João 4

A mulher da Samaria. A cura dum enfermo

1 Quando, pois, *Lc 7.13o Senhor soube que os fariseus tinham ouvido dizer que ele, Jesus, fazia e *Jo 3.22,26; cp.1Co 1.17batizava mais discípulos que João 2 (se bem que Jesus mesmo não batizasse, mas sim seus *Jo 2.2discípulos), 3 *Jo 3.22deixou a Judeia e *Jo 2.11s.voltou para a Galileia. 4 Precisava atravessar a *cp.Lc 9.52Samaria. 5 Chegou, pois, a uma cidade da Samaria, chamada Sicar, perto das terras que *Gn 33.19;48.22;Js 24.32;Jo 4.12Jacó deu a seu filho José; 6 era ali a fonte de Jacó. Cansado da viagem, estava Jesus assim sentado ao pé da fonte; era cerca da hora sexta. 7 Uma mulher da Samaria veio tirar água. Disse-lhe Jesus: Dá-me de beber. 8 Pois seus *Jo 2.2discípulos tinham ido à *Jo 4.5,39cidade comprar alimentos. 9 Disse-lhe, então, a mulher samaritana: Como, sendo tu judeu, pedes de beber a mim, que sou mulher samaritana? Os *Mt 10.5; cp.Jo 8.48;Ed 4.3-6,11ss.judeus não se comunicam com os samaritanos. 10 Respondeu-lhe Jesus: Se tivesses conhecido o dom de Deus, e quem é o que te diz: Dá-me de beber, tu lhe terias pedido, e ele te haveria dado *Jo 7.37s.;Ap 21.6;22.17água viva. 11 Ela lhe respondeu: Senhor, não tens com que a tirar, e o poço é fundo; donde, pois, tens essa água viva? 12 És tu, porventura, maior que nosso pai Jacó, *Jo 4.6que nos deu este poço, do qual ele bebeu, e seus filhos e os seus gados? 13 Replicou-lhe Jesus: Todo o que bebe desta água tornará a ter sede; 14 mas quem beber da água que eu lhe der *Jo 6.35;7.38nunca mais terá sede; pelo contrário, a água que eu lhe der virá a ser nele uma fonte de água que mana para a *Mt 25.46;Jo 6.27vida eterna. 15 Disse-lhe a mulher: Senhor, *cp.Jo 6.34dá-me dessa água, para que eu não tenha mais sede, nem venha aqui tirá-la. 16 Disse-lhe ele: Vai, chama teu marido e vem cá. 17 Respondeu a mulher: Não tenho marido. Replicou-lhe Jesus: Disseste bem que não tens marido; 18 porque cinco maridos tiveste, e o que agora tens não é teu marido; isso disseste com verdade. 19 Senhor, disse-lhe a mulher, vejo que tu és *Mt 21.11; cp.Lc 7.39profeta. 20 *Gn 33.20cp.Jo 4.12Nossos pais adoraram *Dt 11.29;Js 8.33neste monte; e vós dizeis que *cp.Lc 9.53em Jerusalém é o lugar onde se deve adorar. 21 Disse-lhe Jesus: Mulher, crê-me, *Jo 5.28;16.2; cp.Jo 4.23;5.25;16.32a hora vem em que *Ml 1.11;1Tm 2.8nem neste monte, nem em Jerusalém adorareis o Pai. 22 *cp.2Rs 17.28-41Vós adorais o que não conheceis, nós adoramos o que conhecemos, pois a *Is 2.3;Rm 3.1s.;9.4s.salvação vem dos judeus. 23 Mas *Jo 5.25;16.32; cp.Jo 4.21;5.28;16.2a hora vem e agora é, em que os verdadeiros adoradores adorarão o Pai *cp.Fp 3.3em espírito e em verdade; porque são estes que o Pai procura para seus adoradores. 24 Deus é espírito; e é necessário que os que o adoram o adorem em espírito e em verdade. 25 Eu sei, respondeu a mulher, que vem o *Jo 1.41Messias *cp.Mt 1.16(que se chama Cristo); quando ele vier, anunciar-nos-á todas as coisas. 26 Disse-lhe Jesus: *Jo 8.24; cp.9.35-37Eu o sou, eu que falo contigo.

