Lucas 5

A pesca maravilhosa

1 *Lc 5.1-11; cp.Mt 4.18-22;Mc 1.16-20;Jo 1.40-42Apertado pela multidão que ouvia a palavra de Deus, achava-se Jesus na praia do *Nm 34.11;Dt 3.17;Js 12.3;13.27;Mt 4.18lago de Genesaré; 2 e viu duas barcas junto à terra; mas os pescadores, havendo desembarcado, lavavam as redes. 3 *cp.Mt 13.2;Mc 4.1Entrando em uma das barcas, que era de Simão, pediu-lhe que a afastasse um pouco da terra; e, sentando-se na barca, dali ensinava a multidão. 4 Quando acabou de falar, disse a Simão: Faze-te ao largo, *cp.Jo 21.6;Lc 5.3e lançai as vossas redes para a pesca. 5 Disse Simão: *Lc 8.24-25;9.33,49;17.13, somente)Senhor, tendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; porém, sobre a tua palavra, lançarei as redes. 6 Feito isso, apanharam uma grande quantidade de peixe; e as redes rompiam-se. 7 Acenaram aos seus companheiros que estavam na outra barca, para virem ajudá-los; eles vieram e encheram ambas as barcas, a ponto de começarem elas a afundar. 8 Mas, vendo isso, Simão Pedro caiu aos pés de Jesus, dizendo: Retira-te de mim, Senhor, porque sou um homem pecador. 9 Pois, à vista da pesca que haviam feito, a admiração apoderou-se de Pedro e de todos os seus companheiros, 10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram sócios de Simão. Disse Jesus a Simão: *Mt 14.27Não temas; de ora em diante, serás *cp.2Tm 2.26pescador de homens. 11 Eles, levadas as barcas para a terra, *Mt 4.20,22;Mc 1.18,20;Lc 5.28; cp.Mt 19.29deixando tudo, seguiram-no.

A cura dum leproso

12 *Lc 5.12-14;Mt 8.2-4;Mc 1.40-44Quando ele estava numa das cidades, apareceu um homem cheio de lepra; vendo a Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e rogou-lhe: Senhor, se quiseres, bem podes tornar-me limpo. 13 Jesus, estendendo a mão, tocou-o, dizendo: Quero; fica limpo! No mesmo instante, desapareceu-lhe a lepra. 14 Ordenou-lhe Jesus que não contasse isto a ninguém; mas, disse ele, vai mostrar-te ao sacerdote e fazer a oferta pela tua purificação, conforme Moisés ordenou, para lhes servir de testemunho. 15 Porém *Lv 13.49;14.22s.a sua fama cada vez mais se divulgava, e grandes multidões afluíam para ouvir e ser curadas de suas enfermidades; 16 mas ele costumava retirar-se para os lugares desertos e *Mt 14.23;Mc 1.35;Lc 6.12orar.

A cura dum paralítico em Cafarnaum

17 Um dia em que ele estava ensinando, achavam-se assentados perto dele *cp.Mt 15.1fariseus e *cp.Lc 2.46doutores da lei, *cp.Mc 1.45vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém; *Mc 5.30;Lc 6.19;8.46e o poder do Senhor estava com ele para curar. 18 *Lc 5.18-26;Mt 9.2-8;Mc 2.3-12Vieram uns homens, trazendo um paralítico em um leito; e procuravam introduzi-lo e pô-lo diante de Jesus. 19 Não achando por onde introduzi-lo, por causa da multidão, subiram ao *Mt 24.17eirado e, por *cp.Mc 2.4entre os ladrilhos, o desceram no colchão para o meio de todos, diante de Jesus. 20 Vendo este a fé que eles tinham, disse: Homem, *Mt 9.2são perdoados os teus pecados. 21 *Lc 3.8Começaram os escribas e os fariseus a discorrer, dizendo: *Is 43.25Quem é este que profere blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, senão só Deus? 22 Mas Jesus, percebendo-lhes os pensamentos, disse-lhes: Que discorreis nos vossos corações? 23 Qual é mais fácil? Dizer: Perdoados são os teus pecados; ou dizer: Levanta-te e anda? 24 Para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados — disse ao *Mt 4.24paralítico: A ti te digo: Levanta-te, toma o teu leito e vai para tua casa. 25 Imediatamente, se levantou diante deles, tomou o leito em que jazia e partiu para sua casa, *Mt 9.8glorificando a Deus. 26 Todos ficaram atônitos, glorificaram a Deus e encheram-se *Lc 7.16; cp.1.65de temor, dizendo: Hoje, vimos coisas extraordinárias.

