Isaías 58

Observação devida e indevida do jejum

1 *Is 40.6,8Clama em alta voz, não cesses, levanta como trombeta a tua voz e anuncia ao meu povo a sua *Is 43.27;48.8;50.1;59.12transgressão e à casa de Jacó, os seus pecados. 2 Contudo, *Is 1.11;Tt 1.16me buscam cada dia e têm prazer em conhecerem os meus caminhos; como uma nação que praticou *Is 48.1;Jr 7.9-10a justiça *Is 1.4,28;59.13e não abandonou o juízo do seu Deus, pedem-me juízos retos, têm prazer *Is 29.13;57.3;Sl 119.150;Tg 4.8em se chegarem a Deus. 3 Por que temos nós *Ml 3.14;Lc 18.12jejuado, dizem eles, e tu não atentas? Por que temos afligido as nossas almas, e tu não o sabes? Eis que, *Is 22.12-13;Zc 7.5-6no dia do vosso jejum, prosseguis as vossas empresas e exigis que se façam todos os vossos trabalhos. 4 Eis que jejuais para *Is 3.14-15;59.6contendas e rixas e para ferirdes com punho iníquo; não jejuais hoje, de maneira que *Is 1.15;59.2;Jl 2.12-14a vossa voz se faça ouvir no alto. 5 Acaso, pode tal jejum ser o que escolhi? O dia em que o homem humilha a sua alma? Consiste, porventura, em inclinar o homem a cabeça como junco e em estender debaixo de si *1Rs 21.27saco e cinza? Porventura chamará a isso jejum e *Is 49.8;61.2dia aceitável a Jeová? 6 Acaso, não é este o jejum que escolhi — *Ne 5.10-12;Jr 34.8romper as ligaduras da iniquidade, desatar as ligaduras do jugo, *Is 1.17deixar ir livres os oprimidos e *Is 58.9quebrar todo o jugo? 7 Acaso, não consiste ele em *Is 58.10;Jó 31.19-20;Ez 18.7,16repartires o teu pão com o faminto *Is 16.3-4;Hb 13.2e recolheres em casa os pobres desamparados? Em cobrires o *Mt 25.35;Lc 3.11nu quando o vires e *Dt 22.1-4;Lc 10.31-32não te esconderes da tua carne? 8 Então, romperá a tua luz *Is 58.10como a aurora, e depressa nascerá *Is 30.26;33.24;Jr 30.17;33.6a tua cura; a tua *Is 62.1;Sl 85.13justiça irá diante de ti; a glória de *Is 52.12;Êx 14.19Jeová será a tua retaguarda. 9 Então, *Is 55.6;65.24;Sl 50.15clamarás, e Jeová responderá; chamarás, e ele dirá: Eis-me aqui.

*Is 58.6Se tirares do meio de ti o jugo, o *Pv 6.13estender do dedo e o *Is 59.13;Sl 12.2falar iniquamente; 10 *Is 58.7;Dt 15.7se abrires a tua alma ao faminto e fartares a alma aflita; então, nascerá *Is 58.8;42.16;Jó 11.17;Sl 37.6a tua luz nas trevas, e a tua escuridão tornar-se-á como o meio-dia. 11 *Is 49.10;57.18Jeová te guiará continuamente, *Is 41.17;Sl 107.9fartará a tua alma mesmo em lugares áridos *Is 66.14e fortificará os teus ossos; serás como um *Is 27.3;Ct 4.15;Jr 31.12jardim regado e como um *Jo 4.14;7.38manancial de águas cujas águas não falham. 12 Os que de ti procederem *Is 49.8;61.4;Ez 36.10edificarão as antigas ruínas; *Is 44.28levantarás os fundamentos de muitas gerações e serás chamado reparador *Is 30.13;Am 9.11da brecha, restaurador de veredas para que o país se torne habitável.

13 *Is 56.2,4,6;Êx 31.16-17;35.2-3;Jr 17.21-27Se apartares do sábado o teu pé e não prosseguires as tuas empresas no meu santo dia, se ao sábado chamares *Sl 27.4;42.4;84.2,10deleitoso, santificado por Jeová e digno de honra; se o honrares, não seguindo *Is 55.8os teus caminhos, nem te ocupando nas tuas empresas, nem *Is 59.13falando as tuas palavras, 14 então, *Is 61.10te deleitarás em Jeová. Eu te farei cavalgar sobre as *Is 33.16;Dt 32.13;Hc 3.19alturas da terra e *Is 1.19te alimentarei com a herança de teu pai Jacó, porque *Is 1.20;40.5a boca de Jeová falou.

1 Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich. 2 Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtějí, 3 A říkají: Proč se postíváme, poněvadž nepatříš? Trápíváme duše své, a nechceš věděti o tom? Aj, v den postu vašeho líbost provodíte, a ke všem robotám svým přísně doháníte. 4 Aj, k sváru a různici se postíváte, a abyste bili pěstí nemilostivě; nepostíte se tak dnů těch, aby slyšán byl na výsosti hlas váš. 5 Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibuji, a den, v němž by trápil člověk duši svou? Zdali, aby svěsil jako třtina hlavu svou, a podstíral žíni a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu? 6 Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli? 7 Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval. 8 Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéře tě. 9 Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekneť: Teď jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho, a vztahování prstů, a mluvení nepravostí, 10 A vyleješ-li lačnému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne. 11 Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají. 12 A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení. 13 Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: 14 Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa Hospodinova mluvila.