João 11

A ressurreição de Lázaro

1 Estava doente um homem chamado Lázaro, de *Mt 21.17;Jo 11.18Betânia, da aldeia de Maria e sua irmã *Jo 11.5,19ss.;Lc 10.38Marta. 2 Maria, cujo irmão Lázaro se achava doente, era a que *Jo 12.3; cp.Lc 7.38ungira *Lc 7.13;Jo 11.3,21,32; cp.Jo 13.13s.o Senhor com perfume e lhe enxugara os pés com os seus cabelos. 3 Mandaram, pois, as irmãs de Lázaro dizer a Jesus: *Lc 7.13;Jo 11.3,21,32; cp.Jo 13.13s.Senhor, *cp.Jo 11.5,11,36aquele que amas está doente. 4 Ao saber isso, disse Jesus: Esta doença não é para morte, mas para a *Jo 11.40; cp.Jo 9.3;10.38glória de Deus, a fim de que o Filho de Deus seja por ela glorificado. 5 Ora, Jesus estimava a *Jo 11.1Marta, e a sua irmã, e a Lázaro. 6 Tendo sabido, pois, que este estava doente, demorou-se ainda dois dias no lugar onde se achava. 7 Então, passado isso, disse aos discípulos: *cp.Jo 10.40Voltemos para a Judeia. 8 Perguntaram estes: *Mt 23.7Mestre, agora mesmo os judeus procuravam *Jo 10.31; vd.8.59apedrejar-te, e voltas ainda para lá? 9 Respondeu Jesus: *cp.Lc 13.33;Jo 9.4;12.35Não são doze as horas do dia? Se alguém andar de dia, não tropeça, porque vê a luz deste mundo; 10 mas, se alguém andar de noite, tropeça, porque a luz não está nele. 11 Assim falou e depois lhes disse: Nosso *cp.Jo 11.3amigo Lázaro *Mt 27.52;Mc 5.39;Jo 11.13;At 7.60dorme, mas vou despertá-lo do sono. 12 Disseram-lhe, então, os discípulos: Senhor, se dorme, ficará bom. 13 *Mt 9.24;Lc 8.52Jesus tinha falado da morte de Lázaro; mas eles supunham que falasse do repouso do sono. 14 Disse-lhes, pois, Jesus abertamente: Lázaro morreu; 15 e, por vossa causa, folgo de não me achar lá, para que creiais; mas vamos ter com ele. 16 Então, *Mt 10.3;Mc 3.18;Lc 6.15;Jo 14.5;20.26-28;At 1.13Tomé, chamado *Jo 20.24;21.2Dídimo, disse aos seus condiscípulos: Vamos também nós, para morrermos com ele.

17 Chegando Jesus, achou que estava Lázaro no túmulo havia *Jo 11.39já quatro dias. 18 Ora, *Jo 11.1Betânia distava de Jerusalém cerca de quinze estádios*Estádio, medida itinerária de 185 metros.. 19 Muitos dos *Jo 1.19;Jo 11.8judeus tinham vindo ter com Marta e Maria, para *Jo 11.31;Jó 2.11; cp.1Sm 31.13;1Cr 10.12as consolar pela morte de seu irmão. 20 Marta, quando soube que vinha Jesus, foi encontrá-lo; *cp.Lc 10.38-42Maria, porém, ficou sentada em casa. 21 Disse, então, Marta a Jesus: *Jo 11.2Senhor, *Jo 11.32; cp.Jo 11.37se tivesses estado aqui, não teria morrido meu irmão. 22 E mesmo agora sei que *Jo 11.41s.; cp.9.31tudo o que pedires a Deus Deus to dará. 23 Respondeu-lhe Jesus: Teu irmão há de ressuscitar. 24 *Dn 12.2; cp.At 24.15;Jo 5.28s.Eu sei, replicou Marta, que ele há de ressuscitar na ressurreição, no último dia. 25 Disse-lhe Jesus: *cp.Jo 1.4;5.26;6.39s.;Ap 1.18Eu sou a ressurreição e a vida. O que crê em mim, ainda que esteja morto, viverá; 26 e todo o que vive e crê em mim *Jo 6.47,50-51;8.51nunca jamais morrerá. Crês isso? 27 Sim, Senhor, respondeu ela, eu creio que tu és *Mt 16.16; cp.Lc 2.11o Cristo, o Filho de Deus que *Jo 6.14havia de vir ao mundo. 28 Tendo dito isso, *Jo 11.30foi ela chamar a Maria, sua irmã, e lhe disse em particular: Está aí *Mt 26.18;Mc 14.14;Lc 22.11; cp.Jo 13.13o Mestre e te chama. 29 Ela, ouvindo isso, levantou-se depressa e foi ter com ele 30 (pois Jesus não havia ainda entrado na aldeia, mas *Jo 11.20permanecia no lugar onde Marta o encontrara). 31 *Jo 11.19;Jo 11.33Os judeus que estavam com Maria em casa *Jo 11.19e a consolavam, vendo-a levantar-se depressa e partir, seguiram-na, pensando que ela ia ao túmulo para ali chorar. 32 Quando Maria chegou ao lugar onde estava Jesus, ao vê-lo, lançou-se-lhe aos pés, dizendo: *Jo 11.2Senhor, *Jo 11.21se tivesses estado aqui, não teria morrido meu irmão. 33 Jesus, vendo-a chorar e chorar também *Jo 11.19os judeus que a acompanhavam, *Jo 11.38gemeu em espírito, *cp.Jo 12.27;13.21perturbou-se 34 e perguntou: Onde o pusestes? Eles lhe responderam: Senhor, vem e vê. 35 Jesus *cp.Lc 19.41chorou. 36 *Jo 11.19Os judeus, então, diziam: Vede como ele *cp.Jo 11.3o amava! 37 Mas alguns deles disseram: Não podia este homem, que *Jo 9.7abriu os olhos ao cego, fazer que este não morresse? 38 Jesus, *Jo 11.33gemendo outra vez em si mesmo, foi ao túmulo; era este uma *cp.Mt 27.60;Mc 15.46;Lc 24.2;Jo 20.1gruta, a cuja entrada estava posta uma pedra. 39 Jesus disse: Tirai a pedra. Disse-lhe Marta, irmã do morto: Senhor, ele já cheira mal; porque está morto há *Jo 11.17quatro dias. 40 Respondeu-lhe Jesus: *Jo 11.4,23ss.Não te disse eu que, se creres, verás a glória de Deus? 41 Tiraram, então, a pedra. Jesus, *Jo 17.1; cp.At 7.55levantando os olhos, disse: *Mt 11.25Pai, graças te dou que me ouviste. 42 Eu sabia que sempre me ouves, mas assim falei *cp.Jo 12.30;17.21por causa desta multidão que me cerca, a fim de crerem que *Jo 3.17tu me enviaste. 43 Tendo assim falado, clamou em alta voz: Lázaro, sai para fora! 44 Saiu aquele que estivera morto, *Jo 19.40ligados os pés e as mãos com faixas *cp.Jo 20.7e envolto o seu rosto em um lenço. Disse-lhes Jesus: Desatai-o e deixai-o ir.

