Lucas 15

Jesus recebe pecadores

1 Aproximavam-se de Jesus todos os *cp.Lc 5.29publicanos e pecadores para o ouvir. 2 Os fariseus e os escribas murmuravam: Este recebe pecadores e *Mt 9.11come com eles.

A parábola da ovelha perdida

3 Jesus propôs-lhes esta parábola: 4 *Lc 15.4-7; cp.Mt 18.12-14Qual de vós é o homem que, possuindo cem ovelhas e tendo perdido uma delas, não deixa as noventa e nove no deserto e não vai em busca da que se havia perdido, até achá-la? 5 Quando a tiver achado, põe-na, cheio de júbilo, sobre os seus ombros; 6 e, chegando à casa, reúne os seus amigos e vizinhos e diz-lhes: Regozijai-vos comigo, porque achei a minha ovelha que se havia perdido. 7 Digo-vos que assim haverá maior júbilo no céu por um pecador que se arrepende do que por noventa e nove justos que não necessitam de arrependimento.

A parábola da dracma perdida

8 Ou qual é a mulher que, tenho dez dracmas*Uma dracma valia 315 réis, moeda brasileira. e perdendo uma, não acende a candeia, não varre a casa e não a procura diligentemente, até achá-la? 9 Quando a tiver achado, reúne as suas amigas e vizinhas, dizendo: Regozijai-vos comigo, porque achei a dracma que eu tinha perdido. 10 Assim, digo-vos, há júbilo *cp.Lc 15.7;Mt 10.32na presença dos anjos de Deus por um pecador que se arrepende.

A parábola do filho pródigo

11 Continuou: Um homem tinha dois filhos. 12 Disse o mais moço a seu pai: Meu pai, dá-me *Dt 21.17a parte dos bens que me toca. Ele repartiu *Mc 12.44;Lc 15.30os seus haveres entre ambos. 13 Poucos dias depois, o filho mais moço, ajuntando tudo o que era seu, partiu para um país longínquo e lá dissipou todos os seus bens, vivendo dissolutamente. 14 Depois de ter consumido tudo, sobreveio àquele país uma grande fome, e ele começou a passar necessidades. 15 Foi encostar-se a um dos cidadãos daquele país, e este o mandou para os seus campos guardar porcos. 16 Ali, desejava ele fartar-se das alfarrobas que os porcos comiam, mas ninguém lhas dava. 17 Caindo, porém, em si, disse: Quantos jornaleiros de meu pai têm pão com fartura, e eu aqui estou morrendo de fome! 18 Levantar-me-ei, irei a meu pai e dir-lhe-ei: Pai, pequei contra o céu e diante de ti; 19 já não sou digno de ser chamado teu filho; trata-me como um dos teus jornaleiros. 20 Levantando-se, foi para seu pai. Estando ele ainda longe, seu pai viu-o, e teve compaixão dele, e, correndo, *Gn 45.14;46.29;At 20.37o abraçou, e beijou. 21 Disse-lhe o filho: Pai, pequei contra o céu e diante de ti; já não sou digno de ser chamado teu filho. 22 O pai, porém, disse aos seus servos: Trazei-me depressa *cp.Zc 3.4;Ap 6.11a melhor roupa, e vesti-lha, e *cp.Gn 41.42ponde-lhe um anel no dedo e sandálias nos pés; 23 trazei também o novilho cevado, matai-o; comamos e regozijemo-nos, 24 porque este meu filho era *Lc 15.32;Mt 8.22;Lc 9.60;1Tm 5.6;Ef 2.1,5;5.14;Cl 2.13; cp.Rm 11.15morto e reviveu, estava perdido e se achou. E começaram a regozijar-se. 25 Seu filho mais velho estava no campo; quando voltou e foi chegando à casa, ouviu a música e a dança; 26 e, chamando um dos criados, perguntou-lhe que era aquilo. 27 Este lhe respondeu: Chegou teu irmão, e teu pai mandou matar o novilho cevado, porque o recuperou com saúde. 28 Ele se indignou e não queria entrar; e, saindo seu pai, procurava conciliá-lo. 29 Mas ele respondeu a seu pai: Há tantos anos que te sirvo, sem jamais transgredir uma ordem tua, e nunca me deste um cabrito para eu me regozijar com os meus amigos; 30 mas, quando veio este teu filho, que gastou *Lc 15.12; cp.Pv 29.3os teus bens com meretrizes, tu mandaste matar para ele o novilho cevado. 31 Replicou-lhe o pai: Filho, tu sempre estás comigo, e tudo o que é meu é teu; 32 entretanto, cumpria regozijarmo-nos e alegrarmo-nos, porque este teu irmão era *Lc 15.24morto e reviveu, estava perdido e se achou.

1 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli. 2 I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi. 3 I pověděl jim podobenství toto, řka: 4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? 5 A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí. 6 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. 7 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání. 8 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne? 9 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila. 10 Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím. 11 Řekl také Ježíš: Èlověk jeden měl dva syny. 12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek. 13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně. 14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti. 15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře. 16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu. 17 On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru! 18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, 19 A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých. 20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho. 21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj. 22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. 23 A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli. 24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti. 25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. 26 I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo. 27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal. 28 I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho. 29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl. 30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné. 31 A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé. 32 Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.