Jesus, o bom pastor
1 Em verdade, em verdade vos digo: o que não entra pela porta no aprisco das ovelhas, mas sobe por outra parte, este é Jo 10.8ladrão e salteador; 2 mas o que entra pela porta, este é o Jo 10.11s.pastor das ovelhas. 3 A este abre o porteiro, e as ovelhas ouvem a Jo 10.4-5,16,27sua voz; e ele chama pelo nome as suas ovelhas e cp.Jo 10.9as conduz para fora. 4 Depois de fazer sair todas as que lhe pertencem, vai adiante delas, e elas o seguem, porque conhecem a Jo 10.3,5,16,27sua voz; 5 mas de modo algum seguirão o estranho; antes, fugirão dele, porque não conhecem a voz dos estranhos. 6 Jesus lhes fez essa cp.Jo 16.25,29;2Pe 2.22comparação, mas eles não compreenderam que era o que ele lhes falava.
7 Tornou, pois, Jesus a dizer: Em verdade, em verdade vos digo: eu sou a cp.Jo 10.1-2,9porta das ovelhas. 8 Todos os que vieram antes de mim são Jo 10.1; cp.Jr 23.1s.;Ez 34.2ss.ladrões e salteadores; mas as ovelhas não os ouviram. 9 Eu sou a porta. Se alguém entrar por mim, será salvo; e entrará, sairá e achará pastagem. 10 O ladrão não vem senão para furtar, matar e destruir; eu vim para que elas cp.Jo 5.40tenham vida e a tenham em abundância. 11 Jo 10.14; cp.Is 40.11;Ez 34.11-16,23;Hb 13.20;1Pe 5.4;Ap 7.17Eu sou o bom pastor. O bom pastor Jo 10.15,17-18;1Jo 3.16; cp.Jo 15.13dá a sua vida pelas ovelhas. 12 O que é mercenário e não Jo 10.2pastor, a quem não pertencem as ovelhas, vê vir o lobo, abandona as ovelhas e foge, e o lobo as arrebata e dispersa. 13 O mercenário foge, porque é mercenário e não se importa com as ovelhas. 14 Jo 10.11Eu sou o bom pastor, Jo 10.27conheço as minhas ovelhas, e as que são minhas me conhecem a mim, 15 assim como Mt 11.27o Pai me conhece, e eu conheço o Pai; Jo 10.11,17-18e dou a minha vida pelas ovelhas. 16 Tenho também cp.Is 56.8outras ovelhas que não são deste aprisco; estas também é necessário que eu as traga; elas ouvirão a minha voz, e haverá cp.Jo 11.52;17.20s.;Ef 2.13-18;1Pe 2.25um rebanho e cp.Ez 34.23;37.24um pastor. 17 Por isso, o Pai me ama, porque eu dou a minha vida para a reassumir. 18 cp.Mt 26.53;Jo 2.19;5.26Ninguém a tira de mim, mas eu de mim mesmo a dou. Tenho direito de a dar e tenho direito de a reassumir; cp.Jo 14.31;15.10;Fp 2.8;Hb 5.8esse mandamento recebi de meu Pai.
De novo houve uma dissensão entre os judeus
19 Jo 7.43; cp.9.16Por causa desses discursos, houve de novo dissensão entre os judeus. 20 Muitos deles diziam: Ele Jo 7.20tem demônio e cp.Mc 3.21perdeu o juízo; por que o escutais? 21 Outros diziam: Essas palavras não são de um Mt 4.24endemoninhado; cp.Jo 9.32s.;Êx 4.11pode, porventura, o demônio abrir os olhos aos cegos?
A Festa da Dedicação. Jesus é interrogado
22 Então, celebrava-se em Jerusalém a Festa da Dedicação. 23 Era o inverno. Jesus passeava no templo, no At 3.11;5.12Pórtico de Salomão. 24 Cercaram-no Jo 1.19;Jo 10.31,33os judeus e perguntaram-lhe: Até quando nos deixarás suspensos? Se tu és o Cristo, dize-no-lo cp.Jo 16.25;Lc 22.67francamente. 25 Respondeu-lhes Jesus: cp.Jo 8.56,58Eu vo-lo disse, e não credes; Jo 5.36;Jo 10.38as obras que eu faço em nome de meu Pai dão testemunho de mim; 26 mas vós não credes, porque cp.Jo 8.47não sois das minhas ovelhas. 27 As minhas ovelhas Jo 10.16;Jo 10.4ouvem a minha voz; Jo 10.14eu as conheço, e elas me seguem. 28 Eu lhes dou Jo 17.2s.;1Jo 2.25;5.11a vida eterna, e nunca jamais hão de perecer, cp.Jo 6.37,39e ninguém as arrebatará da minha mão. 29 Aquilo que meu Pai me tem dado é maior do que tudo; e ninguém pode arrebatá-lo da mão do Pai. 30 cp.Jo 17.21ss.Eu e meu Pai somos um. 31 Os judeus outra vez Jo 8.59pegaram em pedras para lhe atirar. 32 Disse-lhes Jesus: Mostrei-vos muitas obras boas da parte do Pai; por qual dessas obras ides apedrejar-me. 33 Responderam-lhe os judeus: Não te vamos apedrejar por uma boa obra, mas por Lv 24.16blasfêmia e porque, sendo tu homem, te Jo 5.18fazes Deus. 34 Replicou-lhes Jesus: Não está escrito na cp.Jo 8.17vossa Sl 82.6; cp.Jo 12.34;15.25;Rm 3.19;1Co 14.21Lei: Eu disse que vós sois deuses? 35 Se ele chamou deuses àqueles a quem foi dirigida a palavra de Deus, e a Escritura não pode falhar, 36 daquele a quem o Pai cp.Jo 6.69;Jr 1.5santificou e Jo 3.17enviou ao mundo dizeis vós: Tu blasfemas, porque eu disse: cp.Jo 10.30;Jo 5.17s.sou Filho de Deus? 37 cp.Jo 15.24;Jo 10.25Se não faço as obras de meu Pai, não me creiais; 38 mas, se as faço, embora não me creiais, crede Jo 10.25;Jo 14.11nas obras, para que conheçais e compreendais que Jo 14.10-11,20;17.21,23o Pai está em mim, e eu estou no Pai. 39 Jo 7.30De novo, procuravam prendê-lo; mas cp.Jo 8.59;Lc 4.30ele saiu das suas mãos.
40 Retirou-se, Jo 1.28outra vez, para além do Jordão, para o lugar onde João batizava no princípio; e ali ficou. 41 Muitos foram ter com ele e diziam: João, na verdade, não fez Jo 2.11milagre algum; mas Jo 1.27,30,34;3.27-30tudo quanto ele disse deste homem era verdade. 42 Jo 7.31Muitos ali creram nele.
1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. 2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. 3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. 4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. 5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích. 6 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. 7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí. 8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce. 9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. 10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly. 11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. 12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. 13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce. 14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé. 15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. 16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. 17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. 18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého. 19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči. 20 A pravili mnozí z nich: Ïábelství má a blázní. Co ho posloucháte? 21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? 22 I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. 23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. 24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. 25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně. 26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl. 27 Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne. 28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. 29 Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. 30 Já a Otec jedno jsme. 31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali. 32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne? 33 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem. 34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. 35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo, 36 Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem? 37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi. 38 Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm. 39 Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich. 40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam. 41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. 42 A mnozí tam uvěřili v něho.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.