Êxodo 33

Deus retira a sua presença do meio do povo

1 Disse mais Jeová a Moisés: Vai, sobe deste lugar, tu e o povo que fizeste subir da terra do Egito para a terra a respeito da qual *Êx 32.13jurei a Abraão, Isaque e Jacó, dizendo: À tua posteridade, a darei.

2 Enviarei um *Êx 32.34anjo adiante de ti; e *Êx 23.27-31lançarei fora os cananeus, os amorreus, os heteus, os perizeus, os heveus e os jebuseus. 3 Sobe para uma terra *Êx 3.8,17que mana leite e mel. Eu não subirei no meio de ti, porque és *Êx 33.5;Êx 32.9povo de cerviz dura; para que *Êx 32.10não te consuma eu no caminho. 4 Ouvindo o povo essas más notícias, *Nm 14.39pôs-se a prantear; e ninguém vestiu os seus atavios. 5 Pois Jeová disse a Moisés: Dize aos filhos de Israel: Tu és um *Êx 33.3povo de cerviz dura. Se por um só momento eu subir no meio de ti, te consumirei; portanto, tira de ti os atavios, para que eu saiba o que te hei de fazer. 6 Então, os filhos de Israel tiraram de si os seus atavios desde o monte Horebe em diante.

7 Ora, Moisés costumava tomar *Êx 18.7,12-16a tenda e armá-la fora do arraial, bem longe do arraial; e chamou-lhe a tenda da revelação. Todo aquele que buscava a Jeová saía à tenda da revelação, que estava fora do arraial. 8 Quando Moisés saía fora, à tenda, levantava-se todo o povo e ficava em pé, cada um à entrada da sua tenda e via a Moisés pelas costas, até entrar ele na tenda. 9 Entrando Moisés na Tenda, descia a *Êx 13.21coluna de nuvem e parava à entrada da tenda; *Sl 99.7e Jeová falava com Moisés. 10 Viu todo o povo a coluna de nuvem que estacionava à entrada da tenda; todo o povo levantou-se e adorou, cada um à entrada da sua tenda. 11 *Nm 12.8;Dt 34.10Falava Jeová a Moisés cara a cara, como um homem fala ao seu amigo. Depois, voltou Moisés ao arraial; porém o moço Josué, seu servidor, filho de Num, não se apartava da tenda.

Moisés roga a Deus a sua presença

12 Moisés disse a Jeová: Eis que tu me dizes: *Êx 3.10;32.34Faze subir a este povo; e não me declaras *Êx 33.2quem hás de enviar comigo. *Êx 33.17Contudo, tu disseste: Conheço-te pelo teu nome, também achaste graça aos meus olhos. 13 Agora, se achei graça aos teus olhos, mostra-me neste momento os *Sl 25.4;51.13teus caminhos, para que eu te conheça, a fim de achar eu graça aos teus olhos; e *Êx 3.7,10;5.1;32.12,14considera que esta nação é teu povo. 14 Respondeu-lhe: *Dt 4.37;Is 63.9A minha face irá contigo, e *Dt 12.10;25.19;Js 22.4eu te darei descanso. 15 Disse-lhe Moisés: *Sl 80.3,7,19Se a tua face não for comigo, não nos faças subir deste lugar. 16 Pois como se poderá saber que achamos graça aos teus olhos, eu e teu povo? Porventura, não é em andares tu conosco, de modo que *Lv 20.24,26somos separados, eu e teu povo, de todos os povos que se acham sobre a face da terra?

Moisés roga a Deus que lhe mostre a sua glória

17 Disse Jeová a Moisés: Farei também isso que disseste, *Êx 33.12porque achaste graça aos meus olhos, e te conheço pelo teu nome. 18 *Êx 33.20,23Prosseguiu Moisés: Mostra-me a tua glória. 19 Respondeu-lhe: *Êx 34.6-7Farei passar toda a minha bondade diante de ti e te proclamarei o nome de Jeová; *Rm 9.15terei misericórdia de quem eu tiver misericórdia e me compadecerei de quem eu me compadecer. 20 Continuou: Não poderás ver a minha face, *Is 6.5porque o homem não pode ver a minha face e viver. 21 Disse mais Jeová: Eis aqui está um lugar perto de mim, e *Sl 18.2,46;27.5;61.2;62.7tu estarás sobre a penha. 22 Quando passar a minha glória, te porei numa fenda da penha e *Is 49.2;51.16te cobrirei com a mão, até que eu tenha passado. 23 Depois, tirarei a mão, e me verás pelas costas; porém a minha face não se verá.

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji, 2 (A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,) 3 Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě. 4 A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe. 5 Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou. 6 I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb. 7 Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany. 8 K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku. 9 Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem. 10 A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého. 11 A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku. 12 I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou. 13 Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj. 14 I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí. 15 I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud. 16 Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země? 17 I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména. 18 Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou. 19 Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji. 20 Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal. 21 I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále. 22 A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu. 23 Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.