Êxodo 5

Moisés e Arão falam a Faraó, que aflige aos israelitas

1 Depois, foram Moisés e Arão e disseram a Faraó: *Êx 3.18Assim diz Jeová, o Deus de Israel: *Êx 4.23Deixa ir o meu povo, para que me celebre uma festa no deserto. 2 Respondeu Faraó: *Jó 21.15Quem é Jeová para que eu ouça a sua voz de modo a deixar ir a Israel? Não conheço Jeová, *Êx 3.19nem tampouco deixarei ir a Israel. 3 Eles prosseguiram: *Êx 3.18O Deus dos hebreus nos encontrou; deixa-nos, pois, ir caminho de três dias ao deserto e oferecer sacrifícios a Jeová, nosso Deus, para que não venha sobre nós com pestilência ou com espada. 4 Respondeu-lhes o rei do Egito: Moisés e Arão, por que distraís vós das suas obras ao povo? Ide às vossas *Êx 1.11;2.11;6.6-7cargas. 5 Disse Faraó: *Êx 1.9O povo da terra já é muito, e vós os fazeis descansar das suas cargas. 6 Naquele mesmo dia, deu ordem Faraó *Êx 1.11;3.7;5.10,13-14aos superintendentes do povo e aos seus *Êx 5.10,14-15,19oficiais, dizendo: 7 Não tornareis a dar, como dantes, palha a este povo para fazer tijolos; vão eles mesmos e ajuntem para si a palha. 8 Deles exigireis a mesma conta de tijolos que antes faziam e nada diminuireis dela; eles estão *Êx 5.17ociosos; e, por isso, clamam, dizendo: Vamos e ofereçamos sacrifícios a nosso Deus. 9 Agrave-se-lhes o trabalho, para que nele se ocupem; não deem eles ouvidos a palavras mentirosas.

10 Saíram *Êx 5.6os superintendentes do povo e seus oficiais e disseram ao povo: Assim diz Faraó: Não vos darei palha. 11 Ide vós e ajuntai palha onde puderdes achá-la, porque nada se diminuirá do vosso trabalho. 12 Assim, se espalhou o povo por toda a terra do Egito a ajuntar restolho em lugar de palha. 13 Os superintendentes instavam com eles, dizendo: Acabai a vossa obra, vossa tarefa diária, como quando havia palha. 14 Foram *Is 10.24açoitados *Êx 5.6os oficiais dos filhos de Israel que os superintendentes de Faraó tinham posto sobre eles, dizendo-lhes estes: Por que não acabastes nem ontem nem hoje a vossa tarefa, fazendo tijolos como antes?

Os israelitas queixam-se de Moisés e Arão

15 Então, foram os oficiais dos filhos de Israel e clamaram a Faraó, dizendo: Por que tratas assim a teus servos? 16 Palha não se dá a teus servos, e nos dizem: Fazei tijolos. Eis que teus servos são açoitados; porém o teu povo é que tem a culpa. 17 Mas ele respondeu: Estais *Êx 5.8ociosos, estais ociosos; por isso, dizeis: Vamos, ofereçamos sacrifícios a Jeová. 18 Ide, portanto, e trabalhai; não se vos dará palha; contudo, dareis a conta dos tijolos. 19 Então, os oficiais dos filhos de Israel viram-se em aperto, quando se lhes dizia: Nada diminuireis dos vossos tijolos, da vossa tarefa diária. 20 Encontraram a Moisés e Arão, que estavam à espera deles, quando saíram da presença de Faraó; 21 e *Êx 14.11;15.24;16.2disseram-lhes: *Gn 16.5;31.53Olhe Jeová para vós e julgue, porquanto nos *Gn 34.30;1Sm 27.12fizestes odiosos aos olhos de Faraó e aos olhos de seus servos, metendo-lhes na mão uma espada para nos matar.

22 Tornando-se Moisés a Jeová, disse: *Nm 11.11;Jr 4.10Senhor, por que trataste mal a este povo? Por que me enviaste? 23 Pois, desde que me apresentei a Faraó para falar em teu nome, ele tem maltratado a este povo; *Êx 3.8e tu não tens livrado de maneira alguma o teu povo.

1 Potom pak přišli Mojžíš s Aronem, a řekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Propusť lid můj, ať mi slaví svátky na poušti. 2 Odpověděl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím. 3 I řekli: Bůh Hebrejský potkal se s námi. Nechť medle jdeme cestou tří dní na poušť, a obětujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás moru neb meče. 4 I řekl jim král Egyptský: Proč ty Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jděte k robotám svým. 5 Řekl také Farao: Hle, již nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je od robot jejich. 6 I přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a šafářům jeho, řka: 7 Nedávejte již více slámy lidu k dělání cihel jako prvé; nechať jdou sami a sbírají sobě slámu. 8 Však touž summu cihel, kterouž udělávali prvé, uložte na ně, nic neujímejte z ní; neboť zahálejí, a protož volají, řkouce: Poďme, obětujme Bohu našemu. 9 Nechť se přitíží robot mužům těm; a nechť pracují v nich, aby se neohlédali na slova lživá. 10 Vyšedše tedy úředníci nad lidem a šafáři jeho, mluvili k lidu, řkouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy. 11 Sami jděte, beřte sobě slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla vašeho. 12 I rozběhl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strniště místo slámy. 13 A úředníci nutili je, řkouce: Vyplňte díla svá, úkol denní v den jeho, jako když sláma byla. 14 I biti jsou šafáři synů Izraelských, kteréž ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proč jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako prvé, ani včera ani dnes? 15 I přišli šafáři synů Izraelských, a volali k Faraonovi, řkouce: Proč tak děláš služebníkům svým? 16 Slámy se nedává služebníkům tvým, a říkají nám: Dělejte cihly; a hle, služebníci tvoji biti bývají, a hřeší lid tvůj. 17 I řekl: Zahálíte, zahálíte, a protož mluvíte: Poďme, obětujme Hospodinu. 18 Protož nyní jděte, dělejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel vyplňujte. 19 Vidouce šafáři synů Izraelských, že zle s nimi, poněvadž řečeno: Neujmete počtu cihel vašich z úkolu denního v den jeho, 20 Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteříž stáli, aby jim vstříc vyšli, když by se vraceli od Faraona. 21 A mluvili jim: Pohlediž Hospodin na vás, a suď; nebo zošklivili jste nás před Faraonem a služebníky jeho, a dali jste meč v ruku jejich, aby nás zamordovali. 22 I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento? Proč jsi mne sem poslal? 23 Nebo od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hůře nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého.