Apocalipse 10

Os anjos e os sete trovões. João come o livrinho

1 Vi outro *Ap 5.2anjo forte *Ap 18.1;20.1descendo do céu, vestido de uma nuvem; *Ap 4.3o arco-íris estava sobre a sua cabeça; *Ap 1.16; cp.Mt 17.2e o seu rosto era como o sol, e os *cp.Ap 1.15seus pés, como colunas de fogo; 2 e tinha na mão *Ap 10.8-10; cp.Ap 5.1um livrinho aberto. Pôs *Ap 10.5,8o pé direito sobre o mar; e o esquerdo; sobre a terra, 3 e bradou com uma grande voz, *Is 31.4;Os 11.10como o rugido de leão. Quando bradou, *cp.Ap 4.5;Sl 29.3-9os sete trovões fizeram soar as suas vozes. 4 Quando os sete trovões fizeram soar as suas vozes, *Ap 1.11,19eu ia escrever; mas *Ap 10.8ouvi uma voz do céu, dizendo: *Dn 8.26;12.4,9; cp.Ap 22.10Sela as coisas que falaram os sete trovões e não as escrevas. 5 O anjo que vi em pé sobre o mar e sobre a terra *Gn 14.22;Êx 6.8;Nm 14.30;Dt 32.40;Ez 20.5, etc.;Dn 12.7levantou a destra para o céu 6 e jurou por *Ap 4.9aquele que vive pelos séculos dos séculos, que *Ap 4.11criou o céu, e tudo o que nele há, e a terra, e tudo o que nela há, e o mar, e tudo o que nele há, que *cp.Ap 6.11;12.12;16.17;21.6não haveria mais demora; 7 mas que, nos dias da voz do *Ap 11.15sétimo anjo, quando este estiver para tocar a trombeta, então, se cumprirá *cp.Am 3.7;Rm 16.25o mistério de Deus, segundo ele anunciou aos seus servos, os profetas. 8 *Ap 10.4A voz que eu ouvi do céu, tornei a ouvi-la falando comigo e dizendo: Vai e toma *Ap 10.2o livro que está aberto na mão do anjo que está em pé sobre o mar e sobre a terra. 9 Fui ter com o anjo, pedindo-lhe que me desse o livrinho. *Ez 2.8;3.1-3; cp.Jr 15.16Toma-o, disse-me ele, e come-o; causar-te-á amargor no ventre, mas na tua boca será doce como mel. 10 Tomei o livrinho da mão do anjo e o comi; na minha boca, era doce como mel, mas, depois de o comer, causou-me amargor no ventre. 11 *cp.Ap 11.1Disseram-me: Cumpre que ainda *cp.Ez 37.4,9profetizes a respeito de *cp.Ap 5.9muitos povos, raças, línguas e *cp.Ap 17.10,12reis.

1 Viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví. 2 A v ruce své měl knížky otevřené. I postavil nohu svou pravou na moři a levou na zemi. 3 A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své. 4 A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych to psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho. 5 Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi, 6 A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude. 7 Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům. 8 A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opět mluvil se mnou a řekl: Jdi, a vezmi ty knížky otevřené z ruky anděla, stojícího na moři a na zemi. 9 I šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi ty knížky. I řekl mi: Vezmi, a požři je, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých budouť sladké jako med. 10 I vzal jsem knížky z ruky anděla, a požřel jsem je. I byly v ústech mých sladké jako med, ale když jsem je požřel, hořko mi bylo v břiše mém. 11 I dí mi: Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým.