Apocalipse 16

A primeira praga

1 Ouvi uma grande voz, vinda do *Ap 11.19santuário, dizendo aos *Ap 15.1sete anjos: Ide e *Ap 16.2ss.;Sl 79.6;Jr 10.25;Ez 22.31;Sf 3.8derramai sobre a terra as *cp.Ap 5.8sete taças da ira de Deus.

2 Foi o primeiro e derramou a sua taça *cp.Ap 8.7sobre a terra. Veio uma *Ap 16.11; cp.Êx 9.9-11;Dt 28.35chaga cruel e maligna sobre os homens *Ap 13.15-17;14.9que tinham a marca da besta e sobre os que adoravam a sua imagem.

A segunda praga

3 Derramou o segundo anjo a sua taça *cp.Ap 8.8s.;Êx 7.17-21; cp.Ap 11.6sobre o mar. O mar tornou-se em sangue como de um morto, e morreu toda alma vivente das que estavam no mar.

A terceira praga

4 Derramou o terceiro a sua taça sobre *Ap 8.10os rios e sobre as fontes das águas. Estas *Êx 7.17-20; cp.Ap 11.6se converteram em sangue. 5 E ouvi o anjo das águas dizendo: *Jo 17.25Tu és justo, tu *Ap 11.17que és e que eras, *Ap 15.4o Santo, porque isso *Ap 6.10julgaste; 6 pois derramaram *Ap 18.24; cp.17.6sangue de santos e de profetas, e tu lhes tens dado *cp.Is 49.26;Lc 11.49-51sangue a beber; eles o merecem. 7 Ouvi *Ap 6.9;14.18o altar dizendo: Certamente, *Ap 1.8Senhor Deus, Todo-Poderoso, *Ap 19.2; cp.15.3verdadeiros e justos são os teus juízos.

A quarta praga

8 O quarto derramou a sua taça sobre *cp.Ap 6.12o sol. *cp.Ap 14.18Foi-lhe permitido queimar os homens com fogo. 9 Os homens foram queimados com grande calor, e eles *Ap 16.11,21blasfemaram o nome de Deus, que tinha poder sobre essas pragas; *Ap 2.21e não se arrependeram para *Ap 11.13lhe darem glória.

A quinta praga

10 O quinto derramou a sua taça sobre *Ap 13.2o trono da besta. O seu reino foi mergulhado *cp.8.12;9.2;Êx 10.21s.;Is 8.22em trevas, e os homens mordiam, de dor, as suas línguas, 11 e blasfemaram *Ap 11.13o Deus do céu, por causa das suas dores e das suas chagas; e não se arrependeram das suas obras.

A sexta praga

12 O sexto derramou a sua taça sobre o *Ap 9.14grande rio Eufrates. *cp.Is 11.15s.;44.27;Jr 51.32,36Secaram-se as suas águas, para *cp.Is 41.2,25;46.11que fosse preparado o caminho para os reis vindos *Ap 7.2do oriente. 13 Vi, saindo da boca do *Ap 12.3dragão, e da boca da *Ap 13.1besta, e da boca do *Ap 19.20;20.10; cp.13.11,14falso profeta, três *Ap 18.2espíritos imundos semelhantes a *cp.Êx 8.6rãs; 14 pois estes são *cp.1Tm 4.1espíritos de demônios, *Ap 13.13fazendo milagres, que saem ao encontro dos reis do *Ap 3.10mundo inteiro, *Ap 20.8; cp.17.14;19.19;1Rs 22.21-23para os ajuntar para a guerra do *Ap 6.17Grande Dia do Deus Todo-Poderoso 15 (Eis que *Ap 3.3,11venho como ladrão; *Lc 12.37bem-aventurado aquele que vigia e que guarda as suas vestes, *Ap 3.18para que não ande nu, e vejam a sua vergonha.) 16 Eles *Ap 19.19os ajuntaram no lugar chamado, *Ap 9.11em hebraico, *Jz 5.19;2Rs 23.29s.;2Cr 35.22; cp.Zc 12.11Armagedom.

A sétima praga

17 O sétimo derramou a sua taça no *cp.Ef 2.2ar. Saiu uma *Ap 11.15grande voz do *Ap 14.15santuário, da banda do trono, dizendo: *Ap 21.6; cp.10.6Está feito! 18 Sobrevieram *Ap 4.5relâmpagos, vozes e trovões, e houve um *Ap 6.12grande terremoto, tão grande e tão forte, *Dn 12.1;Mt 24.21como nunca houve semelhante desde que existiram homens sobre a terra. 19 *Ap 17.18;18.10,18-19,21; cp.11.8A grande cidade foi dividida em três partes, e as cidades das nações caíram. *Ap 18.5Deus lembrou-se da *Ap 14.8grande Babilônia, para lhe dar a beber *Ap 14.10o cálice do vinho do furor da sua ira. 20 *Ap 6.14; cp.20.11Toda a ilha fugiu, e os montes não foram achados. 21 Uma *Ap 11.19; cp.8.7grande chuva de pedras, cada pedra quase do peso de um talento, caiu do céu sobre os homens; e os homens *Ap 16.9,11blasfemaram de Deus, por causa da praga da chuva de pedras, pois a sua *cp.Êx 9.18-25praga era grande em extremo.

1 I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi. 2 I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu. 3 Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela. 4 Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev. 5 I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, Kterýž jsi, a Kterýž jsi byl, a Svatý, žes to usoudil. 6 Neboť jsou krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; hodniť jsou zajisté toho. 7 I slyšel jsem jiného anděla od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji. 8 Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm. 9 I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmito ranami, avšak nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu. 10 Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest. 11 A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, avšak nečinili pokání z skutků svých. 12 Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce. 13 A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám. 14 Nebo jsouť duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího. 15 Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho. 16 I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon. 17 Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se. 18 I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, totiž země třesení tak velikého. 19 I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého. 20 A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny. 21 A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta rána.