A vocação de Levi

27 *Lc 5.27-39;Mt 9.9-17;Mc 2.14-22Depois disso, saiu, e viu um publicano, chamado *Mt 9.9Levi, sentado na coletoria, e disse-lhe: Segue-me! 28 Ele, *Lc 5.11deixando tudo, se levantou e o seguiu.

Jesus come com pecadores

29 Levi deu-lhe um grande banquete em sua casa; e era grande o número de *cp.Lc 15.1publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa. 30 Os fariseus e *cp.Mc 2.16;At 23.9seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: Por que comeis e bebeis com os publicanos e pecadores? 31 Respondeu-lhes Jesus: *Mt 9.12-13;Mc 2.17Os sãos não necessitam de médico, mas sim os enfermos. 32 Não vim chamar os justos, mas os pecadores ao arrependimento.

A questão do jejum

33 Disseram-lhe eles: *cp.Mt 9.14;Mc 2.18Os discípulos de João jejuam frequentemente e fazem orações; assim também os dos fariseus, mas os teus comem e bebem. 34 Jesus disse-lhes: Podeis fazer jejuar os convidados para o casamento, enquanto o noivo está com eles? 35 *cp.Mt 9.15;Mc 2.20;Lc 17.22Dias, porém, virão, dias em que lhes será tirado o noivo; nesses dias, hão de jejuar. 36 Propôs-lhes também uma parábola: Ninguém tira remendo de vestido novo e o põe em vestido velho; de outra forma, rasgará o novo, e o remendo do novo não condirá com o velho. 37 Outrossim, ninguém põe vinho novo em odres velhos; de outra forma, o vinho novo arrebentará os odres, e ele se derramará, e estragar-se-ão os odres. 38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos. 39 Ninguém que já bebeu vinho velho quer o novo; porque diz: O velho é bom.

1 Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podle jezera Genezaretského. 2 I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali síti. 3 I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy. 4 A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení ryb. 5 I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít. 6 A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, takže se trhala sít jejich. 7 I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, takže se téměř pohřižovaly. 8 To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný. 9 Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli, 10 A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi živé budeš loviti. 11 A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním. 12 I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, byl tam muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti. 13 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství. 14 I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale řekl mu: Odejda, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim. 15 Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech. 16 On pak odcházel na pouště, a modlil se. 17 I stalo se v jeden den, že on seděl uče, a seděli také tu i farizeové a Zákona učitelé, kteříž se byli sešli z každého městečka Galilejského a Judského i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomná byla k uzdravování jich. 18 A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj. 19 A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše. 20 Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Èlověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. 21 Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? 22 Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl k nim: Co tak utrhavě přemyšlujete v srdcích vašich? 23 Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď? 24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, (řekl dnou zlámanému:) Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého. 25 A on hned vstav před nimi, vzal lože, na němž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha. 26 I užasli se všickni, i velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Že jsme viděli dnes divné věci. 27 A potom vyšel Ježíš a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Pojď za mnou. 28 A on opustiv všecko, vstav, šel za ním. 29 I učinil jemu hody veliké Léví v domu svém, a byl tu zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili. 30 Tedy reptali zákoníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete? 31 I odpověděv Ježíš, řekl k nim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. 32 Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. 33 A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, též podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí? 34 On pak řekl k nim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti? 35 Ale přijdouť dnové, a když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech. 36 Pravil pak i podobenství k nim: Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřísluší záplata z nového. 37 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí. 38 Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno. 39 A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest.