Isaías 6

A visão de Isaías

1 No ano em que morreu o rei *Is 1.1Uzias, *Jo 12.41;Ap 4.2-3;20.11vi Jeová sentado sobre um alto e elevado trono, e as orlas do seu vestido enchiam o templo. 2 Serafins estavam por cima dele; *Ap 4.8cada um tinha seis asas; com duas, cobria o rosto, com duas, cobria os pés e com duas, voava. 3 Um chamava ao outro e dizia: Santo, santo, santo é Jeová dos Exércitos; *Nm 14.21;Sl 72.19a terra toda está cheia da sua glória. 4 As bases das ombreiras moveram-se à voz do que clamava, e a casa encheu-se de fumo. 5 Então, disse eu: *Êx 33.20;Lc 5.8Ai de mim! Pois estou perdido, porque, sendo eu homem de *Êx 6.12,30lábios impuros e habitando no meio de um *Is 59.3;Jr 9.3-8povo de lábios impuros, os meus olhos viram o *Jr 51.57Rei, Jeová dos Exércitos.

A visão e comissão de Isaías

6 Então, voou para mim um dos serafins, tendo na sua mão uma brasa viva, que ele havia tomado de sobre o altar com uma tenaz. 7 Com a brasa *Jr 1.9;Dn 10.16tocou-me a boca e disse: Eis que esta brasa tocou os teus lábios; já se foi *Is 40.2;53.5-6,11;1Jo 1.7a tua iniquidade, e perdoado está o teu pecado. 8 Ouvi a *Ez 10.5;At 9.4voz de Jeová dizer: Quem enviarei eu, e quem irá por nós? *At 26.19Disse eu: Eis-me aqui; envia-me a mim. 9 Ele disse: *Ez 3.11;Am 7.15Vai e dize a este povo: Haveis de ouvir, porém não entendereis; *Mt 13.14-15;Mc 4.12;Lc 8.10;Jo 12.40;At 28.26-27;Rm 11.8haveis de ver, porém não percebereis. 10 *Dt 31.20;32.15;Sl 119.70Torna insensível o coração deste povo, endurece-lhe os ouvidos e fecha-lhe os olhos, *Jr 5.21para não suceder que, vendo com os olhos e ouvindo com os ouvidos, entenda no coração, e se converta, e seja sarado. 11 Então, disse eu: *Sl 79.5Até quando, Senhor? Ele respondeu: Até que sejam desoladas as *Lv 26.31;Is 1.7;3.8,26cidades e fiquem sem habitadores e as casas, sem homens, e a terra seja de todo desolada, 12 e Jeová tenha removido para longe os homens e sejam muitos os *Jr 4.29lugares abandonados no meio da terra. 13 Se ainda ficar nela a *Is 1.9;10.20-23;37.31;46.3décima parte, esta tornará a ser exterminada. Como terebinto e como *Jó 14.7carvalho, dos quais, depois de derrubados, ainda fica o tronco, assim *Dt 7.6;Ed 9.2a santa semente é o seu tronco.

1 Léta, kteréhož umřel král Uziáš, viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naplňoval chrám. 2 Serafínové stáli nad ním. Šest křídel měl každý z nich: dvěma zakrýval tvář svou, a dvěma přikrýval nohy své, a dvěma létal. 3 A volal jeden k druhému, říkaje: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plná jest všecka země slávy jeho. 4 A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dymu. 5 I řekl jsem: Běda mně, jižť zahynu, proto že jsem člověk poškvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé. 6 I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře, 7 A dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle, dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest. 8 Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne. 9 On pak řekl: Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumějte, a hleďte hledíce, a nepoznávejte. 10 Zatvrď srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oči jeho zavři, aby neviděl očima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozuměl, a neobrátil se, a nebyl uzdraven. 11 A když jsem řekl: Až dokud, Pane? i odpověděl: Dokudž nezpustnou města, tak aby nebylo žádného obyvatele, a domové, aby nebylo v nich žádného člověka, a země docela nezpustne, 12 A nevzdálí Hospodin všelikého člověka, a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země; 13 Dokudž ještě v ní nebude desateré zhouby, a teprv zkažena bude. Ale jakož ono jilmoví, a jako doubí onoho náspu podporou jest, tak símě svaté jest podpora její.