Joel 2

Convite a jejuar e orar

1 *Jl 2.15;Sf 1.16Tocai a trombeta em Sião e dai o alarme no meu santo monte. Tremam todos os habitantes da terra, porque vem vindo *Jl 2.11,31;Jl 1.15;3.14o Dia de Jeová, porque está próximo; 2 dia de *Jl 2.10,31;Sf 1.15trevas e escuridão, dia de nuvens e negrume. Como a alva espalhada sobre os montes: *Jl 2.11,25;Jl 1.6povo grande e poderoso, *Jl 1.2;Lm 1.12;Dn 9.12;12.1qual nunca houve semelhante, nem depois dele haverá mais até os anos de muitas gerações. 3 Diante da sua face *Sl 97.3;Is 9.18-19devora o fogo; e atrás dele abrasa a chama; diante dele, a terra é *Is 51.3;Ez 36.35como o jardim do Éden, e atrás dele, um *Êx 10.5,15;Sl 105.34-35deserto assolado. Ninguém dele escapou.

4 A sua *Ap 9.7aparência é como a aparência de cavalos; e, como cavaleiros, assim correm. 5 Saltam como *Ap 9.9o estrondo de carros sobre os cumes dos montes, como o sonido duma *Is 5.24;30.30chama de fogo que devora o restolho, como um povo forte posto em ordem de batalha. 6 À vista deles, os povos estão *Is 13.8;Na 2.10angustiados; todos os *Jr 30.6semblantes empalidecem. 7 Correm como *Is 5.26-27valentes; *Jl 2.9sobem o muro como homens de guerra; *Pv 30.27marcham cada um nos seus caminhos, e não se desviam das suas fileiras. 8 Não empurram uns aos outros; marcham cada um pelo seu carreiro; abrem caminho por entre as armas e continuam no seu caminho. 9 *Jl 2.7Pulam sobre a cidade; correm pelos muros; sobem nas *Êx 10.6casas; *Jr 9.21entram pelas janelas como um ladrão. 10 A terra *Jl 3.16;Sl 18.7;Na 1.5se abala diante deles; os céus tremem; *Jl 2.31;Jl 3.15;Is 13.10;34.4;Jr 4.23;Ez 32.7o sol e a lua escurecem, e as estrelas retiram o seu resplendor. 11 Jeová *Jl 3.16;Sl 46.6;Is 13.4faz ouvir a sua voz ante a face do seu *Jl 2.2,25exército, porque muito grande é o seu arraial, e *Jr 50.34;Ap 18.8forte é quem executa a sua palavra. Pois o *Jl 2.1,31;Jl 1.15;3.14Dia de Jeová é grande e mui terrível. E *Ez 22.14quem o poderá suportar?

Jeová manifesta clemência e favor

12 Todavia, ainda agora, diz Jeová, *Dt 4.29;Ez 33.11convertei-vos a mim de todo o vosso coração, e com *Dn 9.3jejum, e com choro, e com pranto. 13 Rasgai o *Sl 51.17;Is 57.15vosso coração, *Jr 41.5e não os vossos vestidos, e convertei-vos a Jeová, vosso Deus, porque ele é *Êx 34.6clemente, cheio de compaixão, tardio para se irar e de muita misericórdia *Jr 18.8;42.10;Am 7.3,6e se arrepende do mal. 14 Quem sabe se *Jr 26.3;Am 5.15;Jn 1.6;3.9;Sf 2.3não se converterá, e se arrependerá, e deixará após si *Ag 2.19uma bênção, a saber, uma *Jl 1.9,13oferta de cereais e uma libação para Jeová, vosso Deus?

15 *Jl 2.1Tocai a trombeta em Sião, santificai um jejum, *Jl 1.14;2Rs 10.20;Jr 36.9convocai uma assembleia solene; 16 ajuntai o povo, *1Sm 16.5;2Cr 29.5santificai a congregação, reuni os velhos, ajuntai os meninos e os que mamam os peitos; saia *Sl 19.5o noivo da sua câmara, e a noiva, do seu aposento. 17 Chorem *Jl 1.9os sacerdotes, ministros de Jeová, *2Cr 8.12;Ez 8.16entre o vestíbulo e o altar, e digam: *Is 37.20;Am 7.2,5Poupa o teu povo, Jeová, e não entregues a tua herança ao *Sl 44.13;74.10opróbrio, de sorte que as nações o dominem. Por que razão dizem entre os povos: *Sl 79.10;115.2Onde está o Deus deles?

