Cânticos 8

1 Oxalá que fosses como meu irmão,

Que mamou os peitos de minha mãe!

Quando eu te encontrasse lá fora, eu te beijaria,

E ninguém me poderia desprezar.

2 Eu te levaria e te *Ct 3.4introduziria na casa de minha mãe,

E tu me instruirias.

Eu te daria de beber vinho aromático,

O mosto das minhas romãs.

3 *Ct 2.6A sua mão esquerda estaria debaixo da minha cabeça,

E a sua direita me abraçaria.

4 *Ct 2.7;3.5Conjuro-vos, filhas de Jerusalém,

Que não acordeis nem desperteis o amor,

Até que queira.

5 *Ct 3.6Quem é esta que sobe do deserto,

Apoiada em seu amado?

Debaixo da *Ct 2.3macieira te despertei;

Ali tua mãe te deu à luz com dores,

Ali esteve com dores a que te deu à luz.

6 Põe-me como selo sobre o teu coração, como *Is 49.16;Jr 22.24;Ag 2.23selo sobre o teu braço,

Pois o amor é forte como a morte;

O ciúme é cruel como a sepultura.

*Pv 6.34Os seus brilhos são brilhos de fogo,

A chama de Jeová.

7 Muitas águas não podem extinguir o amor,

Nem os rios podem afogá-lo.

Se o homem desse todos os bens da sua casa pelo amor,

Ele seria de todo desprezado.

8 Temos uma irmã menor,

Que *Ez 16.7ainda não tem seios;

Que faremos por nossa irmã,

Quando chegar o dia de ser pedida em casamento?

9 Se ela for um muro,

Edificaremos sobre ele uma torrezinha de prata;

Se ela for uma porta,

Cercá-la-emos com *1Rs 6.15tábuas de cedro.

10 Eu sou um muro, e os meus seios são como as suas torres;

Tornei-me aos olhos dele como a que acha paz.

11 Salomão teve uma *Ec 2.4vinha em Baal-Hamom:

*Mt 21.33Arrendou-a a uns *Ct 1.6guardas;

Cada um pelo *7.12;Ct 2.3fruto dela devia trazer *Is 7.23mil siclos de prata.

12 A minha que me pertence está ao meu dispor;

Tu, ó Salomão, terás os mil siclos,

E os que guardam o fruto dela, duzentos.

13 Ó tu, que habitas nos jardins,

*Ct 1.7Os companheiros estão atentos para ouvir a tua voz;

Digna-te de fazer-me ouvi-la.

14 Apressa-te, amado meu,

E sê tu *Ct 2.7,9,17como o veado ou como o filho da gazela

Sobre os *Ct 4.6montes de aromas.

1 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena. 2 Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých. 3 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 4 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl. 5 Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá. 6 Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší. 7 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl. 8 Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní? 9 Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými. 10 Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj. 11 Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných. 12 Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího. 13 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se. 14 Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.