Isaías 64

1 Oxalá fenderas tu os céus e *Êx 19.18;Sl 18.9;144.5;Mq 1.3-4;Hc 3.13desceras, para que *Jz 5.5;Sl 68.8;Na 1.5tremessem os montes na tua presença, 2 como quando o fogo pega em acendalhas, como quando o fogo faz ferver a água, a fim de fazeres notório o teu nome, aos teus adversários, de sorte que, à tua presença, *Sl 99.1;Jr 5.22;33.9tremam as nações! 3 Quando fizeste *Sl 65.5;66.3,5;106.22coisas terríveis, que não esperávamos, desceste; os montes tremeram à tua presença. 4 Desde a antiguidade, *1Co 2.9não têm ouvido os homens, nem com os ouvidos têm percebido, nem tem o olho visto a um Deus fora de ti, o qual opera a favor daquele *Is 25.9;30.18;40.31que o espera. 5 *Êx 20.24Sais ao encontro àquele que se alegra e *Is 56.1pratica a justiça, aos que *Is 26.13;63.7se lembram de ti nos teus caminhos; eis que *Is 12.1;63.10tu te iraste, e nós pecamos; há muito tempo, temos estado em pecados e havemos de ser salvos? 6 Pois todos nós somos como o *Is 6.5;Jó 15.14-16;Sl 51.5imundo, e todas as nossas *Is 46.12;48.1justiças, como trapo de imundície; todos nós *Is 1.30;Sl 90.5-6murchamos como a folha; e as nossas *Is 50.1;Sl 1.4;Jr 4.11-12iniquidades, como o vento, nos arrebatam. 7 *Is 59.4;Ez 22.30Não há quem invoque o teu nome, quem se desperte para *Is 27.5pegar de ti, porque *Is 1.15;54.8;Dt 31.18escondeste de nós a tua face e nos *Is 9.18;Ez 22.18-22consumiste pelas nossas iniquidades.

8 Mas, agora, Jeová, *Is 63.16tu és nosso Pai; nós somos *Is 29.16;45.9o barro, e tu, o nosso oleiro; e todos nós somos *Is 60.21;Sl 100.3obra das tuas mãos. 9 *Is 57.17;60.10Não te agastes muito, Jeová, *Is 43.25;Mq 7.18nem para sempre te lembres da iniquidade; olha, te pedimos, todos nós somos *Is 63.8;Sl 79.13o teu povo. 10 *Is 48.2;52.1As tuas cidades santas tornaram-se um deserto; Sião está feita um *Is 1.7;3.8;6.11deserto, Jerusalém, uma desolação. 11 A nossa santa e gloriosa *Is 63.18;2Rs 25.9;Sl 74.5-7casa, em que nossos pais te louvaram, está queimada a fogo; e *Is 7.23;Lm 1.7,10-11todas as nossas coisas deleitáveis estão consumidas. 12 Acaso, *Is 42.14;63.15;Sl 74.10-11,18-19conter-te-ás, Jeová, apesar disso? Ficarás calado e afligir-nos-ás até as últimas?

1 Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily, 2 (Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli; 3 Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly; 4 Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává. 5 Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme, 6 Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás. 7 Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše. 8 Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé. 9 Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme. 10 Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen. 11 Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno. 12 I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?