João 8

1 mas Jesus foi para o *Mt 21.1monte das Oliveiras. 2 De madrugada, voltou ao templo, e todo o povo ia ter com ele; e Jesus, *Mt 26.55;Jo 8.20sentando-se o ensinava. 3 Os escribas e os fariseus trouxeram uma mulher apanhada em adultério, puseram-na no meio de todos 4 e disseram a Jesus: Mestre, esta mulher tem sido apanhada em flagrante adultério. 5 *Lv 20.10;Dt 22.22s.Moisés nos ordenou na Lei que tais mulheres sejam apedrejadas; tu, pois, que dizes? 6 Isso diziam, *Mt 16.1;19.3;22.18,35;Mc 8.11;10.2;12.15;Lc 10.25;11.16experimentando-o, *Mc 3.2para ter de que o acusar. Jesus, porém, abaixando-se começou a escrever no chão com o dedo. 7 Como eles insistissem na pergunta, *Jo 8.10levantou-se e disse-lhes: *cp.Mt 7.1;Rm 2.1Aquele que dentre vós está sem pecado *cp.Dt 17.7seja o primeiro que lhe atire uma pedra. 8 Tornando a abaixar-se, continuou a escrever no chão. 9 Mas, ouvindo essa resposta, foram saindo um a um, começando pelos mais velhos, ficando só Jesus e a mulher no lugar em que estava. 10 Então, *Jo 8.7levantando-se Jesus, perguntou-lhe: Mulher, onde estão eles? Ninguém te condenou? 11 Respondeu ela: Ninguém, Senhor. Disse Jesus: *cp.Jo 3.17Nem eu tampouco te condeno; *Jo 5.14vai e não peques mais.]

Jesus é a luz do mundo

12 Então, Jesus tornou a falar-lhes, dizendo: *Jo 1.4; cp.12.35Eu sou a luz do mundo; *cp.Mt 5.14quem me segue de modo nenhum andará nas trevas; pelo contrário, terá a luz da vida. 13 Disseram-lhe os fariseus: *cp.Jo 5.31Tu dás testemunho de ti mesmo; o teu testemunho não é verdadeiro. 14 Respondeu-lhes Jesus: *cp.Jo 18.37;Ap 1.5;3.14Ainda que eu dou testemunho de mim mesmo, o meu testemunho é verdadeiro; porque sei *Jo 13.3;16.28; cp.Jo 8.42de onde vim e para onde vou; mas *cp.Jo 7.28;9.29vós não sabeis donde venho, nem para onde vou. 15 *1Sm 16.7;Jo 7.24Vós julgais segundo a carne, *Jo 3.17eu a ninguém julgo. 16 *Jo 5.30E, se eu julgo, o meu juízo é verdadeiro; porque não estou só, mas o Pai, que me enviou, está comigo. 17 Na vossa Lei está escrito que o testemunho de *cp.Dt 19.15;17.6;Mt 18.16duas pessoas é verdadeiro. 18 Eu dou testemunho de mim, *Jo 5.37; cp.1Jo 5.9e meu Pai, que me enviou, também dá testemunho de mim. 19 Estes lhe perguntaram: Onde está teu Pai? Respondeu Jesus: Não me conheceis a mim, nem a meu Pai; *Jo 14.7;16.3; cp.7.28;14.9;Jo 8.55se me conhecêsseis, também conheceríeis a meu Pai. 20 Proferiu ele essas palavras *Mc 12.41,43;Lc 21.1no lugar do gazofilácio, *Jo 7.14; cp.Jo 8.2quando ensinava no templo; e ninguém o prendeu, *Jo 7.30porque não era ainda chegada a sua hora.

Jesus defende a sua missão e autoridade

21 Disse-lhes outra vez: Eu vou retirar-me, *Jo 7.34e me buscareis *Jo 8.24e morrereis em vossos pecados; para onde eu vou, vós não podeis ir. 22 Então, diziam *Jo 1.19;Jo 8.48,52,57os judeus: Será caso que se suicide, pois diz: *cp.Jo 7.35Para onde eu vou, não podeis vós ir? 23 Disse-lhes Jesus: Vós *cp.Jo 3.31sois cá de baixo; eu sou lá de cima; *1Jo 4.5vós sois deste mundo; *Jo 17.14,16eu não sou deste mundo. 24 Por isso, eu vos disse que morrereis em vossos pecados; porque, se não crerdes *Jo 8.28;Mc 13.6;Lc 21.8; cp.Mt 24.5;Jo 4.26;13.19que Eu Sou, morrereis em vossos pecados. 25 Perguntaram-lhe, então: Quem és tu? Respondeu-lhes Jesus: Perguntais aquilo que vos tenho dito desde o princípio? 26 Muitas coisas tenho a falar e a julgar acerca de vós; *Jo 7.28; cp.3.33mas aquele que me enviou é verdadeiro, *cp.Jo 12.49;15.15;Jo 8.40e o que dele ouvi, isto falo ao mundo. 27 Eles não perceberam que ele lhes falava do Pai. 28 Jesus, pois, continuou: Quando tiverdes *Jo 3.14;12.32levantado o Filho do Homem, então, conhecereis que *Jo 8.24;Mc 13.6;Lc 21.8; cp.Mt 24.5;Jo 4.26;13.19Eu Sou e que *Jo 5.19; cp.3.11nada faço de mim mesmo, mas, como me ensinou o Pai, assim falo. 29 Quem me enviou está comigo; *Jo 8.16;Jo 16.32ele não me deixou só, porque *cp.Jo 4.34eu faço sempre as coisas que são do seu agrado. 30 Falando essas coisas, *Jo 7.31muitos creram nele.

