Eclesiastes 12

1 *Dt 8.18;Ne 4.14;Sl 63.6;119.55Lembra-te também do teu Criador nos dias da tua mocidade, antes que venham *Ec 11.8os maus dias e cheguem os anos em que dirás: *2Sm 19.35Não tenho prazer neles; 2 antes que se escureçam *Is 5.30;13.10;Ez 32.7-8;Jl 3.15;Mt 24.29o sol, e a luz, e a lua, e as estrelas, e tornem a vir as nuvens depois da chuva; 3 no dia em que tremerem os guardas da casa, e *Sl 35.14;38.6vergarem os homens fortes, e cessarem os moedores, por serem poucos, e se escurecerem *Gn 27.1;48.10;1Sm 3.2os que olham pelas janelas, 4 e se fecharem *Sl 141.3as portas na rua; no dia em que a mó fizer *Jr 25.10;Ap 18.22pouco ruído, e nos levantarmos à voz das aves, e ficarem abatidas *2Sm 19.35as filhas da música; 5 temer-se-á o que é alto, e haverá espantos no caminho e lançará flores a amendoeira, e o gafanhoto virá a ser uma carga, e a alcaparra se tornará ineficaz; porque o homem se vai para a *Jó 17.13;30.23sua casa eterna, e os *Gn 50.10;Jr 9.17pranteadores andam pelas ruas; 6 antes que se rompa o cordão de prata, ou se quebre *Zc 4.2-3o vaso de ouro, ou se despedace o cântaro junto à fonte, ou se desfaça a roda junto à cisterna, 7 *Ec 3.20;Gn 3.19;Jó 34.15;Sl 104.29e o pó volte para a terra como era, e *Ec 3.21;Jó 34.14;Lc 23.46;At 7.59o espírito volte *Nm 16.22;27.16;Is 57.16;Zc 12.1para Deus que o deu. 8 Vaidade de vaidade, diz o Pregador, tudo é vaidade*Ec 1.2.

9 Além disso, porque o Pregador era sábio, ainda ensinou ao povo o conhecimento; ele meditou, esquadrinhou e pôs em ordem *1Rs 4.32muitos provérbios. 10 O Pregador procurou achar *Pv 10.32palavras aceitáveis e o que tinha escrito com retidão, a saber, *Pv 22.20-21palavras de verdade.

Todo o dever do homem consiste em temer a Deus e em guardar os seus mandamentos

11 *Ec 7.5;10.12;Pv 1.6;22.17As palavras dos sábios são como *At 2.37aguilhões, e como *Ed 9.8;Is 22.23pregos bem afixados são as palavras dos mestres de assembleias; elas são dadas pelo único pastor. 12 Além disso, filho meu, sê admoestado: de fazer *1Rs 4.32-33muitos livros não há fim, e *Ec 1.18muito estudar é enfado da carne.

13 Este é o fim do discurso. Já tudo foi ouvido: *Ec 3.14;5.7;7.18;8.12teme a Deus e *Ec 8.5;Dt 4.2observa os seus mandamentos, porque isso é o *Dt 10.12;Mq 6.8tudo do homem. 14 Pois *Ec 3.17;11.9;Mt 10.26;Rm 2.16;1Co 4.5Deus trará a juízo todas as obras, mesmo as que estão escondidas, quer boas, quer más.

1 A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení; 2 Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti; 3 V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteříž vyhlédají z oken, 4 A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu; 5 Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící; 6 Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá, a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad studnicí, 7 A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal. 8 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost. 9 Èím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví. 10 Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná. 11 Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho. 12 A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla. 13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. 14 Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.