Façamos o que é bom no tempo oportuno
1 Is 32.20Lança o teu pão sobre as águas, porque, depois de muitos dias, o Dt 15.10;Pv 19.17;Mt 10.42;2Co 9.8;Gl 6.9;Hb 6.10acharás. 2 Sl 112.9;Mt 5.42;Lc 6.30;1Tm 6.18-19Reparte com sete e ainda com oito, porque não sabes Ec 11.8;12.1que mal haverá sobre a terra. 3 Se as nuvens estiverem cheias de chuva, derramam-na sobre a terra; e, se a árvore cair para o sul ou para o norte, no lugar em que cair, aí ficará. 4 Quem observa o vento não semeará; e quem atenta para as nuvens não ceifará. 5 Como tu Jo 3.8não sabes qual seja o caminho do vento, Sl 139.13-16nem de que maneira se formam os ossos no ventre da mulher grávida, assim Ec 1.13;3.10-11;8.17não conheces as obras de Deus, que tudo faz. 6 Ec 9.10Semeia, de manhã, a tua semente e, de tarde, não deixes repousar a tua mão, pois não sabes qual das duas prosperará, se esta ou aquela ou se ambas serão igualmente boas. 7 Na verdade, a luz é doce, e agradável é aos olhos Ec 6.5;7.11ver o sol. 8 Se, pois, o homem viver muitos anos, Ec 9.7regozije-se em todos eles; contudo, lembre-se dos Ec 12.1dias das trevas, porque hão de ser muitos. Tudo o que há de vir é vaidade.
A mocidade deve preparar-se para a velhice e morte
9 Ec 2.10Regozija-te, mancebo, na tua mocidade; anime-te o teu coração nos dias da tua mocidade, e Nm 15.39;Jó 31.7anda pelo caminho do teu coração e pela vista dos teus olhos; mas sabe que, por todas essas coisas, Ec 3.17;12.14;Rm 14.10Deus te trará a juízo. 10 Portanto, afasta do teu coração o desgosto e 2Co 7.1;2Tm 2.22alonga da tua carne o mal, pois a mocidade e a flor dos anos são vaidade.
1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej. 2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi. 3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává. 4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti. 5 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko. 6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest. 7 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce; 8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost. 9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud. 10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.