Isaías 63

Deus salva e vinga ao seu povo

1 Quem é este que vem de *Is 34.5-6;Sl 137.7Edom, de *Is 34.6;Jr 49.13;Am 1.12Bozra, com *Is 63.2as vestiduras tintas de escarlate? Este que é glorioso no seu traje, que marcha na plenitude da sua fortaleza? Eu, que falo a justiça, *Sf 3.17poderoso para salvar. 2 Por que, então, é vermelho o teu traje, e as tuas vestiduras, como as do que *Ap 19.13,15pisa no lagar? 3 Sozinho pisei o lagar, e dos povos não se achava comigo homem algum; *Is 22.5;28.3pisei-os na minha ira e *Mq 7.10calquei-os aos pés no meu furor, e o seu sangue veio salpicar as minhas vestiduras, e manchei o meu traje todo. 4 Porque *Is 34.8;35.4;61.2;Jr 51.6o dia da vingança estava no meu coração, e é chegado o ano dos meus remidos. 5 Olhei, e não houve *Is 59.16quem me ajudasse; e admirei-me de que não houvesse quem me sustivesse; pelo que o *Is 40.10;51.9;52.10;Sl 44.3;98.1meu próprio braço me trouxe a salvação; e o meu furor, ele me susteve. 6 *Is 22.5;34.2;65.12Calquei aos pés os povos na minha ira, e *Is 29.9;51.17,21-22embriaguei-os no meu furor, e derramei sobre a terra *Is 34.3o seu sangue.

Ação de graças, confissões e súplicas do povo de Deus

7 Celebrarei as *Is 54.8,10;Sl 25.6;92.2benignidades de Jeová, os louvores de Jeová, segundo tudo o que ele nos tem concedido, e a *1Rs 8.66;Ne 9.25,35grande bondade para com a casa de Israel, a qual bondade ele lhes tem concedido segundo as suas *Is 54.7-8;Sl 51.1;86.5,15;Ef 2.4misericórdias e segundo a multidão das suas benignidades. 8 Pois ele disse: Certamente, eles são *Is 3.15;51.4;Êx 6.7o meu povo, filhos *Is 51.7que não serão falsos; assim se lhes tornou *Is 60.16Salvador. 9 Em toda a angústia deles, *Jz 10.16foi ele angustiado, *Êx 23.20-23;33.14-15e o Anjo da sua face os salvou; no seu *Dt 7.7-8amor e na sua clemência, *Is 43.1;52.9os remiu, *Is 46.3;Dt 1.31;32.10-12os tomou e os levou em todos os dias da antiguidade.

10 Eles, porém, *Sl 78.40;106.33;At 7.51;Ef 4.30se rebelaram e lhe contristaram *Is 63.11;Sl 51.11o seu Santo Espírito; por isso, ele *Sl 106.40se lhes tornou inimigo e pelejou contra eles. 11 Então, *Sl 106.44-45se lembrou dos dias da antiguidade, de Moisés e do seu povo, dizendo: Onde está *Is 51.9-10o que os tirou do mar com os pastores do seu rebanho? Onde está o que *Nm 11.17,25,29;Ag 2.5pôs no meio deles o seu Santo Espírito? 12 o que fez *Êx 6.6;15.16o seu braço glorioso andar à mão direita de Moisés; o que *Is 11.15;51.10-11;Êx 14.21-22dividiu as águas diante deles, para adquirir para si um nome sempiterno? 13 o que os fez passar pelos abismos como a um cavalo pelo deserto, *Jr 31.9sem que tropeçassem? 14 Como o gado que desce ao vale, o Espírito de *Js 21.44;23.1Jeová fê-los descansar; assim, *Dt 32.12guiaste o teu povo para adquirires um nome glorioso.

15 *Dt 26.15;Sl 80.14Atenta lá do céu e olha lá da *Sl 68.5;123.1habitação da tua santidade e da tua glória; onde está o *Is 9.7;26.11;37.32;42.13;59.17teu zelo e as tuas grandezas? *Jr 31.20;Os 11.8O anelo das tuas entranhas e as tuas misericórdias estancaram para mim. 16 Pois tu és nosso *Is 1.2;64.8Pai, ainda que *Is 29.22;41.8;51.2Abraão não nos conhece e Israel não nos reconhece; tu, Jeová, és nosso Pai; nosso *Is 41.14;44.6;60.16Redentor desde a antiguidade é o teu nome. 17 Por que *Is 30.28;Ez 14.7-9nos fazes, Jeová, errar dos teus caminhos e *Is 29.13-14endureces o nosso coração para te não temermos? *Is 52.8;Nm 10.36Volta por amor dos teus servos, das tribos da tua herança. 18 Só *Dt 4.26;11.17;28.20por um pouco de tempo, o teu povo santo possuiu o país; os nossos adversários *Is 64.11;Sl 74.3-7pisaram o teu santuário. 19 Somos feitos como *Lm 3.43-45;1Co 4.13aqueles sobre quem nunca dominaste, como aqueles sobre quem nunca foi invocado o teu nome.

1 Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození. 2 Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v presu? 3 Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem. 4 Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo. 5 Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela. 6 I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich. 7 Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého. 8 Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně. A protož byl jejich spasitelem. 9 Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků. 10 Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim. 11 I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého? 12 Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné, 13 Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli. 14 Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné. 15 Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou? 16 Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé. 17 Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého. 18 Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou. 19 My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.