Isaías 51

A restauração e salvação de Israel

1 *Is 51.7;46.3;48.12Escutai-me, vós os que *Sl 94.15;Pv 15.9seguis a justiça, que buscais a Jeová; olhai para a *Gn 17.15-17rocha de que fostes cortados e para a caverna do poço de que fostes cavados. 2 Olhai para *Is 29.22;41.8;63.16Abraão, vosso pai e para Sara, que vos deu à luz; porque, *Gn 12.1;15.5;Dt 1.10;Ez 33.24estando ele só, o chamei, e o abençoei, e o multipliquei. 3 Pois Jeová *Is 40.1;49.13conforta a Sião, conforta todos os *Is 52.9lugares desolados e faz o seu *Is 35.1;41.19deserto como o *Gn 2.8;Jl 2.3Éden e o seu ermo, *Gn 13.10como o jardim de Jeová; nela, se achará *Is 25.9;41.16;65.18;66.10gozo e alegria, ação de graças e som de música.

4 *Sl 50.7;78.1Atendei-me, povo meu, e escutai-me, nação minha; porque *Is 2.3;Dt 18.18;Mq 4.2de mim sairá a lei, e *Is 1.27;42.4o meu juízo, estabelecê-lo-ei para *Is 42.6;49.6a luz dos povos. 5 Perto está *Is 46.13;54.17a minha justiça, já saiu a minha salvação, e *Is 40.10os meus braços julgarão os povos; *Is 42.4;60.9as ilhas me aguardarão, e *Is 59.16;63.5no meu braço confiarão. 6 *Is 40.26Levantai os vossos olhos para os céus, e olhai para a terra cá embaixo, porque *Is 13.13;34.4;Sl 102.25-26;Mt 24.35;Hb 1.10-12;2Pe 3.10os céus desaparecerão como o fumo e a terra envelhecerá como um vestido, e os seus moradores perecerão da mesma maneira; *Is 51.8;45.17a minha salvação, porém, será para sempre, e a minha justiça não será abolida.

7 *Is 51.1Escutai-me, vós os que seguis a justiça, povo em cujo *Sl 37.31coração está a minha lei; não temais *Is 25.8;54.4;Mt 5.11;At 5.41o opróbrio dos homens, nem vos perturbeis por causa dos seus vilipêndios. 8 Pois *Is 50.9a traça os consumirá como a um vestido, e *Is 14.11;66.24o bicho os comerá como à lã; *Is 51.6a minha justiça, porém, será para sempre, e a minha salvação, de geração em geração.

9 *Is 51.17;52.1Desperta-te, desperta-te, veste-te de fortaleza, ó braço de Jeová; desperta-te como *Êx 6.6;Dt 4.34nos dias da antiguidade, nas gerações dos tempos antigos. Porventura, não és tu o que cortou em pedaços a *Is 30.7;Sl 89.10Raabe, aquele que traspassou *Is 27.1;Sl 74.13;Ez 29.3ao dragão? 10 Não és tu o que *Is 11.15-16;50.2;63.11-12secou o mar, as águas do grande abismo; o que fez do fundo do mar um caminho, para que por ele *Is 63.9,16;Êx 15.13;Sl 106.10passassem os remidos? 11 *Is 35.10;44.23;48.20;49.13;Jr 30.18-19;31.11-12;33.11Os resgatados de Jeová voltarão e, *Is 60.19;61.7com júbilo, virão para Sião; e alegria sempiterna descansará sobre as suas cabeças. Eles alcançarão gozo e alegria, e a tristeza e o gemido *Is 25.8;60.20;65.19;Ap 7.17;21.1,4;22.3fugirão.

12 Eu, eu sou o que vos *Is 51.3conforta; quem és tu, para teres medo de um *Is 2.22;Sl 118.6homem, que morre, e do filho do homem, que se tornará *Is 40.6-7;1Pe 1.24como feno? 13 Quem és tu que *Is 17.10;Dt 6.12;8.11te esqueces de Jeová, teu Criador, o qual *Is 40.22;45.12,18;48.13;Jó 9.8;Sl 104.2estendeu os céus e fundou a terra; e que o dia todo *Is 7.4;10.24temes continuamente por causa do furor do opressor, quando se prepara para destruir? Onde está o furor do *Is 49.26;54.14opressor? 14 *Is 48.20;52.2O exilado cativo depressa será solto e não morrerá para ir à *Is 38.18sepultura, *Is 33.16;49.10nem lhe faltará o pão. 15 Pois eu sou Jeová, teu Deus, *Sl 107.25;Jr 31.35que agito o mar, de modo que bramem as suas ondas; Jeová dos Exércitos é o seu nome. 16 *Is 59.21;Dt 18.18Pus as minhas palavras na tua boca e, *Is 49.2;Êx 33.22na sombra da minha mão, te escondi, para que eu *Is 65.17;66.22plante os céus, funde a terra e diga a Sião: Tu és o meu povo.

17 *Is 51.9;52.1Desperta-te, desperta-te, põe-te de pé, Jerusalém, que *Is 29.9;63.6;Jó 21.20;Jr 25.15bebeste da mão de Jeová o cálice do seu furor, que bebeste da taça de atordoamento e a esgotaste. 18 De todos os filhos que ela teve, *Is 49.21;Sl 88.18;142.4não há nenhum que a guie; e, de todos os filhos que ela criou, não há nenhum que a tome pela mão. 19 Essas duas coisas te sobrevieram; quem se condoerá de ti? *Is 8.21;9.20;14.30A desolação e a destruição, a fome e a espada! Como te consolarei? 20 Teus filhos já desmaiaram, *Is 5.25;Jr 14.16jazem nas esquinas de todas as ruas, como um *Dt 14.5antílope tomado no laço; cheios estão do *Is 42.25furor de Jeová, *Is 66.15da repreensão de teu Deus.

21 Agora, ouve isto, ó tu que estás *Is 54.11aflita e *Is 51.17;29.9;63.6embriagada, porém não de vinho. 22 Assim diz o teu Senhor Jeová e teu Deus, que *Is 3.12-13;49.25;Jr 50.34pleiteia a causa do teu povo: Eis que tiro da tua mão o *Is 51.17cálice de atordoamento, a taça do meu furor; tu não o tornarás mais a beber, 23 mas eu *Is 49.26;Jr 25.15-17,26,28;Zc 12.2o porei nas mãos dos que te afligem, os quais diziam à tua alma: *Js 10.24Abaixa-te, para que passemos. Tu punhas as tuas costas como o chão e como a rua para os que passavam.

1 Poslouchejte mne, následovníci spravedlnosti, kteříž hledáte Hospodina, pohleďte na skálu, odkudž vyťati jste, a na hlubokost jámy, z níž vykopáni jste. 2 Pohleďte na Abrahama otce vašeho, a na Sáru, kteráž vás porodila, že jsem jej jediného povolal, a požehnal jsem jemu, i rozmnožil jej. 3 Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. Radost a veselí bude nalezeno v něm, díkčinění, a hlas žalmů zpívání. 4 Pozorujte mne, lide můj, a rodino má, nastavte mi uší; nebo zákon ode mne vyjde, a soud svůj za světlo národům vystavím. 5 Blízko jest spravedlnost má, vyjdeť spasení mé, a ramena má národy souditi budou. Na mneť ostrovové čekají, a po mém rameni touží. 6 Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne. 7 Poslouchejte mne, kteříž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon můj; nebojte se útržky lidí bídných, a hanění jejich neděste se. 8 Nebo jako roucho zžíře je mol, a jako vlnu zžíře je červ, ale spravedlnost má na věky zůstane, a spasení mé od národu do pronárodu. 9 Probuď se, probuď se, oblec se v sílu, ó rámě Hospodinovo, probuď se, jako za dnů starodávních a národů předešlých. Zdaliž ty nejsi to, kteréžs poplénilo Egypt, a ranilo draka? 10 Zdaliž ty nejsi to, kteréžs vysušilo moře, vody propasti veliké, kteréžs obrátilo hlubiny mořské v cestu, aby přešli ti, jenž byli vysvobozeni? 11 A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, ať se navrátí, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné ať jest na hlavě jejich; radosti a veselé ať dojdou, zámutek pak a úpění ať utekou. 12 Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného? 13 Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho, kterýž ssužuje? 14 Pospíšíť, aby zajatý propuštěn byl; neboť neumře v jámě, aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého. 15 Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj, kterýž rozděluje moře, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupů jest jméno mé, 16 Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá, a stínem ruky své přikryl jsem tě, abys štípil nebesa, a založil zemi, a řekl Sionu: Lid můj jsi ty. 17 Probuď se, probuď, povstaň, Jeruzaléme, kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho, kvasnice z kalicha hrůzy vypil jsi, i vyvážil. 18 Žádný jí nevedl ze všech synů, kterýchž naplodila, a žádný jí neujal za ruku její ze všech synů, kteréž vychovala. 19 Toto dvé tě potkalo, (kdo tě politoval?) zpuštění a setření, hlad a meč. Kdo tě potěšoval? 20 Synové tvoji omráčeni jsouc, leží na rozcestí všech ulic, jako bůvol v leči, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého. 21 A protož slyš nyní toto, ztrápená a opilá, ale ne vínem: 22 Takto praví Pán tvůj, Hospodin a Bůh tvůj, vedoucí při lidu svého: Aj, beru z ruky tvé kalich hrůzy, i kvasnice kalicha prchlivosti mé, nebudeš ho píti více. 23 Ale dám jej do ruky těch, jenž tě ssužují, kteříž říkali duši tvé: Sehni se, ať přes tě přejdeme, jimž jsi podkládala jako zemi hřbet svůj, a jako ulici přecházejícím.