Eclesiastes 2

Os prazeres e as riquezas não produzem a felicidade

1 Eu disse no meu coração: Vamos! Eu te provarei pela *Ec 7.4;8.15alegria; sê, pois, feliz. Eis que isso também era vaidade. 2 *Ec 7.3,6;Pv 14.13Falando do riso, disse eu: É loucura! E da alegria: Que consegue ela? 3 Procurei no meu coração como *Ec 10.19;Jz 9.13;Sl 104.15estimular com vinho a minha carne, sem deixar de me guiar pela sabedoria, e como me apoderar da *Ec 7.25estultícia, até ver *Ec 2.24;3.12-13;5.18;6.12;8.15;12.13o que era bom que os filhos dos homens fizessem debaixo do céu todos os dias da sua vida. 4 Empreendi grandes obras; *1Rs 7.1-12edifiquei para mim casas; plantei para mim *Ct 8.10-11vinhas; 5 fiz para mim *Ct 4.16;5.1jardins e *Ne 2.8quintas e neles plantei árvores frutíferas de todas as espécies; 6 fiz para mim *Ne 2.14;3.15-16depósitos de água, para deles regar o bosque em que cresciam as árvores. 7 Comprei servos e servas e tive servos *Gn 14.14;15.3que nasceram em minha casa; tive também grandes possessões de *1Rs 4.23gados e de rebanhos, mais do que todos os que antes de mim existiram em Jerusalém. 8 Amontoei para meu uso a prata, e *1Rs 9.28;10.10,14,21o ouro, e os tesouros *1Rs 4.21dos reis e *1Rs 20.14;Lm 1.1das províncias; provi-me de *2Sm 19.35cantores e cantoras e das delícias dos filhos dos homens, e concubinas em grande número. 9 Assim, me *Ec 1.16;1Cr 29.25engrandeci e me tornei mais rico do que todos os que antes de mim existiram em Jerusalém; perseverou também comigo a minha sabedoria. 10 De *Ec 6.2tudo quanto desejaram os meus olhos, não lhes privei; não neguei alegria alguma ao meu coração, pois o meu coração se pode alegrar de todo o meu trabalho; esta foi de todo o meu trabalho *Ec 3.22;5.18;9.9a minha porção. 11 Então, olhei eu para todas as obras que as minhas mãos haviam feito e para todo o trabalho que me tinha esforçado por fazer; eis que tudo era *Ec 2.22-23;1.14vaidade e desejo vão, não havendo *Ec 1.3;3.9;5.16proveito algum debaixo do sol.

12 Virei-me para *Ec 1.17contemplar a sabedoria, e a loucura, e a estultícia, porque, depois do rei, que pode fazer o homem? *Ec 1.9-10Somente o que já se fez. 13 Então, vi eu que *Ec 7.11-12,19;9.18;10.10a sabedoria é mais excelente do que a estultícia, quanto a luz é mais excelente do que as trevas. 14 Os olhos do sábio estão na sua cabeça, mas *Pv 17.24;1Jo 2.11o estulto anda em trevas; contudo, percebi eu que *Ec 3.19;6.6;7.2;9.2-3;Sl 49.10uma e a mesma coisa lhes sucede a ambos. 15 Disse eu no meu coração: *Ec 2.16Como sucede ao estulto, assim me sucede a mim; *Ec 6.8,11de que vale, pois, ser sábio? Então, disse eu, no meu coração, que também isso era vaidade. 16 Pois do sábio, bem como do estulto, *Ec 1.11;4.16;9.5a memória não durará para sempre, visto que nos dias vindouros tudo já se terá esquecido. *Ec 2.14Como se explica que o sábio morre assim como o estulto! 17 Assim *Ec 4.2aborreci a vida, porque me pareceu bem duro todo o trabalho que se faz debaixo do sol. Pois tudo é vaidade e desejo vão.

18 Aborreci *Ec 2.11;1.3todo o meu trabalho com que me tinha afadigado debaixo do sol, visto que tenho de *Sl 39.6;49.10deixá-lo a quem virá depois de mim. 19 Quem sabe se ele será sábio ou estulto? Contudo, ele terá domínio sobre todo o meu trabalho com que me afadiguei e em que mostrei a sabedoria debaixo do sol. Também isso é vaidade. 20 Pelo que tratei de fazer que o meu coração perdesse a esperança de todo o trabalho com que me tinha afadigado debaixo do sol. 21 Pois há homem que trabalha com sabedoria, com ciência e com *Ec 4.4destreza; contudo, *Ec 2.18deixará o seu trabalho para ser a porção de quem nele não trabalhou. Também isso é vaidade e grande mal. 22 Pois que alcança o homem com todo o seu trabalho e com a *Ec 1.14fadiga do seu coração, em que ele anda trabalhando debaixo do sol? 23 Pois todos os seus dias são *Ec 1.18;5.17;Jó 5.7;14.1dores, e o seu trabalho, vexação; até de noite não *Sl 127.2descansa o seu coração. Também isso é vaidade.

24 Não há *Ec 2.3;3.12-13,22;5.18;6.12;8.15;9.7;1Tm 6.17nada melhor para o homem do que comer, beber e fazer que a sua alma goze o bem do seu trabalho. Também eu vi que isso vem *Ec 3.13da mão de Deus. 25 Pois quem pode comer ou quem pode gozar mais do que eu? 26 Pois, ao homem que lhe agrada, *Jó 32.8;Pv 2.6Deus dá sabedoria, e ciência, e alegria; mas, *Jó 15.20ao pecador, dá trabalho para que ele ajunte e amontoe, *Jó 27.16-17;Pv 13.22a fim de dar àquele que agrada a Deus. Também isso é *Ec 1.14vaidade e desejo vão.

1 Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost. 2 Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš? 3 Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého. 4 Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice. 5 Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce. 6 Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví. 7 Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě. 8 Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné. 9 A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně. 10 A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé. 11 Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem. 12 Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.) 13 I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost. 14 Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí. 15 Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost. 16 Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen. 17 Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha. 18 Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně. 19 A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost. 20 I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. 21 Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc. 22 Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem, 23 Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost. 24 Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází. 25 Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já? 26 Èlověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.