Êxodo 9

A praga da peste nos animais

1 Disse Jeová a Moisés: Entra a Faraó e dize-lhe: Assim diz Jeová, o Deus dos hebreus: *Êx 4.23Deixa ir o meu povo para que me sirva. 2 Pois, se tu recusares deixá-los ir e houveres de retê-los ainda, 3 eis que a mão de Jeová é sobre o teu gado que está no campo, sobre os cavalos, sobre os jumentos, sobre os camelos, sobre os bois e sobre as ovelhas; haverá uma pestilência muito grave. 4 *Êx 8.22Jeová fará uma separação entre o gado de Israel e o gado do Egito; *Êx 9.6não morrerá nada de tudo o que pertence aos filhos de Israel. 5 Jeová designou um prazo, dizendo: Amanhã, fará Jeová isso na terra. 6 Fez Jeová isso no dia seguinte; *Êx 9.19-20,25;11.5morreu todo o gado do Egito, *Êx 9.4porém do gado dos filhos de Israel não morreu nenhum. 7 Mandou Faraó ver, e eis que do gado dos israelitas não morrera nem sequer um. Mas o coração de Faraó estava obstinado, e não deixou ir o povo.

A praga das úlceras

8 Disse Jeová a Moisés e a Arão: Tomai-vos mãos cheias de cinza do forno e Moisés a lance ao ar diante de Faraó. 9 E ela tornar-se-á em pó miúdo sobre toda a terra do Egito, e haverá tumores que se arrebentam em úlceras nos homens e no gado, por toda a terra do Egito. 10 Eles tomaram a cinza do forno e se apresentaram diante de Faraó; Moisés lançou-a ao ar, e ela tornou-se em tumores que se arrebentavam em úlceras nos homens e no gado. 11 *Êx 8.18Os magos não podiam ter-se em pé diante de Moisés por causa dos tumores; pois havia tumores nos magos e em todos os egípcios. 12 *Êx 4.21Jeová endureceu o coração de Faraó, e este não ouviu, como Jeová havia dito a Moisés.

As ameaças de Deus

13 Disse Jeová a Moisés: *Êx 8.20Levanta-te de manhã cedo, apresenta-te diante de Faraó e dize-lhe: Assim diz Jeová, o Deus dos hebreus: *Êx 4.23Deixa ir o meu povo para que me sirva. 14 Pois esta vez enviarei todas as minhas pragas sobre o teu coração, e sobre os teus servos, e sobre o teu povo; para que saibas que não há *Êx 8.10quem seja semelhante a mim em toda a terra. 15 Agora, eu poderia ter estendido a mão e ferido a ti e ao teu povo com pestilência, e tu terias sido cortado da terra; 16 mas deveras *Rm 9.17para isso te hei mantido em pé, para te mostrar o meu poder e para que o meu nome seja anunciado em toda a terra. 17 Levantas-te ainda contra o meu povo, para não deixá-lo ir? 18 Eis que amanhã por este tempo *Êx 9.23-24farei cair uma mui grande chuva de pedras, como nunca houve no Egito desde o dia em que foi fundado até agora. 19 Envia, recolhe com pressa *Êx 9.6o teu gado e tudo o que tens no campo; pois sobre *Êx 9.25todo homem e animal que se acharem no campo e não se recolherem à casa cairá a chuva de pedras, e morrerão. 20 *Pv 13.13Aquele que dentre os servos de Faraó temia a Jeová fez fugir os seus servos e o seu gado para as casas; 21 porém aquele que não se importava com a palavra de Jeová deixou os seus servos e o seu gado no campo.

A praga da saraiva

22 Disse Jeová a Moisés: Estende a tua mão para o céu, a fim de que caia uma chuva de pedras em toda a terra do Egito, sobre homens, sobre animais e sobre toda a erva do campo em toda a terra do Egito. 23 Moisés estendeu a sua vara para o céu; Jeová enviou trovões e chuva de pedras, e fogo desceu à terra; e *Gn 19.24fez Jeová cair uma chuva de pedras sobre a terra do Egito. 24 Assim havia chuva de pedras e fogo misturado com a chuva de pedras mui grande, qual nunca houve em toda a terra do Egito desde que veio a ser uma nação. 25 Por toda a terra do Egito, *Êx 9.19;Sl 78.47-48;105.32a chuva de pedras feriu tudo quanto havia no campo, tanto homens como animais; a chuva de pedras feriu toda a erva do campo e quebrou toda árvore do campo. 26 *Êx 8.22Somente na terra de Gósen, onde se achavam os filhos de Israel, não havia chuva de pedras.

27 Mandou Faraó *Êx 8.8chamar a Moisés e a Arão e disse-lhes: *Êx 10.16-17Esta vez pequei; Jeová é justo, e eu e o meu povo somos ímpios. 28 *Êx 8.8Rogai a Jeová, pois já bastam estes grandes trovões e a chuva de pedras. *Êx 8.25;10.8Eu vos deixarei ir, e vós não permanecereis mais aqui. 29 Respondeu-lhe Moisés: Logo que eu tiver saído da cidade, estenderei as mãos a Jeová; cessarão os trovões, e não haverá mais chuva de pedras, para que saibas que *Êx 8.22;19.5;20.11;Sl 24.1a terra é de Jeová. 30 *Êx 8.29Mas, quanto a ti e a teus servos, eu sei que ainda não temereis a Deus Jeová. 31 O linho e a cevada foram feridos, pois a cevada estava na espiga, e o linho, em flor. 32 Mas o trigo e a espelta não receberam dano, pois não estavam crescidos. 33 Saiu Moisés da cidade, da presença de Faraó, e estendeu as mãos a Jeová; cessaram os trovões e a chuva de pedras, e não caiu mais saraiva sobre a terra. 34 Tendo Faraó visto que a chuva, e a saraiva, e os trovões haviam cessado, tornou a pecar e endureceu o seu coração, ele e os seus servos. 35 O coração de Faraó ficou endurecido, e não deixou ir os filhos de Israel; como Jeová havia dito a Moisés.

1 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží. 2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, než předce držeti je budeš: 3 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor těžký velmi. 4 A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumřelo ze všeho, což jest synů Izraelských. 5 A uložil Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi. 6 I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo. 7 I poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu. 8 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci, a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma. 9 I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské. 10 Nabravše tedy popela z peci, stáli před Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vředové plní neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech. 11 Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských. 12 I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi. 13 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží. 14 Nebo já teď již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, žeť není podobného mně na vší zemi. 15 Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země. 16 Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi. 17 Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtěje ho propustiti? 18 Aj, já dštíti budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně, jakéhož nebylo v Egyptě od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto času. 19 Protož nyní pošli, shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromážděna do domu, spadne krupobití, a pomrou. 20 Kdo tedy z služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu. 21 Ale kdož nepřiložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníků svých a dobytka svého na poli. 22 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské. 23 Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou. 24 I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé začali. 25 I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od člověka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zpřerážely. 26 Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití. 27 Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a řekl jim: Zhřešil jsem i nyní. Hospodinť jest spravedlivý, ale já a lid můj bezbožní jsme. 28 Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zůstávati budete. 29 I řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest země. 30 Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještě se nebudete báti tváři Hospodina Boha. 31 I potlučen jest len a ječmen; nebo ječmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách. 32 Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena, nebo pozdní byla. 33 Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani déšť nelil se na zemi. 34 Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho. 35 I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.