Êxodo 13

Os primogênitos são santificados a Deus

1 Disse Jeová a Moisés: 2 *Êx 13.12-13,15;22.29;Lc 2.23Santifica-me todos os primogênitos, todo o que abre a madre de sua mãe entre os filhos de Israel, assim de homens como de animais; é meu.

3 Disse Moisés ao povo: Lembrai-vos deste dia em que saístes do Egito, da casa da servidão; pois *Êx 3.20;6.1com mão forte Jeová vos tirou deste lugar. *Êx 12.19Não se comerá pão levedado. 4 Vós saís hoje, no *Êx 12.2mês de abibe. 5 Quando Jeová *Êx 3.8,17;Js 24.11te houver introduzido na terra dos cananeus, dos heteus, dos amorreus, dos heveus e dos jebuseus, a qual jurou a teus pais que te havia de dar, a terra que mana leite e mel, *Êx 12.25guardarás este rito neste mês. 6 *Êx 12.15-20Sete dias comerás pão levedado, e ao sétimo dia haverá uma festa a Jeová. 7 Sete dias se comerão pães asmos; não se verá em tuas casas pão levedado, nem fermento em todos os teus termos. 8 *Êx 10.2;13.14Naquele dia, contarás a teu filho, dizendo: Isto é por causa do que Jeová fez por mim, quando saí do Egito. 9 *Êx 12.14;13.16;Dt 6.8;11.18Será por sinal sobre a tua mão e por memorial entre os teus olhos, para que a lei de Jeová esteja na tua boca; pois com *Êx 13.3mão forte Jeová te tirou do Egito. 10 Portanto, *Êx 12.24-25;13.5guardarás esta ordenança a seu tempo, de ano em ano.

11 Quando *Êx 13.5Jeová te houver introduzido na terra dos cananeus, como te jurou a ti e a teus pais, e ta houver dado, 12 *Êx 13.1separarás para Jeová todo o que abre a madre de sua mãe e todos os primogênitos dos teus animais; os machos serão de Jeová. 13 *Êx 34.20Todo primogênito duma jumenta remirás com um cordeiro; se não quiseres remi-lo, quebrar-lhe-ás a cerviz; e todos os primogênitos do homem entre teus filhos remirás. 14 *Êx 10.2;12.26-27;13.8;Dt 6.20Quando teu filho te perguntar no futuro: Que é isto? Responder-lhe-ás: *Êx 13.9Com mão forte Jeová tirou-nos do Egito, da casa da servidão; 15 quando Faraó se endureceu para não nos deixar ir, matou Jeová todos os primogênitos na terra do Egito, tanto os primogênitos dos homens como os primogênitos dos animais. Por isso é que eu sacrifico a Jeová todos os primogênitos, sendo machos; porém resgato a todos os primogênitos de meus filhos. 16 *Êx 13.9Isso será por sinal sobre a tua mão, e por frontal entre os teus olhos, pois com mão forte Jeová nos tirou do Egito.

Deus guia ao povo pelo caminho

17 Tendo Faraó deixado ir o povo, não os conduziu Deus pelo caminho da terra dos filisteus, se bem que fosse perto; pois disse: *Êx 14.11-12;Nm 14.1-4Para que, porventura, o povo não se arrependa, vendo a guerra, e volte para o Egito. 18 Porém Deus fez rodear o povo pelo caminho do deserto, pelo mar Vermelho; e os filhos de Israel saíram *Js 1.14;4.12-13arregimentados da terra do Egito. 19 Levou também Moisés consigo *Gn 50.24-25;Js 24.32os ossos de José, por ter este rigorosamente ajuramentado os filhos de Israel, dizendo: Sem dúvida, Deus vos há de visitar; levai daqui convosco os meus ossos. 20 Tendo partido de *Êx 12.37;Nm 33.6-8Sucote, acamparam-se em Etã, à beira do deserto. 21 *Êx 14.19,24;33.9-10;Sl 78.14;99.7;105.39Jeová ia adiante deles, de dia numa coluna de nuvem, para os guiar pelo caminho, e de noite numa coluna de fogo, para os alumiar, a fim de que caminhassem de dia e de noite. 22 Nunca a coluna de nuvem deixou de aparecer diante do povo durante o dia, nem a coluna de fogo, durante a noite.

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 2 Posvěť mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, nebo mé jest. 3 Protož řekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného. 4 Dnes vycházíte vy, měsíce Abib. 5 Když tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jakž přisáhl otcům tvým, a dá tobě zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati budeš službu tuto v tento měsíc. 6 Za sedm dní jísti budeš chleby přesné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova. 7 Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm, aniž spatříno bude u tebe co kvašeného, aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech končinách tvých. 8 A vypravovati budeš synu svému v ten den, řka: Proto, což mi učinil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta. 9 A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta. 10 Protož zachovávati budeš ustanovení toto v čas jistý, rok po roce. 11 A když by tě uvedl Hospodin do země Kananejských, tak jakž přisáhl tobě a otcům tvým, a dal by ji tobě: 12 Tedy všecko, což otvírá život, oddělíš Hospodinu, i každý plod hovada tvého otvírající život, což by koli bylo samců, Hospodinovo jest. 13 Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji; každého také prvorozeného člověka mezi syny svými vyplatíš. 14 A když by se tebe vzeptal syn tvůj potom, a řekl: Co jest to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti. 15 Nebo když se byl zatvrdil Farao, a nechtěl nás propustiti, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až do prvorozeného z hovad; i tou příčinou já obětuji Hospodinu všecky samce otvírající život, ale všecko prvorozené z synů svých vyplacuji. 16 Mějž to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta. 17 Stalo se pak, když pustil Farao lid, že nevedl jich Bůh cestou země Filistinské, ačkoli bližší byla; nebo řekl Bůh: Aby nepykal lid, když by uzřel, an válka nastává, a nevrátili se do Egypta. 18 Ale obvedl Bůh lid cestou přes poušť, kteráž jest při moři Rudém. A vojensky zpořádaní vyšli synové Izraelští z země Egyptské. 19 Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; nebo byl přísahou zavázal syny Izraelské, řka: Jistotně navštíví vás Bůh, protož vyneste odsud kosti mé s sebou. 20 Vytáhše tedy z Sochot, položili se v Etam při kraji pouště. 21 Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli. 22 Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváři toho lidu.