Lucas 24

1 *Lc 24.1-10;Mt 28.1-8;Mc 16.1-8; cp.Jo 20.1-8mas, no primeiro dia da semana, foram elas muito cedo ao túmulo, levando os aromas que haviam preparado. 2 Acharam a pedra removida do túmulo 3 e, entrando ali, não acharam o corpo *At 1.21; cp.Lc 7.13do Senhor Jesus. 4 Ficando perplexas por causa disso, eis que *Lc 2.9;At 12.7apareceram ao lado delas dois *Jo 20.12varões com vestes resplandecentes; 5 como estivessem amedrontadas e olhassem para o chão, eles lhes disseram: Por que buscais entre os mortos ao que vive? 6 Ele não está aqui, mas *Mc 16.6ressuscitou. Lembrai-vos de como ele vos falou *Mt 17.22s.;Mc 9.30s.;9.44;Lc 24.44quando estava ainda na Galileia, 7 dizendo: *Mt 16.21;Lc 24.46O Filho do Homem deve ser entregue às mãos de pecadores, e ser crucificado, e ressuscitar ao terceiro dia. 8 Então, *Jo 2.22se lembraram das suas palavras; 9 e, voltando do túmulo, contaram todas essas coisas aos onze e a todos os mais. 10 Eram *cp.Mt 27.56Maria Madalena, Joana e Maria, mãe de Tiago; também as outras que estavam com elas relataram essas coisas aos *Mc 6.30apóstolos. 11 Essas palavras pareceram-lhes um como delírio, e *Mc 16.11não acreditaram nelas. 12 Mas Pedro, levantando-se, *Jo 20.3-6correu ao túmulo. Abaixando-se, viu somente os panos de linho que ali ficaram; e retirou-se *Jo 20.10para casa, maravilhado do que havia acontecido.

Os dois discípulos no caminho de Emaús

13 No mesmo dia, *Mc 16.12dois deles caminhavam para uma aldeia chamada Emaús, distante de Jerusalém sessenta estádios*Estádio, medida itinerária de 185 metros.; 14 e iam falando um com o outro de tudo o que se tinha passado. 15 Enquanto conversavam e discutiam, o mesmo Jesus aproximou-se deles e acompanhava-os; 16 mas *cp.Jo 20.14;21.4; cp.Lc 24.31os olhos deles não o puderam reconhecer. 17 Então, lhes perguntou Jesus: Que falais um com o outro pelo caminho? E pararam tristes. 18 Um deles chamado Cléopas, respondeu-lhe: És tu o único que, estando em Jerusalém, não sabes o que ali tem acontecido nestes dias? 19 Replicou-lhes: Que? Disseram-lhe: O que aconteceu *Mc 1.24a Jesus, o Nazareno, que foi um *Mt 21.11profeta poderoso em obras e palavras diante de Deus e de todo o povo, 20 e como os principais sacerdotes e as nossas *Lc 23.13autoridades o entregaram para ser condenado à morte e o crucificaram. 21 Mas nós esperávamos que fosse ele quem havia de *cp.Lc 1.68resgatar a Israel; além de tudo isso, é já este o terceiro dia depois que essas coisas sucederam. 22 Por outro lado, certas mulheres, das que conosco estavam, nos encheram de pasmo, *Lc 24.1ss.tendo ido de madrugada ao túmulo; 23 e, não havendo achado o seu corpo, voltaram, declarando que tinham visto anjos, os quais diziam estar ele vivo. 24 Alguns dos nossos foram ao túmulo e acharam que era assim como as mulheres haviam dito, mas a ele não o viram. 25 Disse-lhes Jesus: Ó néscios e tardos de coração para crerdes tudo o que *Mt 26.24os profetas disseram! 26 *Lc 24.7,44ss.;Hb 2.10;1Pe 1.11Porventura, não importava que o Cristo padecesse essas coisas e assim entrasse na sua glória? 27 Começando por *cp.Gn 3.15;12.3, etc.;Nm 21.9;Jo 3.14;Dt 18.15;Jo 1.45; cp.Jo 5.46Moisés e por todos os *cp.2Sm 7.12-16;Is 7.14;Mt 1.23;9.1-2;Mt 4.15-16;Lc 24.42;Mt 12.18ss.;Lc 24.53;Mt 8.17;Lc 22.37;Dn 7.13;Mt 24.30, etc.;Mq 5.2;Mt 2.6;Zc 9.9;Mt 21.5; cp.At 13.27profetas, explicou-lhes o que dele se achava dito em todas as Escrituras. 28 Aproximando-se da aldeia para onde iam, *Mc 6.48deu ele a entender que ia para mais longe. 29 Mas eles o constrangeram, dizendo: Fica em nossa companhia, porque é tarde, e o dia já declinou. Ele entrou para ficar com eles. 30 Estando com eles à mesa, tomando o pão, *Mt 14.19deu graças e, partindo-o, dava-lhes; 31 então, se lhes *Lc 24.16abriram os olhos e o reconheceram; mas ele desapareceu de diante deles. 32 Dizia um ao outro: Não se nos abrasava o coração, quando ele nos falava pelo caminho e *Lc 24.45nos explicava as Escrituras? 33 Na mesma hora, levantaram-se, voltaram para Jerusalém e *Mc 16.13acharam reunidos os onze e *cp.At 1.14os que com eles estavam, os quais 34 diziam: *Lc 24.6Realmente o Senhor ressurgiu e *1Co 15.5apareceu a Simão. 35 Os dois contaram o que havia acontecido no caminho *Lc 24.30s.e como fora por eles conhecido no partir do pão.

