Eclesiastes 7

As vantagens do sofrimento, da paciência e da moderação

1 Melhor é *Pv 22.1o bom nome do que o unguento precioso, e *Ec 7.8;4.2o dia da morte, do que o dia do nascimento. 2 Melhor é ir à casa do luto do que ir à casa do festim. Pois naquela se vê o *Ec 2.16;3.19-20;6.6;9.2-3fim de todos os homens, e os vivos *Sl 90.12o tomam em consideração. 3 Melhor é *Ec 2.2a mágoa do que o riso, porque *2Co 7.10a tristeza do rosto torna melhor o coração. 4 O coração dos sábios está na casa do luto, mas o coração dos tolos, na casa da alegria.

5 Melhor é *Ec 9.17;Sl 141.5;Pv 6.23;13.18;15.31-32;25.12ouvir a repreensão do sábio do que a canção dos tolos. 6 Pois, como o estalar de *Sl 58.9;118.12espinhos debaixo da panela, assim é *Ec 2.2o riso do tolo; também isso é vaidade. 7 Na verdade, a *Ec 4.1;5.8opressão faz endoidecer ao sábio, e *Êx 23.8;Dt 16.19;Pv 17.8,23a dádiva corrompe ao coração.

8 Melhor é o *Ec 7.1fim duma coisa do que o princípio; melhor é a *Pv 14.29;16.32;Gl 5.22;Ef 4.2paciência do que a arrogância. 9 Não *Pv 14.17;Tg 1.19te apresses em teu espírito a te irares, porque a ira repousa no seio dos tolos. 10 Não digas: Qual é a razão por que os dias passados foram melhores do que estes? Pois não é da sabedoria que procede esta pergunta.

11 A sabedoria vale tanto como a herança e *Pv 8.10-11mesmo mais para os que veem o sol. 12 Porque a *Ec 7.19;9.18sabedoria serve de defesa, do mesmo modo que o dinheiro; mas a excelência do conhecimento é que *Pv 3.18;8.35a sabedoria preserva a vida de quem a possui. 13 Considera *Ec 3.11;8.17as obras de Deus; pois quem *Ec 1.15poderá endireitar o que ele fez torto? 14 *Ec 3.22;9.7;11.9;Dt 26.11No dia da prosperidade, sê alegre, e, *Dt 8.5no dia da adversidade, refletido; Deus fez um como outro, a fim de que o homem *Ec 3.22, ref.não descubra coisa alguma que há de vir depois de si.

15 Tudo isso tenho visto *Ec 6.12;9.9nos dias da minha vaidade: há *Ec 8.14justo que perece na sua justiça, e há *Ec 8.12-13perverso que prolonga os seus dias na sua perversidade. 16 Não sejas demasiadamente justo, *Rm 12.3nem excessivamente sábio; para que te destruirias a ti mesmo? 17 Não sejas demasiadamente perverso, nem sejas tolo; para que *Jó 22.16;Sl 55.23;Pv 10.27morrerias antes do teu tempo? 18 É bom que te apegues *Ec 7.16a isso e que *Ec 7.17daquilo não retires a tua mão; pois *Ec 3.14;5.7;8.12-13;12.13quem teme a Deus escapará de um e de outro.

19 *Ec 7.12;9.13-18A sabedoria faz o sábio mais forte do que dez governadores que se acham numa cidade. 20 Pois *1Rs 8.46;2Cr 6.36;Sl 143.2;Pv 20.9;Rm 3.23não há homem justo sobre a terra que faça o bem e que não peque. 21 Não apliques o teu coração a todas as palavras que se dizem, para que não ouças o teu servo *Pv 30.11amaldiçoar-te. 22 Pois também o teu coração sabe que tu mesmo tens muitas vezes amaldiçoado a outros.

23 Tudo isso provei-o pela sabedoria. Eu disse: Far-me-ei sábio, *Ec 3.11;8.17porém a sabedoria ficou longe de mim. 24 O que está longe e *Rm 11.33mui profundo, *Jó 11.7;37.23quem o poderá achar? 25 Eu apliquei o meu coração para conhecer, inquirir e buscar a sabedoria e a razão de tudo e para conhecer que a perversidade é insensatez e que *Ec 1.17;10.13a estultícia é loucura. 26 Eu achei uma coisa *Pv 5.4mais amarga que a morte: a mulher cujo coração são *Pv 7.23laços e redes e cujas mãos são grilhões. *Pv 6.23-24Quem agradar a Deus escapará dela; *Pv 22.14o pecador, porém, virá a ser seu prisioneiro. 27 Eis o que achei, diz o Pregador, conferindo uma coisa com outra, para lhes achar a razão. 28 Eis o que ainda a minha alma busca, porém não a achei: entre mil homens, achei eu um, mas, entre todas essas *1Rs 11.3mulheres, nem uma só achei. 29 Eis o que tão somente achei: *Gn 1.27Deus fez o homem reto, mas eles se meteram em muitos extravios.

1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. 2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. 3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce. 4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí. 5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů. 6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. 7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. 8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný. 9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá. 10 Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. 11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; 12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. 13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil? 14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho. 15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. 16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? 17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? 18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. 19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě. 20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil. 21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. 22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. 23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. 24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? 25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. 26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. 27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, 28 Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. 29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. 30 Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc?