Êxodo 8

A praga das rãs

1 Disse Jeová a Moisés: Entra a Faraó e dize-lhe: Assim diz Jeová: *Êx 4.23Deixa ir o meu povo, para que me sirva. 2 Se tu recusares deixá-lo ir, eis que eu ferirei com rãs todos os teus termos. 3 O rio produzirá rãs em abundância, que subirão e entrarão em tua casa, e no teu quarto de dormir, e sobre a tua cama, e na casa dos teus servos, e sobre o teu povo, e nos teus fornos, e nas tuas amassadeiras; 4 as rãs subirão sobre ti, sobre o teu povo e sobre todos os teus servos. 5 Disse Jeová a Moisés: Dize a Arão: *Êx 7.19Estende a tua mão com a tua vara sobre os rios, sobre os canais e sobre as lagoas e faze subir rãs sobre a terra do Egito. 6 Arão estendeu a mão sobre as águas do Egito; e *Sl 78.45;105.30subiram rãs que cobriram a terra do Egito. 7 *Êx 7.11,22O mesmo fizeram os magos com seus encantamentos e fizeram subir rãs sobre a terra do Egito.

8 *Êx 8.25;9.27Chamou Faraó a Moisés e a Arão e disse: *Êx 8.28Rogai a Jeová que retire as rãs de mim e do meu povo; e *Êx 8.15,29deixarei ir o povo, para que ofereça sacrifícios a Jeová. 9 Falou Moisés a Faraó: Digna-te dizer-me quando é que hei de rogar por ti, pelos teus servos e pelo teu povo, para que as rãs sejam retiradas de ti e das tuas casas e fiquem somente no rio. 10 Seja amanhã, respondeu Faraó. Moisés disse: Seja conforme a tua palavra, para que saibas que *Êx 9.14;Dt 4.35,39;33.26não há ninguém como Jeová, nosso Deus. 11 *Êx 8.13Retirar-se-ão as rãs de ti, e das tuas casas, e dos teus servos, e do teu povo; ficarão somente no rio. 12 Saíram Moisés e Arão da presença de Faraó; e clamou Moisés a Jeová no tocante às rãs que havia trazido sobre Faraó. 13 Fez Jeová conforme a palavra de Moisés; morreram as rãs das casas, dos pátios e dos campos. 14 Ajuntaram-nas em montões; e cheirou mal a terra. 15 Mas, vendo Faraó que havia descanso, endureceu o seu coração e *Êx 7.4não os ouviu, como Jeová havia dito.

A praga dos piolhos

16 Disse Jeová a Moisés: Dize a Arão: Estende a tua vara e fere o pó da terra, para que se torne em piolhos por toda a terra do Egito. 17 Fizeram assim; Arão estendeu a mão com a sua vara e feriu o pó da terra, e houve *Sl 105.31piolhos nos homens e nas bestas; todo o pó da terra tornou-se em piolhos por toda a terra do Egito. 18 Fizeram os magos o mesmo com os seus encantamentos para produzirem piolhos, porém *Êx 7.11-12;8.7;9.11não puderam; houve piolhos nos homens e nas bestas. 19 Então, disseram os magos a Faraó: *Êx 7.5;10.7Isso é o dedo de Deus; ficou endurecido o coração de Faraó, que não os ouviu, como Jeová havia dito.

A praga das moscas

20 Disse Jeová a Moisés: *Êx 9.13Levanta-te de manhã cedo, apresenta-te diante de Faraó (eis que *Êx 2.5;7.15ele sairá às águas) e dize-lhe: Assim diz Jeová: *Êx 4.23Deixa ir o meu povo, para que me sirva. 21 De outra forma, se não deixares ir o meu povo, eis que enviarei enxames de moscas sobre ti, sobre teus servos, sobre o teu povo e nas tuas casas; as casas dos egípcios se encherão de enxames de moscas, bem assim a terra em que eles estiverem. 22 *Êx 9.4,6,26;10.23;11.7Naquele dia, separarei a terra de Gósen, em que habita o meu povo, para que nela não haja enxames de moscas; a fim de que saibas que *Êx 9.29;19.5;20.11eu sou Jeová no meio da terra. 23 Farei uma separação entre o meu povo e o teu povo; amanhã, se fará este milagre. 24 Assim fez Jeová; entraram grandes enxames de moscas na casa de Faraó e nas casas dos seus servos; e toda a terra do Egito foi *Sl 78.45;105.31arruinada pelos enxames de moscas.

