Isaías 40

Promessas consoladoras

1 *Is 12.1;49.13;51.3,12;52.9;61.2;66.13;Jr 31.10-14;Sf 3.14-17;2Co 1.4Consolai, consolai o meu povo, diz o vosso Deus. 2 *Is 35.4;Zc 1.13Falai ao coração de Jerusalém e clamai-lhe que está acabada *Is 41.11-13;49.25;54.15,17a sua milícia, que está perdoada *Is 33.24;53.5-6,11a sua iniquidade e que já recebeu *Jr 16.18;Zc 9.12;Ap 18.6em dobro da mão de Jeová por todos os seus pecados.

3 *Mt 3.3;Mc 1.3;Lc 3.4-6;Jo 1.23Eis a voz do que clama: *Ml 3.1;4.5-6Preparai no deserto o caminho de Jeová, endireitai no ermo uma estrada para o nosso Deus. 4 Todo o vale será *Ez 17.24exaltado, e todo monte e outeiro será abatido; o torto far-se-á direito, e os lugares escabrosos, planos. 5 *Is 6.3;Hc 2.14A glória de Jeová se revelará, e *Is 52.10;Jl 2.28toda a carne juntamente a verá, pois a *Is 1.20;34.16;58.14boca de Jeová o disse.

6 Eis a voz do que diz: Clama. E respondeu um: Que hei de clamar? *Jó 14.2;Sl 102.11;103.15;1Pe 1.24-25Toda a carne é erva, e toda a sua glória como a flor do campo; 7 *Sl 90.5-6;Tg 1.10-11seca-se a erva, e cai a flor, porque *Is 40.24;11.4;Jó 4.9;41.21o hálito de Jeová nela assopra; na verdade, o povo é erva. 8 Seca-se a erva, cai a flor, mas *Is 55.11;59.21;Mt 5.18a palavra do nosso Deus subsistirá para sempre.

9 Sobe a *Is 52.7um alto monte, Sião, tu que anuncias *Is 61.1boas-novas, levanta a tua voz com força, Jerusalém; tu que anuncias boas-novas; levanta-a, não temas; dize às *Is 44.26cidades de Judá: *Is 25.9;35.2Eis aí o vosso Deus! 10 Eis que o Senhor Jeová virá como um *Is 9.6-7valente, e *Is 59.16,18o seu braço dominará por ele; eis que *Is 62.11;Ap 22.12o seu galardão está com ele, a sua recompensa, diante dele. 11 Como pastor, *Jr 31.10;Ez 34.12-14,23,31;Mq 5.4;Jo 10.11,14-16ele apascentará o seu rebanho; entre os seus braços, ajuntará os cordeirinhos, e os levará no seu seio, e guiará meigamente as paridas.

A incomparável grandeza de Jeová

12 Quem *Is 48.13;Jó 38.8-11;Sl 102.25-26;Hb 1.10-12mediu as águas com o seu punho e repartiu os céus a palmos? Quem pôs numa medida o pó da terra e pesou os montes com peso e os outeiros em balanças? 13 *Rm 11.34;1Co 2.16Quem dirigiu o Espírito de Jeová ou, como seu *Is 41.28conselheiro, o ensinou? 14 *Jó 38.4Com quem tomou ele conselho? Quem o instruiu e lhe ensinou a vereda do juízo? Quem lhe *Jó 21.22;Cl 2.3ensinou conhecimento e lhe mostrou o caminho de entendimento? 15 Eis que *Jr 10.10as nações são reputadas como a gota de água que está a cair de um balde e como *Is 17.13;29.5o pó miúdo nas balanças; eis que as ilhas são como uma aresta de pó que se levanta. 16 Não basta o *Is 37.24Líbano para queimar, nem bastam *Sl 50.9-11;Mq 6.6-7;Hb 10.5-9os seus animais para um holocausto. 17 *Is 29.7Todas as nações são como nada diante dele; são por ele reputadas *Is 30.28como se não fossem e como caos.

