Lucas 20

Acerca da autoridade de Jesus. O batismo de João

1 *Lc 20.1-8;Mt 21.23-27;Mc 11.27-33Em um dos dias em que Jesus *Mt 26.55;Lc 19.47ensinava ao povo no templo e *Lc 8.1anunciava o evangelho, *At 4.1;6.12sobrevieram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos, 2 e falaram-lhe nestes termos: Dize-nos: Com que autoridade fazes essas coisas ou quem é o que te deu esta autoridade? 3 Respondeu-lhes: Também eu vos farei uma pergunta; respondei-me: 4 O batismo de João era do céu ou dos homens? 5 Eles, consultando entre si, diziam: Se dissermos que era do céu, ele dirá: Por que, então, não lhe destes crédito? 6 Mas, se dissermos que era dos homens, todo o povo nos apedrejará, porque está convencido de que João era *Mt 11.9; cp.Lc 7.29-30profeta. 7 Responderam, por fim, que não sabiam donde era. 8 Replicou-lhes Jesus: Nem eu vos digo com que autoridade faço essas coisas.

A parábola dos lavradores maus

9 *Lc 20.9-19;Mt 21.33-46;Mc 12.1-12Começou a propor ao povo esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a alguns lavradores e partiu para outro país, onde se demorou muito. 10 No tempo próprio, mandou um servo aos lavradores, para que lhe dessem do fruto da vinha; os lavradores, porém, depois de o espancarem, mandaram-no embora sem coisa alguma. 11 Tornou a enviar outro servo; e a este, depois de o espancarem e ultrajarem, despediram vazio. 12 Enviou ainda outro, e feriram também a este e enxotaram-no. 13 Então, disse o dono da vinha: Que farei? Enviarei meu filho amado; a ele talvez *Lc 18.2(Gr.)respeitarão. 14 Mas, quando os lavradores o viram, discorreram entre si, dizendo: Este é o herdeiro; matemo-lo para que a herança seja nossa. 15 Lançaram-no fora da vinha e o mataram. Que lhes fará, pois, o dono da vinha? 16 Virá, e *cp.Lc 19.27;Mt 21.41;Mc 12.9exterminará esses lavradores, e dará a vinha a outros. Ao ouvirem isso, disseram: *Rm 3.4,6,31;6.2,15;7.7,13;9.14;11.1,11;1Co 6.15;Gl 2.17;3.21;6.14(Gr.)Tal não aconteça! 17 Mas Jesus, olhando para eles, disse: Que quer, então, dizer o que está escrito:

*Sl 118.22A pedra que os edificadores rejeitaram,

esta foi posta como *cp.Ef 2.20;1Pe 2.6a pedra angular?

18 *Mt 21.44Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; mas aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó.

A questão do tributo

19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes *Lc 19.47procuraram pôr-lhe as mãos, mas temeram o povo; pois perceberam que, em referência a eles, havia dito esta parábola. 20 *Lc 20.20-26;Mt 22.15-22;Mc 12.13-17Observando-o, *Mc 3.2enviaram-lhe emissários que se fingiram justos, *Lc 11.54;Lc 20.26para o apanhar em alguma palavra, de modo que o pudessem entregar à jurisdição e à autoridade do *Mt 27.2governador. 21 E perguntaram-lhe: Mestre, sabemos que falas, e ensinas retamente, e não te deixas levar de respeitos humanos, mas ensinas o caminho de Deus segundo a verdade; 22 é-nos lícito ou não *Lc 23.2;Mt 17.25pagar tributo a César? 23 Mas Jesus, percebendo a astúcia deles, disse-lhes: 24 Mostrai-me um denário*Um denário valia 315 réis, moeda brasileira.. De quem é a efígie e a inscrição que ele tem? Responderam: De César. 25 Disse-lhes Jesus: Dai, *Mt 22.21;Mc 12.17pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus. 26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, maravilhados da sua resposta, calaram-se.

Os saduceus e a ressurreição

27 *Lc 20.27-40;Mt 22.23-33;Mc 12.18-27Chegando alguns dos saduceus, homens que negam a ressurreição, 28 perguntaram-lhe: Mestre, *Dt 25.5Moisés nos deixou escrito que, se morrer um homem casado e não deixar filhos, seu irmão case com a viúva e dê sucessão ao falecido. 29 Havia, pois, sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos; 30 o segundo 31 e o terceiro casaram com a viúva; e, assim, os sete e morreram sem deixarem filhos. 32 Por fim, morreu também a mulher. 33 De qual deles, pois, será a mulher na ressurreição? Porque os sete casaram com ela. 34 Respondeu-lhes Jesus: Os filhos *Mt 12.32;Lc 16.8deste mundo casam-se e dão-se em casamento; 35 mas aqueles que são julgados dignos de alcançar o mundo vindouro e a ressurreição dentre os mortos não se casam, nem se dão em casamento. 36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são *cp.Rm 8.16s.;1Jo 3.1-2filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição. 37 Mas que os mortos ressuscitam, Moisés o indicou *Êx 3.6;Mc 12.26na passagem a respeito da sarça, onde se diz que o Senhor é o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó. 38 *Mt 22.32;Mc 12.27Ora, Deus não é Deus de mortos, mas de vivos; pois *cp.Rm 14.8todos vivem para ele. 39 Alguns dos escribas disseram: Mestre, respondeste bem. 40 *Mt 22.46; cp.Lc 14.6Não ousaram mais perguntar-lhe coisa alguma.

O Cristo, filho de Davi

41 *Lc 20.41-44;Mt 22.41-46;Mc 12.35-37Perguntou-lhes Jesus: Como dizem que o Cristo *Mt 9.27é filho de Davi? 42 Porque o próprio Davi disse no livro dos Salmos:

*Sl 110.1Disse o Senhor ao meu Senhor:

Senta-te à minha mão direita,

43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés.

44 Assim, pois, Davi lhe chama Senhor e como é ele seu filho?

Jesus censura os escribas

45 *Lc 20.45-47;Mt 23.1-7;Mc 12.38-40Ouvindo-o todo o povo, disse Jesus a seus discípulos: 46 Guardai-vos dos escribas, *Lc 11.43; cp.14.7que querem andar com vestes compridas, gostam das saudações nas praças, dos primeiros assentos nas sinagogas e dos primeiros lugares nos banquetes; 47 os quais devoram as casas das viúvas e fazem, por pretexto, longas orações; estes hão de receber muito maior condenação.

1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími, 2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal? 3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi: 4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? 5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? 6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok. 7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl. 8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím. 9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy. 10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného. 11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. 12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. 13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou. 14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví. 15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice? 16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. 17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní. 18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. 19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. 20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. 21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. 22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? 23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? 24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. 25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. 26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. 27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho, 28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. 29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. 30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí. 31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli. 32 Nejposléze po všech umřela i žena. 33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? 34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají. 35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. 36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. 39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. 40 I neodvážili se jeho na nic více tázati. 41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým? 42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, 43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých. 44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? 45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: 46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích, 47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.