25 *Êx 8.8Chamou Faraó a Moisés e a Arão e disse: *Êx 9.28;10.8,24;12.31Ide, oferecei sacrifícios a vosso Deus nesta terra. 26 Respondeu Moisés: Não convém que se faça assim, pois ofereceremos a abominação dos egípcios como sacrifício a Jeová, nosso Deus. Oferecendo nós a abominação dos egípcios diante dos seus olhos, não nos apedrejarão eles? 27 Havemos de ir ao deserto *Êx 3.18;5.3caminho de três dias e oferecer sacrifícios a Jeová, nosso Deus, como ele nos ordenar. 28 Faraó disse: *Êx 8.8,15,29,32Eu vos deixarei ir, para que ofereçais sacrifícios a Jeová, vosso Deus, no deserto; somente não ireis muito longe; *Êx 8.8rogai por mim. 29 Respondeu-lhe Moisés: Eis que vou sair da tua presença e rogarei a Jeová que amanhã os enxames de moscas se apartem de Faraó, dos seus servos e do seu povo; somente não torne mais Faraó a *Êx 8.8,15proceder dolosamente em não deixar ir o povo para oferecer sacrifícios a Jeová. 30 Tendo Moisés saído da presença de Faraó, fez as suas rogativas a Jeová. 31 Fez Jeová conforme a palavra de Moisés; apartou os enxames de moscas de Faraó, dos seus servos e do seu povo; não ficou nem sequer uma. 32 Endureceu Faraó ainda esta vez o seu coração, e *Êx 8.8,15não deixou ir o povo.

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží. 2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, aj, já raním všecky krajiny tvé žabami. 3 A vydá řeka množství žab, kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v němž líháš, a na ložce tvé, a do domů služebníků tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do těsta tvého. 4 I na tebe a na lid tvůj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby. 5 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky, na potoky a na jezera, a vyveď žáby na zemi Egyptskou. 6 I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou. 7 A učinili tolikéž čarodějníci skrze své čáry; a udělali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou. 8 Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, řekl: Modlte se Hospodinu, ať odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obětovali Hospodinu. 9 I řekl Mojžíš Faraonovi: Poctím tě tím, a pověz, kdy bych se měl modliti za tě a za služebníky tvé, a za lid tvůj, aby vypléněny byly žáby od tebe, i z domů tvých; toliko v řece zůstanou. 10 Kterýžto odpověděl: Zítra. A Mojžíš řekl: Podlé slova tvého nechť jest, abys věděl, že žádného takového není, jako Hospodin Bůh náš. 11 I odejdou žáby od tebe a od domů tvých, i od služebníků tvých a od lidu tvého; toliko v řece zůstanou. 12 Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. I volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, kteréž byl dopustil na Faraona. 13 I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova; a vymřely žáby z domů, ze vsí i z polí. 14 I shrnuli je na hromady; a nasmradila se země. 15 Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin. 16 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hůl svou, a udeř v prach země, aby obrátil se v stěnice na vší zemi Egyptské. 17 Kteříž učinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a udeřil prach země. I byly stěnice na lidech i hovadech; všecken prach země obrátil se v stěnice ve vší zemi Egyptské. 18 Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své, aby vyvedli stěnice, ale nemohli. A byly stěnice na lidech i hovadech. 19 Tedy řekli čarodějníci Faraonovi: Prst Boží toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jakož mluvil Hospodin. 20 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstaň ráno a stůj před Faraonem. Hle vyjde k vodě, a díš k němu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží. 21 Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošli na tě a na služebníky tvé, a na lid tvůj, a na domy tvé směsici všelikých škodlivých žížal; a naplněni budou domové Egyptští těmi žížalami, nad to i země ta, na níž oni jsou. 22 A oddělím v ten den zemi Gesen, v níž lid můj zůstává, aby tam nebylo směsice té; abys věděl, že jsem já Hospodin u prostřed země. 23 A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto. 24 I učinil Hospodin tak. Nebo přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův, a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice. 25 Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a řekl: Jděte, obětujte Bohu svému tu v zemi. 26 I řekl Mojžíš: Nenáleží nám tak činiti; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obětovali to, což jest ohavnost před očima Egyptských, zdaž by nás neukamenovali? 27 Cestou tří dnů půjdeme na poušť, a obětovati budeme Hospodinu Bohu našemu, jakž nám rozkázal. 28 I řekl Farao: Já propustím vás, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modltež se za mne. 29 Odpověděl Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby odešla ta směsice od tebe, od služebníků tvých i od lidu tvého zítra; avšak ať Farao více nezklamává, nepropouštěje lidu, aby obětovali Hospodinu. 30 A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu. 31 I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova, a odjal tu směsici od Faraona, od služebníků jeho i od lidu jeho, tak že ani jedné žížaly nezůstalo. 32 Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž, a nepropustil lidu.