É lícito gozar os bens que Deus deu, mas estes não podem satisfazer a alma
1 Há Ec 5.13um mal que vi debaixo do sol e que pesa sobre os homens. 2 É o homem a quem Deus 1Rs 3.13dá riquezas, fazenda e honra, de maneira que Sl 17.14;73.7nada falta à sua alma de tudo quanto ele deseja, sem, todavia, lhe conceder o poder de comer disso, mas um estrangeiro a come; isso é vaidade e grande mal. 3 Se alguém gerar cem filhos e viver muitos anos, de modo que sejam muitos os dias da sua vida, porém a sua alma não se fartar do bem, e além disso não Is 14.20;Jr 8.2;22.19tiver sepultura; digo que é melhor do que ele Ec 4.3;Jó 3.16um aborto, 4 pois vem debalde e volta para as trevas, e de trevas se encobre o seu nome; 5 Demais, não viu o sol, e nada conheceu. Este tem mais descanso do que o outro, 6 ainda quando tivesse vivido duas vezes mil anos e não tivesse gozado o bem. Porventura Ec 2.14, ref.não vão todos para um mesmo lugar?
7 Pv 16.26Todo trabalho do homem é para a sua boca, e, contudo, não se satisfaz o seu apetite. 8 Pois Ec 2.15que vantagem tem o sábio sobre o tolo? Ou que tem o pobre que sabe andar perante os vivos? 9 Melhor é o Ec 11.9que os olhos veem do que o vaguear da cobiça; também isso é Ec 1.14vaidade e desejo vão.
10 Ec 1.9;3.15Seja quem for, foi chamado há muito pelo seu nome, e sabe-se que é homem e Pv 21.30;Jó 9.32;40.2;Is 45.9que não pode contender com quem é mais poderoso do que ele. 11 Visto que há muitas coisas que aumentam a vaidade, que vantagem tira delas o homem? 12 Pois quem sabe que é bom para o homem na sua vida, durante os dias da sua vida de vaidade que passa como sombra? Porque quem pode declarar ao homem Ec 3.22, ref.o que há de ser depois dele debaixo do sol?
1 Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná: 2 Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc. 3 Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on. 4 Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá. 5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen. 6 A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí? 7 Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti. 8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi? 9 Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha. 10 Èímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám. 11 A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk? 12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.