Hebreus 9

A descrição do santuário, dos sacrifícios que, por serem imperfeitos, deviam repetir-se

1 Até a primeira aliança, na verdade, teve as suas *cp.Hb 9.10ordenanças de serviço sagrado e *Êx 25.8o seu santuário *cp.Hb 9.11,24;Hb 8.2terrestre. 2 Pois havia um *Êx 25.8-9tabernáculo preparado, o primeiro em que estava o *Êx 25.31-39candeeiro, e *Êx 25.23-29a mesa, e *Êx 25.30;Lv 24.5-9; cp.Mt 12.4os pães da proposição, e este se chama o Santo Lugar; 3 mas, atrás do *Êx 26.31-33segundo véu, o tabernáculo que se chama *Êx 26.33o Santo dos Santos, 4 tendo um *Êx 30.1-5;37.25s.altar de ouro para o incenso e *Êx 25.10ss.;37.1ss.a arca da aliança, coberta de ouro ao redor por todas as partes, na qual estava *Êx 16.32s.um vaso de ouro, que continha o maná, e *Nm 17.10a vara de Arão, que brotou, e *Êx 31.18;32.15;Dt 9.9,11,15as tábuas da aliança, 5 e, por cima dela, *Êx 25.18ss.os querubins de glória, *Êx 25.17,20que cobriam o propiciatório, das quais coisas não é oportuno, agora, falar individualmente. 6 Preparadas assim essas coisas, *Nm 28.3entram continuamente no primeiro tabernáculo os sacerdotes, para celebrar os serviços sagrados, 7 mas, *cp.Hb 9.3no segundo, entra, a sós, *Lv 16.12ss.o sumo sacerdote, *Êx 30.10;Lv 16.34; cp.Hb 10.3uma vez por ano, *Lv 16.11,14não sem sangue, que *vd.Hb 5.3oferece por si e pelas *Nm 15.25; cp.Hb 5.2ignorâncias do povo, 8 *vd.Hb 3.7significando, com isso, o Espírito Santo que *Hb 10.20; cp.Jo 14.6o caminho do Santo lugar não se tem manifestado, enquanto subsiste o primeiro tabernáculo, 9 o qual é *Hb 11.19; cp.Hb 10.1uma parábola para o tempo presente, conforme a qual *vd.Hb 5.1se oferecem tanto dons como sacrifícios, que não podem, quanto à consciência, *vd.Hb 7.19tornar perfeito o adorador, 10 sendo somente (com *Lv 11.2ss.; vd.Cl 2.16comidas *cp.Nm 6.3e bebidas e várias *Lv 11.25, etc.;Nm 19.13; cp.Mc 7.4abluções) umas *cp.Hb 7.16ordenanças da carne impostas até um *cp.Hb 7.12tempo de reforma.