45 *Jo 7.31Muitos dos judeus *Jo 11.19; cp.Jo 12.17s.que vieram ter com Maria e *Jo 2.23viram o que fizera Jesus creram nele. 46 Alguns deles, porém, foram ter com os *Jo 11.57; cp.Jo 7.32,45fariseus e lhes contaram o que Jesus tinha feito.

O plano para tirar a vida a Jesus

47 Então, os principais sacerdotes e os fariseus *Mt 26.3convocaram uma *Mt 5.22reunião do Sinédrio e disseram: Que estamos fazendo, pois que esse homem faz muitos *Jo 2.11milagres? 48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele; e virão os romanos e nos tirarão tanto o nosso *cp.Mt 24.15lugar como a nossa nação. 49 *Mt 26.3Caifás, porém, um dentre eles, *Jo 11.51;Jo 18.13sumo sacerdote naquele ano, disse-lhes: Vós nada sabeis, 50 nem considerais que *Jo 18.14vos convém que morra um só homem pelo povo e que não pereça toda a nação. 51 Ora, ele não disse isso por si mesmo; mas, sendo sumo sacerdote daquele ano, *cp.Êx 28.30;Nm 27.21;1Sm 23.9;30.7;Ed 2.63profetizou que Jesus havia de morrer pela nação 52 e não somente pela nação, mas também para *Jo 10.16reunir em um corpo os filhos de Deus, que estão dispersos. 53 Desde aquele dia, *Mt 26.4resolveram tirar-lhe a vida.

54 Assim, já não *Jo 7.1andava Jesus abertamente entre os judeus, mas retirou-se dali para uma região próxima do deserto, a uma cidade chamada *2Cr 13.19Efraim; e ali ficou com os discípulos. 55 Estava próxima a *Mt 26.1s.;Mc 14.1;Lc 22.1;Jo 12.1;13.1;Jo 2.13Páscoa dos judeus; e muitos subiram daquela região a Jerusalém antes da Páscoa, para *Nm 9.10;2Cr 30.17s.; cp.Jo 18.28se purificarem. 56 *Jo 7.11Procuravam a Jesus e perguntavam uns aos outros, estando no templo: Que vos parece? Não virá ele à festa? 57 Ora, os *Jo 11.47principais sacerdotes e os fariseus tinham dado ordens que, se alguém soubesse onde ele estava, o denunciasse, para o prenderem.

1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její. 2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.) 3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest. 4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni. 5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara. 6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl. 7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva. 8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti? 9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí. 10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm. 11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil. 12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude. 13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil. 14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel. 15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu. 16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním. 17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného. 18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte. 19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich. 20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla. 21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel. 22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh. 23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj. 24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější. 25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude. 26 A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu? 27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět. 28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe. 29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu. 30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.) 31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala. 32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel. 33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se. 34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď. 35 I zaplakal Ježíš. 36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval! 37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel? 38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni. 39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest. 40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží. 41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel. 42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal. 43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven! 44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde. 45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho. 46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš. 47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí. 48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid. 49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte, 50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul. 51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ, 52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno. 53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili. 54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými. 55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili. 56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku? 57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.