Apocalipse 14

O Cordeiro e os seus remidos no monte Sião

1 *Ap 5.6Olhei, e eis o Cordeiro em pé sobre *Sl 2.6;Hb 12.22o monte Sião, e, com ele, *Ap 14.3;Ap 7.4cento e quarenta e quatro mil que tinham escrito o nome dele e *Ap 3.12o nome de seu Pai *Ap 7.3sobre as suas testas. 2 Ouvi uma voz do céu como *Ap 1.15a voz de muitas águas e como *Ap 6.1a voz de um grande trovão; e a voz que ouvi era como de *Ap 5.8harpistas que tocavam nas suas harpas. 3 Cantavam um *Ap 5.9novo cântico, diante do trono, e diante *Ap 4.6das quatro criaturas viventes, e dos *Ap 4.4anciãos; e *Ap 2.17ninguém podia aprender aquele cântico, senão os cento e quarenta e quatro mil que foram *Ap 5.9comprados da terra. 4 *Mt 19.12(?); cp.Ap 3.4;2Co 11.2;Ef 5.27Estes são os que não se contaminaram com mulheres, porque são virgens. Estes são os que *Ap 7.17; cp.Ap 3.4;17.14seguem o Cordeiro para onde quer que vá. Estes foram *Ap 5.9comprados dentre os homens para serem as *Tg 1.18; cp.Hb 12.23primícias para Deus e para o Cordeiro. 5 *Sf 3.13; cp.Sl 32.2;Ml 2.6;Jo 1.47;1Pe 2.22Na sua boca, não foi achada mentira; estão *Jd 24; cp.Hb 9.14;1Pe 1.19sem defeito.

A primeira voz

6 Vi outro anjo voando pelo *Ap 8.13meio do céu, tendo um *Ap 10.7;1Pe 1.25evangelho eterno para anunciar *Ap 3.10aos habitantes da terra, e a *Ap 5.9toda nação, e tribo, e língua, e povo, 7 dizendo em alta voz: *Ap 15.4Temei a Deus e *Ap 11.13dai-lhe glória, porque é chegada a hora do seu juízo; e adorai aquele que *Ap 4.11fez o céu, e a terra, e o mar, e *Ap 8.10as fontes das águas.

A segunda voz

8 Um segundo anjo o seguiu, dizendo: *Ap 18.2;Is 21.9;Jr 51.8Caiu, caiu a grande *Ap 16.19;17.5;18.10; cp.Dn 4.30Babilônia, que *Jr 51.7deu a beber a todas as nações do *Ap 18.3;17.2,4vinho da ira da sua fornicação.

A terceira voz

9 Seguiu-se a estes um terceiro anjo, dizendo em alta voz: Se alguém *Ap 14.11;Ap 13.12adora a besta e a sua *Ap 14.11;Ap 13.14s.imagem e traz a sua *Ap 13.16marca na testa ou na mão, 10 beberá este também do *Ap 16.19; cp.19.15;Is 51.17;Jr 25.15-16,27vinho da ira de Deus, que está preparado, sem mistura, *cp.Ap 18.6;Sl 75.8no cálice da sua cólera, e será atormentado em *cp.Ap 19.20;20.10,14s.;21.8;Ez 38.22;2Ts 1.7fogo e em enxofre diante dos *Mc 8.38santos anjos e diante do Cordeiro. 11 *cp.Ap 18.9,18;19.3;Is 34.8-10O fumo do seu tormento sobe pelos séculos dos séculos, *Ap 4.8e não têm repouso nem de dia nem de noite aqueles que *Ap 14.9;Ap 13.12adoram a besta e a sua *Ap 14.9;Ap 13.14s.imagem e quem receber a *Ap 13.17marca do seu nome. 12 *Ap 13.10Aqui está a perseverança dos santos que *Ap 12.17guardam os mandamentos de Deus e *cp.Ap 2.13a fé em Jesus.

A quarta voz

13 Ouvi uma voz do céu dizendo: Escreve: *Ap 20.6Bem-aventurados os mortos que, *cp.Ap 11.18desde agora, *1Co 15.18;1Ts 4.16morrem no Senhor. Sim, *Ap 2.7;22.17diz o Espírito, para que *Ap 6.11;Hb 4.9s.descansem dos seus trabalhos, porque as *cp.1Tm 5.25suas obras os acompanham.

A ceifa

14 Olhei, e eis uma *cp.Mt 17.5nuvem branca, e, sobre a nuvem, sentado um *Ap 1.13semelhante a filho de homem, tendo uma *Ap 6.2; cp.Sl 21.3coroa de ouro sobre a cabeça e uma foice afiada na mão. 15 Outro anjo *Ap 14.17;Ap 15.6;16.17; vd.11.19saiu do santuário, clamando em alta voz ao que estava sentado sobre a nuvem: *Ap 14.18;Mc 4.29;Jl 3.13Mete a tua foice e ceifa; pois a hora de ceifar é chegada, porque a *Mt 13.39-41; cp.Jr 51.33seara da terra está madura. 16 Então, o que estava sentado sobre a nuvem meteu a sua foice à terra, e a terra foi ceifada.

A vindima

17 Ainda outro anjo saiu do santuário, que está no céu, tendo também ele uma foice afiada. 18 Outro anjo saiu do *Ap 6.9; cp.8.3altar, *cp.Ap 16.8aquele que tinha poder sobre o fogo, e clamou em alta voz ao que tinha a foice afiada, dizendo: *Ap 14.15Mete a tua foice afiada e vindima os cachos da videira da terra, *Jl 3.13porque as suas uvas estão bem maduras. 19 O anjo meteu a sua foice à terra e vindimou a videira da terra e lançou a vindima no *Ap 19.15; cp.Is 63.2s.grande lagar da ira de Deus. 20 O lagar foi pisado *cp.Hb 13.12;Ap 11.8fora da cidade, e saiu *Gn 49.11;Dt 32.14sangue do lagar até os freios dos cavalos, pelo espaço de mil e seiscentos estádios.

1 Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých. 2 A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako těch, kteříž hrají na harfy své. 3 A zpívali jakožto píseň novou, před trůnem, a před čtyřmi zvířaty, a před starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni z země. 4 Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi. 5 A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím. 6 I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu, 7 Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod. 8 A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy. 9 A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, 10 I tenť také bude píti víno hněvu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka. 11 A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího. 12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy 13 I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich. 14 I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý. 15 A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj a žni; nebť jest přišla tobě hodina žni, nebo již dozrala žeň země. 16 I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země. 17 A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý. 18 Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, jenž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její. 19 I spustil anděl srp svůj na zemi, a sebral vinici země, a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího. 20 I tlačeno jest jezero před městem, a vyšla krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů.