Pular para o conteúdo
Publicidade

Lucas 6

BKR

Jesus é senhor do sábado

1 Lc 6.1-5;Mt 12.1-8;Mc 2.23-28Em um sábado, passando Jesus pelas searas, seus discípulos Dt 23.25colhiam espigas e, debulhando-as com as mãos, comiam-nas. 2 Perguntaram alguns dos fariseus: Por que fazeis o que não é lícito no sábado? 3 Respondeu-lhes Jesus: Nem ao menos tendes lido 1Sm 21.6o que fez Davi, quando teve fome, ele e seus companheiros? 4 Como entrou na Casa de Deus, tomou, e comeu os pães da proposição, que somente aos sacerdotes era lícito comer, e os deu também aos que com ele estavam? 5 E acrescentou: O Filho do Homem é senhor do sábado.

A cura de um homem que tinha seca a mão direita

6 Lc 6.6-11;Mt 12.9-14;Mc 3.1-6Em Lc 6.1outro sábado, entrou Mt 4.23na sinagoga e começou a ensinar. Ali se achava um homem que tinha seca a mão direita. 7 Os escribas e os fariseus Mc 3.2observaram-no para ver se ele curava nesse dia, a fim de acharem pretexto para o acusar. 8 Mas ele, Mt 9.4conhecendo-lhes os pensamentos, disse ao homem que tinha seca a mão: Levanta-te e fica no meio de nós; e ele, levantando-se, ficou em . 9 Disse-lhes Jesus: Pergunto-vos: É lícito no sábado fazer o bem ou o mal, salvar a vida ou tirá-la? 10 Depois de Mc 3.5olhar para todos os que o rodeavam, disse ao homem: Estende a mão. Ele a estendeu, e a mão lhe foi restabelecida. 11 Mas eles se encheram de furor e falavam uns com os outros, para ver o que fariam a Jesus.

A escolha dos doze apóstolos. Os seus nomes

12 Naqueles dias, retirou-se para Mt 5.1o monte Mt 14.23;Lc 9.28; cp.9.18;5.16a orar e passou a noite orando a Deus. 13 Depois de amanhecer, Lc 6.13-16;Mt 10.2-4;Mc 3.16-19;At 1.13chamou seus discípulos e escolheu doze dentre eles, aos quais deu também o nome de Mc 6.30apóstolos, 14 a saber: Simão, a quem deu ainda o nome de Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu; 15 Mt 9.9Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado zelote; 16 Judas, filho de Tiago, e Judas Iscariotes, que se tornou traidor; 17 e, cp.Lc 6.12descendo com eles, parou num lugar plano, onde se achava Mt 4.25;Mc 3.7-8grande número de seus discípulos e muito povo de toda a Judeia, de Jerusalém e do litoral de Mt 11.21Tiro e de Sidom, que vieram para ouvi-lo e ser curados das suas enfermidades. 18 Os que eram atormentados por espíritos imundos, ficavam sãos. 19 Todo o povo procurava Mc 3.10; cp.Mt 9.21;14.36tocá-lo, porque saía dele Lc 5.17uma virtude que os curava a todos.

As bem-aventuranças e os ais

20 Olhando para seus discípulos, começou a dizer: Lc 6.20-23; cp.Mt 5.3-12Bem-aventurados vós os pobres, porque Mt 5.3vosso é o reino de Deus. 21 Bem-aventurados vós que agora tendes fome, porque sereis fartos. Bem-aventurados vós que agora chorais, porque vos rireis. 22 Bem-aventurados sois quando os homens vos odiarem e quando vos cp.Jo 9.22;16.2expulsarem da sua companhia, vos ultrajarem e rejeitarem o vosso nome como indigno, por causa do Filho do Homem. 23 Regozijai-vos naquele dia e Ml 4.2exultai, porque grande é o vosso galardão no céu; pois assim seus pais trataram aos profetas. 24 Mas ai de vós Tg 5.1; cp.Lc 16.25que sois ricos! Porque cp.Mt 6.2recebestes a vossa consolação. 25 Ai de vós, os que agora estais fartos! Porque tereis fome. Ai de vós, os que agora rides! Porque haveis de lamentar e chorar. 26 Ai de vós, quando todos vos louvarem! porque assim seus pais trataram aos Mt 7.15falsos profetas.

A nova lei de amor

27 Digo, porém, a vós que me ouvis: Mt 5.44;Lc 6.35Amai os vossos inimigos, fazei o bem aos que vos odeiam, 28 bendizei aos que vos maldizem, orai pelos que vos insultam. 29 Lc 6.29-30;Mt 5.39-42Ao que te bate numa face, oferece-lhe também a outra; e, ao que te tira a capa, não lhe negues a túnica. 30 a todo o que te pede; e, ao que tira o que é teu, não lho reclames. 31 Mt 7.12Assim como quereis que vos façam os homens, assim fazei vós também a eles. 32 Se Mt 5.46amais aqueles que vos amam, que mereceis? Pois também os pecadores amam aos que os amam. 33 Se fizerdes o bem aos que vos fazem o bem, que mereceis? Até os pecadores fazem isso. 34 Mt 5.42Se emprestardes àqueles de quem esperais receber, que mereceis? até os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto. 35 Lc 6.27Amai, porém, os vossos inimigos, fazei o bem e emprestai, nunca desanimando; será grande a vossa recompensa, e sereis cp.Mt 5.9filhos do Lc 1.32Altíssimo. Pois ele é benigno para com os ingratos e maus. 36 Sede misericordiosos, como é misericordioso vosso Pai. 37 Lc 6.37-42;Mt 7.1-5Não julgueis e não sereis julgados; não condeneis e não sereis condenados; Lc 23.16;At 3.13; cp.Mt 6.14perdoai e sereis perdoados; 38 dai, e dar-se-vos-á; Mc 4.24boa medida, recalcada, sacudida, trasbordando, vos porão no Sl 79.12;Is 65.6-7;Jr 32.18regaço; porque a medida de que usais, dessa tornarão a usar convosco.

A parábola do cego que guia a outro cego

39 Propôs-lhes também uma parábola: Porventura, Mt 15.14pode um cego guiar outro cego? Não cairão ambos no barranco? 40 Mt 10.24O discípulo não é mais que seu mestre; mas todo discípulo, quando for bem instruído, será como seu mestre. 41 Por que vês o argueiro no olho de teu irmão, porém não reparas na trave que está no teu? 42 Como poderás dizer a teu irmão: Deixa, irmão, que eu tire o argueiro do teu olho não vendo tu mesmo a trave que está no teu? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho, e então verás claramente para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão. 43 Lc 6.43-44;Mt 7.16,18,20Não árvore boa que mau fruto; nem tampouco árvore que bom fruto. 44 Mt 7.16Pois cada árvore se conhece pelo seu fruto. Os homens não colhem figos dos espinheiros, nem dos abrolhos vindimam uvas. 45 Mt 12.35O homem bom do bom tesouro do seu coração tira o bem, e o homem mau do mau tesouro tira o mal; porque Mt 12.34a sua boca fala o de que está cheio o coração.

Os dois fundamentos

46 Mt 7.21; cp.Ml 1.6Por que me chamais, Senhor, Senhor, e não fazeis o que vos mando? 47 Lc 6.47-49;Mt 7.24-27Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as observa, eu vos mostrarei a quem é semelhante. 48 É semelhante a um homem que, edificando uma casa, cavou, abriu profunda vala e pôs os alicerces sobre a rocha; e, vindo uma enchente, deu a torrente com ímpeto naquela casa e não a pôde abalar, porque tinha sido bem edificada. 49 Mas aquele que as ouve e não as observa é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre a terra sem alicerces, na qual a torrente deu com ímpeto, e logo caiu; e foi grande a ruína daquela casa.

1 I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli. 2 Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč to činíte, čehož nesluší činiti v svátky? 3 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 4 Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím? 5 I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne svátečního. 6 Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá. 7 I šetřili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, čím by jej obžalovali. 8 Ale on znal přemyšlování jich. I člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, i stál. 9 Tedy řekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti? duši zachovati, čili zatratiti? 10 A pohleděv na na všecky vůkol, člověku: Vztáhni ruku svou. A on učinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá. 11 Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi. 12 I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží. 13 A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval. 14 (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, 15 Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes, 16 Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.) 17 I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých, 18 I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni. 19 A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky. 20 A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží. 21 Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete. 22 Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka. 23 Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich. 24 Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své. 25 Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete. 26 Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich. 27 Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí, 28 Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí. 29 A udeřil-li by tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň. 30 Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej. 31 A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte. 32 Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají. 33 A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšníci totéž činí. 34 A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali. 35 Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým. 36 Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest. 37 Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno. 38 Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám odměřeno. 39 Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou? 40 Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho. 41 Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš? 42 Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prve břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého. 43 Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré. 44 Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíků, ani s hloží sbírají hroznů. 45 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho. 46 Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím? 47 Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo , a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl. 48 Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povodeň, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále. 49 Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýžto obořila se řeka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký.

Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.

Veja também