31 Disse, pois, Jesus aos judeus que o haviam crido: *Jo 15.7;2Jo 9Se vós permanecerdes na minha palavra, verdadeiramente sois meus *Jo 2.2discípulos, 32 *cp.Jo 1.14,17conhecereis a verdade, *Jo 8.36; cp.Rm 8.2;2Co 3.17;Gl 5.1,13;Tg 2.12;1Pe 2.16e a verdade vos libertará. 33 Eles lhe responderam: *Jo 8.37,39;Mt 3.9Nós somos descendência de Abraão e nunca temos sido escravos de ninguém; como dizes tu: Vós sereis livres? 34 Replicou-lhes Jesus: Em verdade, em verdade vos digo: *Rm 6.16;2Pe 2.19todo o que comete pecado é escravo do pecado. 35 *Gn 21.10;Gl 4.30O escravo não fica para sempre na casa; *Lc 15.31o filho fica para sempre. 36 Se, pois, o Filho *Jo 8.32vos libertar, sereis realmente livres. 37 Sei que sois descendência de *Jo 8.37,39;Mt 3.9Abraão; mas *Jo 8.40;Jo 7.1procurais tirar-me a vida, porque a minha palavra não cabe em vós. 38 Eu falo o que tenho visto na presença de meu Pai; e vós fazeis o que ouvistes de *Jo 8.41,44vosso pai. 39 Responderam-lhe eles: Nós somos filhos de Abraão. Disse-lhes Jesus: *cp.Rm 9.7;Gl 3.7Se sois filhos de Abraão, fazei as obras de Abraão; 40 mas agora procurais tirar-me a vida, a mim que vos tenho *cp.Jo 8.26falado a verdade que ouvi de Deus; isso Abraão não fez. 41 Vós fazeis as obras de vosso pai. Responderam-lhe eles: Nós não somos bastardos; *Dt 32.6;Is 63.16;64.8temos um pai, que é Deus. 42 Replicou-lhes Jesus: Se Deus fosse vosso pai, *1Jo 5.1vós me amaríeis; *Jo 13.3;16.28,30;17.8porque eu vim de Deus e estou aqui; pois *Jo 7.28não vim de mim mesmo, *Jo 3.17mas ele me enviou. 43 Por que não compreendeis a *Jo 8.33,39,41, etc.minha linguagem? É porque não podeis *cp.Jo 5.25ouvir as minhas palavras. 44 *1Jo 3.8Vós sois *Jo 8.38,41filhos do Diabo *cp.Jo 7.17e tendes vontade de cumprir os desejos de vosso pai. *Gn 3.4; cp.1Jo 3.8,15Ele era homicida desde o princípio e não permaneceu na verdade, porque *1Jo 2.4não há nele verdade. Quando ele diz uma mentira, *cp.Mt 12.34fala do que lhe é próprio, porque é mentiroso e o pai da mentira. 45 Mas porque *Jo 18.37eu digo a verdade, vós não me credes. 46 Qual de vós me convence de pecado? Se digo a verdade, porque não me credes? 47 *cp.1Jo 4.6Quem é de Deus ouve as palavras de Deus; por isso, vós não me ouvis, porque não sois de Deus. 48 Responderam-lhe *Jo 1.19os judeus: Não dizemos nós bem que és *Mt 10.5;Jo 4.9samaritano e *Jo 7.20tens demônio? 49 Replicou Jesus: Eu não tenho demônio; mas honro a meu Pai, e vós me desonrais. 50 *Jo 5.41; cp.Jo 8.54Eu não busco a minha glória; há quem a busque e julgue. 51 Em verdade, em verdade vos digo: se alguém *Jo 14.23;15.20;17.6; cp.Jo 8.55guardar a minha palavra, nunca jamais *Lc 2.26;Hb 11.5; cp.Mt 16.28;Hb 2.9;Jo 8.52verá a morte. 52 Disseram-lhe os judeus: Agora, estamos certos de que estás possesso de demônio. Abraão morreu, e também os profetas, e tu dizes: Se alguém guardar a minha palavra, nunca jamais *Jo 8.51provará a morte. 53 *cp.Jo 4.12Porventura, és tu maior do que nosso pai Abraão, que morreu? Também os profetas morreram. Quem pretendes tu ser? 54 Respondeu Jesus: Se *cp.Jo 8.50eu me glorificar, a minha glória não é nada. *Jo 7.39Quem me glorifica é meu Pai, aquele que vós dizeis ser vosso Deus; 55 entretanto, *Jo 8.19;15.21vós não o tendes conhecido, *Jo 7.29mas eu o conheço. Se eu disser que não o conheço, serei, como vós, *cp.Jo 8.44mentiroso; mas eu o conheço *Jo 15.10; cp.Jo 8.51e guardo a sua palavra. 56 *Jo 8.37,39Vosso pai Abraão *cp.Mt 13.17;Hb 11.13alegrou-se de ver o meu dia, viu-o e regozijou-se. 57 Perguntaram-lhe os judeus: Ainda não tens cinquenta anos e viste a Abraão? 58 Respondeu-lhes Jesus: Em verdade, em verdade vos digo: antes que Abraão fosse feito, *cp.Jo 17.5,24;1.1Eu Sou. 59 Então, *Jo 10.31;11.8; cp.Mt 12.14pegaram em pedras, para lhe atirar, mas ele *Jo 12.36encobriu-se e saiu do templo.

1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou. 2 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je. 3 I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku, 4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila. 5 A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš? 6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi. 7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem. 8 A opět schýliv se, psal na zemi. 9 A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci. 10 A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil? 11 Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více. 12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života. 13 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé. 14 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu. 15 Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného. 16 A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec. 17 A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest. 18 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec. 19 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste. 20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho. 21 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti. 22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti? 23 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto. 24 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich. 25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám. 26 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě. 27 A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim. 28 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím. 29 A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky. 30 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho. 31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. 32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí. 33 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete? 34 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha. 35 A služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky. 36 Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete. 37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás. 38 Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte. 39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy. 40 Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil. 41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha. 42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal. 43 Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé. 44 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži. 45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi. 46 Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte? 47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste. 48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš? 49 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili. 50 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí. 51 Amen, amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky. 52 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. 53 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš? 54 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest. 55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám. 56 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se. 57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? 58 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem. 59 I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.