paulo, *Fp 4.16não só uma vez, mas duas), e *vd.Mt 4.10Satanás *Rm 15.22; cp.Rm 1.13nos impediu. 19 Pois qual é a nossa esperança, *Fp 4.1gozo ou coroa de glória diante do Senhor Jesus na sua *1Ts 3.13;4.15;5.23; vd.Mt 16.27;Mc 8.38;Jo 21.22vinda? Porventura, não o sois vós também? 20 Sim, sois vós a *2Co 1.14nossa glória e o nosso gozo.

1 Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný. 2 Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory. 3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti. 4 Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich. 5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek. 6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé. 7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své. 8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí. 9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží. 10 Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili, 11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali, 12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu. 13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících. 14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů. 15 Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní, 16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný. 17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí. 18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i po druhé, ale překazil nám satan. 19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho? 20 Vy jistě jste sláva naše i radost.