A ceifa e os ceifeiros

27 Nisso, *Jo 4.8chegaram os seus *Jo 2.2discípulos e maravilhavam-se de que estivesse falando com uma mulher. Ninguém, todavia, lhe perguntou: Que procuras ou que falas com ela? 28 A mulher deixou o cântaro, foi à cidade e disse ao povo: 29 Vinde ver um homem *Jo 4.17s.que me contou tudo o que fiz. *cp.Jo 7.26,31;Mt 12.23Será este, porventura, o Cristo? 30 Saíram da cidade e vieram ter com ele. 31 Entretanto, os discípulos lhe rogavam, dizendo: *Mt 23.7Mestre, come. 32 Mas ele lhes respondeu: Eu para comer tenho um manjar que vós não conheceis. 33 Os discípulos, pois, diziam uns aos outros: Porventura, alguém lhe trouxe de comer? 34 Disse-lhes Jesus: A minha comida é *Jo 5.30;6.38fazer eu a vontade daquele que me enviou *Jo 5.36;17.4; cp.19.28,30e completar a sua obra. 35 Não dizeis vós que ainda há quatro meses até a ceifa? Eu, porém, vos digo: Erguei os vossos olhos e contemplai estes campos, que estão brancos *Lc 10.2para a ceifa. 36 Quem ceifa já está recebendo *1Co 9.17s. (Gr.)salário e ajuntando *Rm 1.13fruto para a *Jo 4.14vida eterna, a fim de que o que semeia e o que ceifa, juntamente, se regozijem. 37 Pois nisso é verdadeiro o ditado: *cp.Jó 31.8;Mq 6.15Um é o que semeia, e outro, o que ceifa. 38 Eu vos enviei a colher aquilo em que não tendes trabalhado; outros trabalharam, e vós tendes entrado no seu trabalho.

Muitos samaritanos creem em Jesus

39 Muitos samaritanos *Jo 4.5,8daquela cidade creram nele por causa das palavras da mulher, que testificara: *Jo 4.29Ele disse-me tudo o que fiz. 40 Quando, pois, esses samaritanos vieram ter com Jesus, pediram-lhe que ficasse com eles; e passou ali dois dias. 41 Muitos mais creram por causa das palavras de Jesus 42 e diziam à mulher: Não é mais pelas tuas palavras que nós cremos; mas porque nós mesmos temos ouvido e sabemos que este é verdadeiramente o *1Jo 4.14; cp.1Tm 4.10;Lc 2.11;At 5.31;13.23Salvador do mundo.

Jesus volta para a Galileia

43 Depois destes *Jo 4.40dois dias, partiu dali para a Galileia. 44 Pois Jesus mesmo testificou que *Mt 13.57um profeta não recebe honra em sua terra. 45 Assim, quando chegou a Galileia, os galileus o receberam bem, *Jo 2.23porque tinham visto tudo o que ele fizera em Jerusalém na ocasião da festa; pois eles também foram à festa.

A cura do filho de um oficial do rei

46 Voltou, então, *Jo 2.1a Caná da Galileia, *Jo 2.9onde fizera da água vinho. Ali se achava um oficial do rei, cujo filho estava doente em *Jo 2.12;Lc 4.23Cafarnaum. 47 Esse homem, ao saber que Jesus tinha vindo da *Jo 4.3,54Judeia para a Galileia, foi ter com ele e rogou-lhe que descesse para curar seu filho; porque estava à morte. 48 Disse-lhe Jesus: Se não virdes *Dn 4.2s.;6.27;Mt 24.24;Mc 13.22;At 2.19,22,43;4.30;5.12;6.8;7.36;14.3;15.12;Rm 15.19;2Co 12.12;2Ts 2.9;Hb 2.4; cp.1Co 1.22milagres e prodígios, de modo algum crereis. 49 Rogou-lhe o oficial: Desce, Senhor, antes que meu filho morra. 50 Vai, disse Jesus; teu filho vive. O homem creu na palavra que Jesus lhe dissera e retirou-se. 51 Já ele descia, quando os seus servos lhe vieram ao encontro, dizendo que o seu filho vivia. 52 Perguntou-lhes, então, a que hora ele se sentira melhor. Eles lhe responderam: Ontem, à sétima hora, a febre o deixou. 53 Reconheceu o pai ser aquela a mesma hora em que Jesus dissera: Teu filho vive; e creu ele e *cp.At 11.14toda a sua casa. 54 Este foi o *Jo 2.11segundo *Jo 2.11milagre que Jesus fez, depois *Jo 4.45s.de vir da Judeia para a Galileia.

1 A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan, 2 (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,) 3 Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee. 4 Musil pak jíti skrze Samaří. 5 I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému. 6 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny. 7 I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti. 8 (Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.) 9 I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.) 10 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé. 11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou? 12 Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho? 13 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět. 14 Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému. 15 Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti. 16 Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem. 17 Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže. 18 Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla. 19 Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok. 20 Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti. 21 Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci. 22 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest. 23 Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu. 24 Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti. 25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko. 26 Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou. 27 A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní? 28 I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem: 29 Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus? 30 Tedy vyšli z města, a přišli k němu. 31 Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez. 32 A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte. 33 Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti? 34 Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho. 35 Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni. 36 Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne. 37 Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne. 38 Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli. 39 Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila. 40 A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni. 41 A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho. 42 A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus. 43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee. 44 Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není. 45 A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu. 46 Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl. 47 Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati. 48 I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte. 49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj. 50 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel. 51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest. 52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice. 53 Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken. 54 To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.