Eclesiastes 3

Há, para todas as coisas, um tempo determinado por Deus

1 Tudo tem a sua ocasião própria, e todo propósito debaixo do céu *Ec 3.17;8.6tem o seu tempo. 2 Há tempo de nascer e *Jó 14.5;Hb 9.27tempo de morrer; tempo de plantar e tempo de arrancar o que se plantou; 3 tempo de matar e tempo de curar; tempo de derrubar e tempo de edificar; 4 tempo de *Rm 12.15chorar e tempo de *Sl 126.2rir; tempo de prantear e tempo de *Êx 15.20dançar; 5 tempo de espalhar pedras e tempo de ajuntar pedras; tempo de abraçar e tempo de abster-se de abraçar; 6 tempo de buscar e tempo de perder; tempo de guardar e tempo de lançar fora; 7 tempo de rasgar e tempo de coser; tempo de *Am 5.13calar e tempo de falar; 8 tempo de amar e tempo de *Sl 101.3;Pv 13.5odiar; tempo de guerra e tempo de paz. 9 *Ec 1.3;2.11;5.16Que proveito tem o trabalhador naquilo com que se fadiga? 10 Vi o *Ec 1.13;2.26trabalho que Deus deu aos filhos dos homens para nele se exercitarem. 11 Tudo que Deus *Gn 1.31fez é apropriado a seu tempo; também pôs no coração deles a ideia da eternidade; contudo, de maneira que o homem *Ec 7.23;8.17;Jó 5.9;Rm 11.33não possa descobrir do princípio ao fim a obra que Deus fez. 12 Sei que para eles *Ec 2.24, ref.nada é melhor do que regozijar-se e fazer o bem durante a sua vida. 13 Também que todo o homem coma, e beba, e goze o bem em todo o seu trabalho é *Ec 2.24;5.19dom de Deus. 14 Sei que tudo quanto Deus faz durará para sempre; nada se lhe pode acrescentar e nada tirar; Deus o faz para que os homens *Ec 5.7;7.18;8.12-13;12.13temam diante dele. 15 *Ec 1.9;6.10Aquilo que é já foi; e aquilo que há de ser já foi; Deus fará vir outra vez o que já se passou.

16 Vi ainda debaixo do sol que, no lugar do juízo, *Ec 4.1;5.8;8.9estava a perversidade e que, no lugar da justiça, estava a perversidade. 17 Disse eu no meu coração: *Ec 11.9;Gn 18.25;Sl 96.13;98.9;Mt 16.27;Rm 2.6-10;2Ts 1.6-9Deus julgará ao justo e ao perverso, pois há *Ec 3.1;8.6tempo para todo propósito e para toda obra. 18 Eu disse no meu coração: É por causa dos filhos dos homens, para que Deus os prove e para que vejam que eles mesmos são como os *Sl 49.12,20;73.22brutos. 19 Pois *Ec 9.12o que sucede aos filhos dos homens sucede aos brutos; uma e a mesma coisa lhes sucede a eles. Como morre um, assim morre o outro; todos têm o mesmo fôlego, e o homem não tem vantagem sobre os brutos. Pois tudo é vaidade. 20 Todos vão para um lugar; todos foram feitos do *Ec 12.7;Gn 3.19;Sl 103.14pó e todos voltarão para o pó. 21 Quem sabe se o *Ec 12.7espírito dos filhos do homem sobe para cima e se o espírito dos brutos desce para baixo, para a terra? 22 Pelo que vi que não há *Ec 2.24nada melhor do que regozijar-se o homem nas suas obras; porque essa é a sua porção. Pois quem o poderá fazer voltar para ver *Ec 2.18;6.12;8.7;10.14o que há de ser depois dele?

1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli. 2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá; 3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení; 4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování; 5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání; 6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení; 7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení; 8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje. 9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje? 10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili. 11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce. 12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém, 13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží. 14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho. 15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo. 16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost. 17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku. 18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům. 19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost. 20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu. 21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi? 22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?