18 *Is 40.25;46.5;Êx 8.10;15.11;1Sm 2.2;Mq 7.18A quem, pois, podeis assemelhar a Deus? Ou que figura podeis comparar a ele? 19 *Is 41.7;44.10;Sl 115.4-8;Hc 2.18-19A imagem esculpida, o artífice a funde, o ourives a *Is 2.20;30.22cobre de ouro e forja para ela cadeias de prata. 20 Quem se acha sem recursos para fazer uma tal oferta, escolhe *Is 44.14;Jr 10.3,5uma madeira que não se corrompa; procura para si um artífice perito para erigir uma imagem esculpida *Is 41.7;46.7;1Sm 5.3-4que não se possa mover. 21 *Is 37.26;Sl 19.1;50.6;At 14.17;Rm 1.19Acaso, não sabeis? Acaso, não ouvis? Não se vos tem sido notificado *Is 44.8desde o princípio? Não tendes entendido *Is 48.13;51.13desde as fundações da terra? 22 É ele o que está sentado sobre *Jó 22.14;Pv 8.27a redondeza da terra, cujos habitantes são como *Nm 13.33gafanhotos; *Is 37.16;42.5;44.24;Jó 9.8é ele o que estende os céus como *Sl 104.2uma cortina e os desenrola como *Jó 36.29;Sl 18.11;19.4uma tenda, para neles habitar; 23 é ele o que reduz a nada *Is 34.12;Jó 12.21;Sl 107.40os príncipes e *Is 5.21;Jr 25.18-27torna em caos os juízes da terra. 24 Na verdade, *Is 17.10-11;Jó 15.30-33;18.16-19;Na 1.14não foram semeados; não foram mesmo semeados; não se arraigou o seu tronco; demais, *Is 40.7;30.33;2Sm 22.16ele assopra, eles se secam, e *Is 17.13;41.16a tempestade os leva como palha. 25 *Is 40.18A quem, pois, me assemelhareis, para que eu lhe seja igual? — diz o Santo. 26 *Is 51.6Levantai ao alto os vossos olhos e vede. *Is 42.5;48.12-13Quem criou estes? Foi aquele que faz sair um por um o exército deles; ele *Sl 147.4os chama a todos pelos seus nomes; *Sl 89.11-13por ser ele grande em força e forte em poder, *Is 34.16;48.13nem um só vem a faltar.

27 *Is 49.4,14Porque dizes, ó Jacó, e falas, ó Israel: O meu caminho está *Is 54.8escondido a Jeová, e *Jó 27.2;34.5;Lc 18.7-8o meu juízo passa desapercebido ao *Is 25.1meu Deus? 28 *Is 40.21Acaso, não sabes? Acaso, não ouves? O *Gn 21.33;Sl 90.2sempiterno Deus, Jeová, Criador dos fins da terra, não desfalece, nem se cansa; *Sl 147.5;Rm 11.33não se pode esquadrinhar o seu entendimento. 29 Ele dá força ao *Is 50.4;Jr 31.25cansado e *Is 41.10aumenta fortaleza ao que se acha debilitado. 30 *Jr 6.11;9.21Os jovens desfalecerão e se cansarão, *Is 9.17e os mancebos cairão; 31 porém os que esperam em Jeová *Jó 17.9;Sl 103.5;2Co 4.8-10,16renovarão as suas forças; *Êx 19.4;Dt 32.11;Lc 18.1;2Co 4.1,16;Gl 6.9;Hb 12.3subirão com asas como águias; correrão e não se cansarão; andarão e não desfalecerão.

1 Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš. 2 Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své. 3 Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho. 4 Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou. 5 Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila. 6 Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní. 7 Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. 8 Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky. 9 Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš. 10 Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním. 11 Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede. 12 Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží? 13 Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil? 14 S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl? 15 Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje. 16 Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti. 17 Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho. 18 K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? 19 Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá; 20 A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula. 21 Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země? 22 Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání, 23 Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, 24 Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je. 25 K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? 26 Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne. 27 Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází? 28 Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? 29 On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. 30 Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, 31 Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.