Jesus aparece aos discípulos

36 Falando eles essas coisas, *Mc 16.14apresentou-se Jesus no meio deles e disse-lhes: *Jo 20.19,21,26Paz seja convosco! 37 Eles, porém, espantados e atemorizados, supunham ver um *cp.Mt 14.26;Mc 6.49espírito. 38 Mas ele lhes disse: Por que vos turbais? E por que se levantam dúvidas em vossos corações? 39 *Jo 20.20,27Olhai para as minhas mãos e os meus pés, pois sou eu mesmo; *1Jo 1.1; cp.Jo 20.27apalpai-me e vede, porque um espírito não tem carne nem ossos, como vedes que eu tenho. 40 Dizendo isso, mostrou-lhes as mãos e os pés. 41 *Lc 24.11Não acreditando eles ainda por causa da sua alegria e estando maravilhados, perguntou-lhes Jesus: *Jo 21.5Tendes aqui alguma coisa que comer? 42 Deram-lhe um pedaço de peixe assado;*Alguns manuscritos inserem: e um favo de mel.43 e, tomando-o, *At 10.41comeu diante deles.

Jesus explica-lhes as Escrituras

44 Depois, lhes disse: *Lc 9.22,44s.;18.31-34;22.37Estas são as palavras que eu vos disse, quando ainda estava convosco, que importava se cumprisse tudo o que de mim estava escrito *Lc 24.27na Lei de Moisés, nos Profetas e nos *Sl 2;At 13.33;Sl 16;At 2.27;Sl 22;Mt 27.34-36;Sl 69;Jo 19.28ss.;Sl 72;110;Mt 22.43s.;Sl 118;Mt 21.42Salmos. 45 Então, *Lc 24.32; cp.At 16.14;1Jo 5.20lhes abriu o entendimento para que compreendessem as Escrituras; 46 e disse-lhes: *Lc 24.26,44Assim está escrito que o Cristo padecesse e *Lc 24.7ressurgisse dentre os mortos ao terceiro dia 47 e que, em seu nome, se pregasse *At 5.31;10.43;13.38;26.18arrependimento para remissão de pecados *Mt 28.19a todas as nações, começando por Jerusalém. 48 Vós sois *At 1.8,22;2.32;3.15;4.33;5.32;10.39,41;13.31;1Pe 5.1testemunhas dessas coisas. 49 Eis que *Jo 14.26eu vou enviar sobre vós a promessa de meu Pai; mas *At 1.4vós permanecei na cidade, até que sejais revestidos de poder lá do alto.

A ascensão de Jesus

50 Ele os levou até *Mt 21.17; cp.At 1.12Betânia e, levantando as mãos, os abençoou. 51 Enquanto os abençoava, apartou-se deles *Mc 16.19e foi elevado ao céu. 52 Eles, tendo-o adorado, voltaram para Jerusalém com grande gozo; 53 e estavam continuamente no templo, bendizendo a Deus.

1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi. 2 I nalezly kámen odvalený od hrobu. 3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše. 4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím. 5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými? 6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl, 7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti. 8 I rozpomenuly se na slova jeho. 9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm. 10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům. 11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim. 12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo. 13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. 14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. 15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi. 16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. 17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní? 18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? 19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, 20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. 21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. 22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu, 23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl. 24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli. 25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci. 26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? 27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. 28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. 29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. 30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim. 31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich. 32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma? 33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli, 34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi. 35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba. 36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám. 37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli. 38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše? 39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti. 40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy. 41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo? 42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi. 43 A vzav to, pojedl před nimi, 44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně. 45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. 46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, 47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma. 48 Vy jste pak svědkové toho. 49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti. 50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání. 51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe. 52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou. 53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.