Promessa de abundância

18 Então, Jeová se mostrou *Zc 1.14;8.2zeloso da sua terra e teve *Is 60.10;63.9,15compaixão do seu povo. 19 Respondendo Jeová, disse ao seu povo: Eis que vou enviar-vos *Jr 31.12;Os 2.21-22trigo, e mosto, e azeite, e deles sereis fartos; *Ez 34.29;36.15não os farei mais objeto de opróbrio entre as nações. 20 Mas removerei para longe de vós o *Jr 1.14-15exército do Norte e o lançarei para uma terra árida e desolada, a sua vanguarda para dentro do *Zc 14.8mar oriental e a sua retaguarda para o *Dt 11.24mar ocidental. Subirá o seu *Is 34.3;Am 4.10fedor, e subirá o seu mau cheiro, porque ele tem feito grandes coisas.

21 *Is 54.4;Jr 30.10;Sf 3.16-17Não tenhas medo, ó terra, alegra-te e exulta, porque Jeová tem feito *Jl 2.26;Sl 126.3grandes coisas. 22 Não tenhais medo, animais do campo, porque *Jl 1.18-20;Sl 65.12-13os pastos do deserto brotam, porque a árvore dá o seu fruto, a figueira e a vide dão a sua força. 23 Alegrai-vos, pois, *Sl 149.2filhos de Sião, e *Is 12.2-6regozijai-vos em Jeová, vosso Deus, porque *Dt 11.14;Jr 5.24ele vos dá em justa medida a chuva temporã e vos faz descer a chuva, a temporã e *Os 6.3;Zc 10.1a serôdia, no primeiro mês. 24 *Lv 26.10;Am 9.13;Ml 3.10As eiras se encherão de trigo, e os lagares trasbordarão de mosto e de azeite. 25 Restituir-vos-ei os anos que tem comido *Jl 2.2-11;Jl 1.4-7o gafanhoto, o brugo, o hasil e a lagarta, o meu grande exército que enviei entre vós. 26 *Dt 11.15;Is 62.9Comereis abundantemente, e vos fartareis, *Dt 12.7;Sl 67.5-7e louvareis o nome de Jeová, vosso Deus, *Sl 126.2-3;Is 25.1que se houve maravilhosamente para convosco; e o meu povo nunca *Is 45.17será envergonhado. 27 *Jl 3.17,21Sabereis que eu estou no meio de Israel, e que eu sou Jeová, vosso Deus, e que *Is 45.5-6não há outro; e o meu povo nunca será *Is 49.23envergonhado.

Promessa da efusão do Espírito

28 *Jl 2.28-32;At 2.17-21Acontecerá depois que derramarei o *Is 32.15;44.3;Ez 39.29meu Espírito *Is 40.5;49.6sobre toda a carne; vossos filhos e vossas filhas profetizarão, os vossos anciãos sonharão, terão visões vossos mancebos; 29 também sobre *1Co 12.13os servos e sobre as servas, naqueles dias, derramarei o meu Espírito. 30 *Lc 21.11,25-26;At 2.19Mostrarei prodígios nos céus e na terra, sangue, e fogo, e colunas de fumo. 31 *Jl 2.10;Jl 3.15;Is 13.9-10;31.4;Mt 24.29;Mc 13.24;At 2.20O sol se converterá em trevas, e a lua, em sangue, antes que venha *Sf 1.14-16;Ml 4.1,5o grande e terrível Dia de Jeová. 32 Acontecerá que *Jr 33.3;At 2.21;Rm 10.13todo aquele que invocar o nome de Jeová será libertado; pois no monte de Sião e em Jerusalém estarão os que *Is 4.2;Ob 17escaparem, como disse Jeová, e entre os sobreviventes, aqueles que Jeová chamar.

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest, 2 Den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů. 3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo před ním. 4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou. 5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě. 6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec. 7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých. 8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni. 9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj. 10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj. 11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti? 12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením. 13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého. 14 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu. 15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění. 16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své. 17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich? 18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým. 19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany. 20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná. 21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své. 22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou. 23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas. 24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem. 25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás. 26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky. 27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky. 28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou. 29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého, 30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové. 31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný, 32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.