Lucas 22

O plano para tirar a vida a Jesus

1 *Lc 22.1-2;Mt 26.2-5;Mc 14.1-2Estava próxima a Festa dos Pães Asmos, chamada *Jo 11.55;13.1Páscoa. 2 Os principais sacerdotes e os escribas *Mt 12.14procuravam algum meio de tirar a vida a Jesus; pois temiam o povo.

O pacto da traição

3 *Lc 22.3-6;Mt 26.14-16;Mc 14.10-11Ora, *Mt 4.10;Jo 13.2,27Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze; 4 ele foi entender-se com os principais sacerdotes e *Lc 22.52; cp.At 4.1;5.24,26;1Cr 9.11;Ne 11.11os oficiais sobre a maneira de lho entregar. 5 Alegraram-se e concordaram em dar-lhe dinheiro. 6 Ele anuiu e procurava ocasião de lho entregar sem a multidão saber.

Os discípulos preparam a Páscoa

7 *Lc 22.7-13;Mt 26.17-19;Mc 14.12-16Chegou o dia dos Pães Asmos, em que se devia imolar *Mc 14.12a Páscoa, 8 e Jesus enviou a *At 3.1,11;4.13,19;8.14; cp.Gl 2.9Pedro e a João, dizendo: Ide preparar-nos a Páscoa para a comermos. 9 Eles lhe perguntaram: Onde queres que a preparemos? 10 Respondeu-lhes: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem trazendo um cântaro de água; segui-o até à casa em que ele entrar 11 e dizei ao dono da casa: O Mestre manda perguntar-te: Onde é o aposento em que hei de comer a Páscoa com meus discípulos? 12 Ele vos mostrará um espaçoso cenáculo mobilado; ali fazei os preparativos. 13 Eles foram, e acharam como ele lhes dissera, e prepararam a Páscoa.

A ceia do Senhor

14 *Mt 26.20;Mc 14.17Chegada a hora, pôs-se Jesus à mesa, e, com ele, *Mc 6.30os apóstolos. 15 Disse-lhes: Tenho desejado ansiosamente comer convosco esta Páscoa antes da minha paixão; 16 pois vos digo que nunca mais a hei de comer, *cp.Lc 22.18,30;Lc 14.15;Ap 19.9até que ela se cumpra no reino de Deus. 17 *Lc 22.17-20;Mt 26.26-29;Mc 14.22-25;1Co 11.23-25; cp.10.16Depois de receber o cálice, *Mt 14.19havendo dado graças, disse: Tomai-o e distribui-o entre vós; 18 pois *Mt 26.29;Mc 14.25vos digo que, desde agora, não beberei do fruto da videira, até que venha o reino de Deus. 19 Tomando o pão e tendo dado graças, partiu-o e deu aos discípulos, dizendo: Este é o meu corpo que é dado por vós; fazei isso em memória de mim. 20 Depois da ceia, tomou, do mesmo modo, o cálice, dizendo: Este cálice é a *1Co 11.25;2Co 3.6;Hb 9.15;8.8; cp.Jr 31.31;Êx 24.8;Hb 8.13nova aliança em meu sangue, que *Mt 26.28;Mc 14.24é derramado por vós. 21 *Lc 22.21-23;Mt 26.21-24;Mc 14.18-21; cp.Jo 13.18,21-22,26Mas a mão daquele que me trai está comigo à mesa. 22 Pois, na verdade, o Filho do Homem vai, *At 2.23;4.28;10.42;17.31conforme foi determinado, mas ai daquele homem por quem é traído! 23 Eles começaram a *Mc 9.34;Lc 9.46indagar entre si qual deles seria o que ia fazer isso.

O maior seja como o menor

24 Houve também entre eles uma discussão sobre qual deles era considerado o maior. 25 *Lc 22.25-27;Mt 20.25-28;Mc 10.42-45Jesus disse-lhes: Os reis dos gentios dominam sobre eles, e os que exercem sobre eles autoridade são chamados benfeitores. 26 Mas vós não façais assim. *Lc 9.48Pelo contrário o que entre vós é maior seja como *1Pe 5.5o menor; e aquele que manda seja como o que serve. 27 Pois *Lc 12.37qual é maior: quem está à mesa ou quem serve? Não é quem está à mesa? Mas *cp.Mt 20.28eu estou no meio de vós como quem serve. 28 Vós sois os que tendes permanecido comigo nas minhas *Hb 2.18;4.15tentações; 29 eu vos confiro *cp.Mt 5.3;2Tm 2.12domínio real, assim como meu Pai mo conferiu, 30 para que *Lc 22.16comais e bebais à minha mesa no meu reino; *Mt 19.28e vos sentareis sobre tronos para julgar as doze tribos de Israel.

Pedro é avisado

31 Simão, Simão, eis que *Mt 4.10; cp.Jó 1.6-12;2.1-6Satanás obteve permissão para *Am 9.9vos joeirar como trigo. 32 Mas *Jo 17.9,15eu roguei por ti, para que a tua fé não desfaleça; e tu, uma vez *cp.Jo 21.15-17arrependido, fortalece teus irmãos. 33 *Lc 22.33-34;Mt 26.33-35;Mc 14.29-31;Jo 13.37-38Disse-lhe Pedro: Senhor, estou pronto a ir contigo não só para a prisão, mas também para a morte. 34 Disse-lhe Jesus: Declaro-te, Pedro, que, hoje, antes de cantar o galo, três vezes terás negado que me conheces.

As duas espadas

35 Perguntou-lhes Jesus: *cp.Lc 9.3ss.;10.4;Mt 10.9s.;Mc 6.8Quando vos mandei sem bolsa, sem alforje e sem sandálias, faltou-vos, porventura, alguma coisa? Responderam eles: Nada. 36 Então lhes disse: Agora, porém, o que tem bolsa, tome-a, como também o alforje; e o que não tem dinheiro, venda a sua capa e compre espada. 37 Pois vos digo que importa cumprir-se em mim o que está escrito: *Is 53.12E ele foi contado com os transgressores; porque *cp.Jo 17.4;19.30o que a mim se refere está sendo cumprido. 38 Disseram eles: Senhor, aqui estão duas *cp.Lc 22.36,49espadas. Respondeu-lhes Jesus: Basta.

Jesus em Getsêmani

39 *Lc 21.37Segundo o seu costume, *cp.Mt 26.30;Mc 14.26;Jo 18.1saiu para *Mt 21.1o monte das Oliveiras, e os discípulos seguiram-no. 40 *Lc 22.40-46;Mt 26.36-46;Mc 14.32-42Chegado àquele lugar, disse-lhes: *Lc 22.46; cp.Mt 6.13Orai para que não entreis em tentação. 41 E separou-se deles cerca de um tiro de pedra e, *cp.Mt 26.39;Mc 14.35;Lc 18.11ajoelhando-se, orou, 42 dizendo: Pai, se é do teu agrado, afasta de mim este *Mt 20.22cálice; *Mt 26.39contudo, não se faça a minha vontade, mas sim a tua. 43 Então, lhe apareceu *cp.Mt 4.11um anjo do céu, que o fortalecia. 44 *cp.Hb 5.7Estando em agonia, orou com mais instância; o seu suor tornou-se em gotas de sangue a cair sobre a terra. 45 Depois de levantar-se da oração, foi ter com os discípulos, e achou-os dormindo de tristeza, 46 e disse-lhes: Por que dormis? Levantai-vos e *Lc 22.40orai, para que não entreis em tentação.

