Tiago 1

Saudação

1 *vd.At 12.17(?);At 12.2(?)Tiago, *vd.Tt 1.1servo de Deus e *Rm 1.1;2Pe 1.1;Jd 1do Senhor Jesus Cristo, *Lc 22.30;At 26.7às doze tribos da *1Pe 1.1; cp.Fp 3.20;Hb 13.14;Jo 7.35(?)dispersão, *vd.At 15.23saúde.

Acerca de provas e tentações

2 Meus irmãos, *vd.Mt 5.12; cp.Tg 1.12;Tg 5.11tende por motivo de grande gozo quando passardes por *1Pe 1.6diversas tentações, 3 conhecendo que *1Pe 1.7a provação da vossa *cp.Hb 6.12fé produz a fortaleza. 4 *vd.Lc 21.19A fortaleza deve completar a sua obra, para que sejais *cp.Tg 3.2;Mt 5.48;Cl 4.12;1Ts 5.23perfeitos e completos, não faltando em coisa alguma.

Peça-se a sabedoria

5 Mas se algum de vós *1Rs 3.9ss.;Pv 2.3-6; cp.Tg 3.17necessita de sabedoria, peça-a a Deus, que dá a todos liberalmente e não impropera, e *vd.Mt 7.7ser-lhe-á dada. 6 *vd.Mt 21.21Peça-a, porém, com fé, *Mc 11.23;At 10.20nada duvidando; porque quem duvida é semelhante à vaga do mar, que *cp.Ef 4.14;Mt 14.28-31o vento subleva e agita. 7 Não cuide esse homem que alcançará do Senhor alguma coisa, 8 sendo *Tg 4.8homem irresoluto e *vd.2Pe 2.14inconstante em todos os seus caminhos.

As circunstâncias externas não perduram

9 *Lc 14.11Mas glorie-se o irmão de condição humilde na sua exaltação, 10 e o rico, na sua humilhação, *1Pe 1.24; cp.1Co 7.31porque ele passará como a flor da erva. 11 Pois o sol se levanta, seguido de *vd.Mt 20.12um vento abrasador, e *Is 40.7s.;Sl 102.4,11seca a erva; e a sua flor cai, e a beleza do seu aspecto desaparece; assim também murchará o rico nos seus caminhos.

O pecado — sua origem

12 *cp.Tg 5.11;Lc 6.22;1Pe 3.14;4.14Bem-aventurado o homem que suporta a tentação, porque, depois de ter sido provado, receberá a *vd.1Co 9.25coroa da vida, que o Senhor *Tg 2.5;Êx 20.6prometeu aos *1Co 2.9; vd.1Co 8.3que o amam. 13 Ninguém, ao ser tentado, diga: *cp.Gn 22.1Sou tentado por Deus; pois Deus não é tentado pelo mal, e ele a ninguém tenta. 14 Mas cada um é tentado pela sua própria cobiça, quando esta o atrai e seduz; 15 então, a cobiça, *cp.Jó 15.35;Sl 7.14;Is 59.4havendo concebido, dá à luz o pecado, *vd.Rm 5.12;6.23e o pecado, sendo consumado, gera a morte. 16 *vd.1Co 6.9Não vos enganeis, *Tg 1.19;Tg 2.5; cp.Tg 1.2;2.1,14;3.1,10;5.12,19; cp.Tg 4.11; vd.At 1.15meus amados irmãos. 17 Toda boa dádiva e todo dom perfeito vêm lá de *Tg 3.15,17;Jo 3.3cima, descendo do *Sl 136.7; cp.1Jo 1.5Pai das luzes, *Ml 3.6no qual não pode haver mudança nem sombra de variação. 18 Pela *vd.Jo 1.13sua própria vontade, ele *cp.Tg 1.15;1Pe 1.3,23nos gerou *vd.2Co 6.7;Ef 1.13;2Tm 2.15pela palavra da verdade, para que, de algum modo, fôssemos as *Jr 2.3;Ap 14.4primícias das suas criaturas.

A prática da palavra de Deus

19 *cp.1Jo 2.21Isso sabeis, meus amados irmãos. Mas todo homem seja pronto para ouvir, *Pv 10.19;17.27tardio para falar e *Pv 16.32;Ec 7.9tardio para irar-se; 20 porque *Mt 5.22;Ef 4.26a ira do homem não cumpre a justiça de Deus. 21 Por isso, *vd.Ef 4.22;1Pe 2.1renunciando toda imundícia e todo excesso de malícia, recebei com mansidão a palavra *1Pe 1.22s.; cp.Ef 1.13em vós enxertada, a qual pode salvar as vossas almas. 22 *Tg 1.22-25; cp.Mt 7.24-27;Lc 6.46-49; vd.Rm 2.13;Tg 2.14-20Tornai-vos cumpridores da palavra e não ouvidores tão somente, enganando-vos a vós mesmos. 23 Quem ouve a palavra e não a pratica é semelhante a um homem que mira *cp.1Co 13.12no espelho o seu rosto nativo, 24 porque se mira a si mesmo, e se vai, e logo esquece qual ele era. 25 Mas quem contempla atentamente *Tg 2.12; vd.Gl 2.4;Jo 8.32; cp.Rm 8.2;Gl 6.2;1Pe 2.16a lei perfeita — a lei da liberdade — e nela persevera, sendo não ouvidor esquecidiço, mas fazedor de obra, este será *vd.Jo 13.17bem-aventurado na sua ação. 26 Se alguém cuida que é religioso, não *Tg 3.2-12;Sl 39.1;141.3refreando a sua língua, mas iludindo o seu coração, a sua religião é vã. 27 A religião pura e imaculada *Rm 2.13;Gl 3.11diante de nosso Deus e Pai é esta: *Mt 25.36visitar *Dt 14.29;Jó 31.16-17,21;Sl 146.9;Is 1.17,23os órfãos e as viúvas nas suas aflições e guardar-se a si mesmo isento da corrupção *Tg 4.4;Tt 2.12;2Pe 1.4;2.20; cp.Ef 2.2;Mt 12.32;1Jo 2.15-17do mundo.

1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje. 2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými, 3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost. 4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku. 5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána. 6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. 7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána, 8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých. 9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém, 10 A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine. 11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne. 12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují. 13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší. 14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván. 15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt. 16 Nebluďtež, bratří moji milí. 17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění. 18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho. 19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu. 20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí. 21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše. 22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe. 23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle. 24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl. 25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém. 26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. 27 Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa.