Isaías 17

Oráculo concernente a Damasco e Efraim

1 *Is 13.1A sentença acerca de *Gn 14.15;15.2;2Rs 16.9;Jr 49.23;Am 1.3-5;Zc 9.1;At 9.2Damasco.

Eis que Damasco está *Is 7.16;8.4;10.9removida para não mais ser cidade e se tornará um *Is 25.2;Jr 49.2;Mq 1.6montão de ruínas. 2 Abandonadas são as cidades de *Nm 32.34Aroer; hão de ser para os *Is 7.21-22;Ez 25.5;Sf 2.6rebanhos, que aí se deitarão, *Mq 4.4e não haverá quem os espante. 3 Também de Efraim *Is 7.8,16;8.4a fortaleza cessará, e de Damasco, o reino; e os restantes da Síria serão *Is 17.4;Os 9.11como a glória dos filhos de Israel, diz Jeová dos Exércitos.

4 Naquele dia, será atenuada a *Is 10.3glória de Jacó, e *Is 10.16a gordura da sua carne emagrecerá. 5 Será como *Is 17.11;Jr 51.33;Jl 3.13;Mt 13.30quando o ceifador ajunta a cana do trigo e o seu braço colhe as espigas; sim, como quando alguém colhe espigas *2Sm 5.18,22no vale de Refaim. 6 Todavia, ficarão nele *Is 24.13;27.12;Dt 4.27;Ob 5uns rabiscos, como no varejar de uma oliveira; duas ou três azeitonas na ponta do ramo mais alto, quatro ou cinco nos ramos da árvore frutífera, diz Jeová, Deus de Israel. 7 Naquele dia, *Is 10.20;Os 3.5;6.1;Mq 7.7olhará o homem para o seu Criador, e os seus olhos atentarão para o Santo de Israel. 8 Não olhará para *Is 27.9;2Cr 34.7os altares, obra das suas mãos, nem atentará para o que *Is 2.8,20;30.22;31.7os seus dedos fizeram, para os *Êx 34.13;Dt 7.5;Mq 5.14Aserins e para as imagens do sol. 9 Naquele dia, as suas cidades fortificadas serão como *Is 7.25os lugares abandonados nos bosques e no cume dos montes, abandonados à vista dos filhos de Israel; haverá uma desolação. 10 Porque *Is 51.13te esqueceste do *Is 12.2;33.2;61.10;62.11;Sl 68.19Deus da tua salvação e não te lembraste da *Is 26.4;30.29;44.8;Dt 32.4,18,31Rocha da tua fortaleza; por isso, fazes plantações deleitosas e pões nela sarmentos de uma vide estranha. 11 No dia em que a plantares, *Mt 21.23fazes uma sebe ao redor e, *Sl 90.6pela manhã, fazes que a tua semente floresça; *Jó 4.8;Os 8.7;10.13desvanece, porém, a ceifa no dia da enfermidade e das dores mortais.

Prediz-se a ruína do exército dos assírios

12 Ai do bramido de muitos povos, *Is 5.30;8.9-10;13.4;Jr 6.23;Ez 43.2;Lc 21.25que bramem como o bramido dos mares, e do rugido das nações que rugem como o *Sl 18.4rugido de grandes águas! 13 *Is 33.3As nações rugirão como o rugido de grandes águas. Mas Deus as *Is 41.11;Sl 9.5repreenderá, de maneira que *Is 13.14fugirão para longe e serão afugentadas *Is 29.5;41.15-16;Jó 21.18;Sl 1.4;83.13como a palha dos montes diante do vento e como o que é levado num redemoinho diante da tempestade. 14 No tempo da tarde, eis o terror; e, antes de amanhecer o dia, já *Is 41.12;2Rs 19.35não existe. Este é *Is 3.14-15;16.4;49.26;Jz 5.31;Jó 20.29o quinhão daqueles que nos despojam e a sorte dos que nos saqueiam.

1 Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu. 2 Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil. 3 I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů. 4 I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí. 5 Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim. 6 Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský. 7 V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou. 8 A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani k tomu, což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným. 9 V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země. 10 Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš, 11 V čas štěpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den však užitku odejde žeň, na žalost tvou přetěžkou. 12 Běda množství lidí mnohých, kteříž jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteříž jako zvuk vod násilných hlučí, 13 Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je Bůh okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice. 14 Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.