Jesus é preso

47 *Lc 22.47-53;Mt 26.47-56;Mc 14.43-50;Jo 18.3-11Falava ele ainda, quando chegou uma multidão; e um dos doze, que se chamava Judas, vindo adiante dela, aproximou-se de Jesus para o beijar. 48 Perguntou-lhe Jesus: Judas, com um beijo entregas o Filho do Homem? 49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia suceder, perguntaram: Senhor, firamo-los à *cp.Lc 22.38espada? 50 Um deles deu um golpe no servo do sumo sacerdote e decepou-lhe a orelha direita. 51 Disse Jesus: Deixai-os, basta; e, tendo-lhe tocado a orelha, o sarou. 52 Disse Jesus aos principais sacerdotes, *Lc 22.4oficiais do templo e anciãos que vieram prendê-lo: Saístes com espadas e varapaus *Lc 22.37como contra um salteador? 53 Todos os dias, estando eu convosco no templo, não me tocastes; porém esta é a vossa hora e o poder das trevas.

Pedro nega a Jesus

54 *Mt 26.57;Mc 14.53Prendendo-o, eles o levaram e introduziram na casa do sumo sacerdote; *Mt 26.58;Mc 14.54;Jo 18.15e Pedro ia seguindo de longe. 55 *Lc 22.55-62;Mt 26.69-75;Mc 14.66-72;Jo 18.16-18,25-27Eles, tendo-se acendido fogo no meio *Mt 26.3do pátio, sentaram-se, e Pedro sentou-se no meio deles. 56 Uma criada, vendo-o sentado ao lume, o encarou e disse: Este também estava com ele. 57 Mas Pedro negou, dizendo: Não o conheço, mulher. 58 Daí a pouco, vendo-o *cp.Jo 18.26(?)um outro, disse: Também tu és dos tais. Respondeu Pedro: Homem, não sou. 59 Tendo passado cerca de uma hora, afirmou ainda outro: Certamente, este andava com ele, *Mt 26.73;Mc 14.70porque também é galileu. 60 Respondeu Pedro: Homem, não sei o que estás dizendo. Logo, estando ele ainda a falar, cantou o galo. 61 *Lc 7.13Virando-se o Senhor, olhou para Pedro. Pedro lembrou-se da palavra do Senhor, como lhe havia dito: *Lc 22.34Hoje, antes de cantar o galo, três vezes me negarás. 62 E, saindo para fora, chorou amargamente.

Os guardas zombam de Jesus

63 *Lc 22.63-65; cp.Mt 26.67s.;Mc 14.65;Jo 18.22s.Os homens que guardavam a Jesus zombavam dele, davam-lhe pancadas e, 64 vendando-lhe os olhos, perguntavam: *Mt 26.68;Mc 14.65Adivinha: quem é o que te bateu?

65 *Mt 27.39(Gr.)E, blasfemando, dirigiam-lhe muitas afrontas.

Jesus perante o Sinédrio

66 *Mt 27.1s.;Mc 15.1; cp.Jo 18.28Logo que amanheceu, reuniu-se a *At 22.5(Gr.)assembleia dos anciãos do povo, tanto os principais sacerdotes como os escribas, e o conduziram ao *Mt 5.22Sinédrio e disseram: 67 *Lc 22.67-71; cp.Mt 26.63-66;Mc 14.61-63;Jo 18.19-21Se tu és o Cristo, dize-nos. Respondeu-lhes: Se eu vo-lo disser, não o crereis; 68 e, se eu vos interrogar, não me respondereis. 69 *Mt 26.64;Mc 14.62;16.19Desde agora, estará sentado o Filho do Homem à mão direita do poder de Deus. 70 Perguntaram todos: És tu, logo, *Mt 4.3o Filho de Deus? Respondeu-lhes ele: *Mt 27.11;Lc 23.3; cp.Mt 26.64Vós mesmos dizeis que eu sou. 71 Então, disseram: Que necessidade ainda temos de testemunho? Porque nós mesmos o ouvimos da sua própria boca.

1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. 2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. 4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. 8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? 12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. 16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. 25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. 27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. 35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. 37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. 38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? 49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? 53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60 I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62 I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.