O sacrifício de Cristo não se repete, é perfeito e eficaz

11 Mas Cristo, tendo vindo como *vd.Hb 2.17sumo sacerdote dos *Hb 10.1bens já realizados, por meio do *Hb 9.24; cp.Hb 8.2maior e mais perfeito tabernáculo, *Mc 14.58;2Co 5.1não feito por mãos de homens, isto é, *cp.2Co 4.18;Hb 12.27;13.14não desta criação, 12 nem pelo *Lv 4.3;16.6,15, etc.;Hb 9.19sangue de bodes e bezerros, mas *Hb 9.14;Hb 13.12pelo seu próprio sangue, *Hb 9.24entrou, *vd.Hb 7.27uma vez para sempre, no Santo Lugar, havendo obtido uma *cp.Hb 9.15;Hb 5.9redenção eterna. 13 Pois, se *Hb 9.12,19; cp.Hb 10.4o sangue de bodes e de touros e *Nm 19.9,17s.as cinzas de uma novilha, aspergidos sobre os contaminados, os santificam para a purificação da carne, 14 quanto mais o sangue de Cristo, que, pelo *cp.1Co 15.45;1Pe 3.18Espírito eterno, *Ef 5.2;Hb 7.27;10.10,12se ofereceu sem defeito a Deus, *At 15.9;Tt 2.14;Hb 10.2,22; cp.Hb 1.3purificará a nossa consciência de *Hb 6.1obras mortas, para servirmos *vd.Mt 16.16;Hb 3.12ao Deus vivo! 15 Por isso, *vd.Rm 3.24ele é *vd.1Tm 2.5;Hb 8.6;12.24Mediador de *vd.Hb 8.8uma nova aliança, para que, tendo intervindo a morte para a redenção das transgressões que havia debaixo da primeira aliança, os que têm sido *vd.Rm 8.28s.;Hb 3.1; cp.Mt 22.3ss.chamados *Hb 6.15;10.36; cp.Hb 11.39recebam a promessa da *vd.At 20.32eterna herança. 16 Pois, onde há um testamento, é necessário que intervenha a morte do testador; 17 pois um testamento não tem força senão pela morte, visto que nunca tem valor enquanto o testador vive. 18 Por isso, nem a primeira aliança foi celebrada sem sangue. 19 Pois, quando *vd.Hb 1.1Moisés havia falado a todo o povo todos os mandamentos segundo a Lei, *Êx 24.6ss.tomou o *vd.Hb 9.12sangue dos bezerros e dos bodes, com *cp.Lv 14.4,7, etc.;Nm 19.6,18, etc.água e lã tinta de escarlata e hissopo e aspergiu não só *cp.Êx 24.7o próprio livro como também a todo o povo, 20 dizendo: *cp.Mt 26.28;Êx 24.8Este é o sangue da aliança, que Deus ordenou para vós. 21 Também, da mesma maneira, aspergiu *cp.Êx 40.9;24.6;Lv 8.15,19;16.14-16o tabernáculo e todos os vasos do serviço sagrado. 22 Segundo a Lei, *cp.Lv 5.7ss.quase todas as coisas são purificadas com sangue, e, *Lv 17.11sem derramamento de sangue, não há remissão.

Cristo oferece-se a si mesmo uma vez para sempre

23 Era necessário, portanto, que as *Hb 8.5figuras das coisas celestiais fossem purificadas com tais sacrifícios, mas *Hb 8.5as mesmas coisas celestiais, com sacrifícios melhores que estes. 24 Pois Cristo *Hb 9.12; cp.Hb 4.14não entrou num santo lugar feito por mãos de homens, figura do *Hb 8.2verdadeiro, mas no *Hb 9.12mesmo céu, para, agora, *cp.Hb 7.25;Mt 18.10aparecer diante de Deus por nós; 25 nem a fim de se oferecer muitas vezes a si mesmo, como *vd.Hb 9.7o sumo sacerdote entra *Hb 9.2;Hb 10.19no Santo Lugar *Hb 9.7de ano em ano com sangue alheio; 26 de outra forma, lhe seria necessário ter sofrido muitas vezes desde *vd.Mt 25.34;Hb 4.3o fundamento do mundo; mas, agora, tem sido *1Jo 3.5,8manifestado *Hb 9.12;Hb 7.27uma vez para sempre *vd.Mt 13.39; cp.Hb 1.2na consumação dos séculos, para abolição do pecado *Hb 9.12,14pelo sacrifício de si mesmo. 27 Porquanto *Gn 3.19é ordenado aos homens que morram uma só vez (e, depois disso, *2Co 5.10;1Jo 4.17vem o juízo), 28 assim também Cristo, tendo sido *vd.Hb 7.27imolado uma vez para sempre, a fim de *1Pe 2.24levar os pecados de muitos, aparecerá *At 1.11segunda vez, *Hb 4.15sem pecado, aos que *vd.1Co 1.7;Tt 2.13o aguardam para *Hb 5.9a salvação.

1 Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou. 2 Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně. 3 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých, 4 Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona, 5 Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně. 6 To vše když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce, 7 Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti. 8 Èímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval. 9 Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje, 10 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející. 11 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení, 12 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl. 13 Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla, 14 Èím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému? 15 A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, jenž jsou povoláni. 16 Nebo kdež se děje kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft. 17 Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil. 18 Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován. 19 Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil, 20 Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal. 21 Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil. 22 A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin. 23 Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty. 24 Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás. 25 Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí, 26 (Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa,) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest. 27 A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud, 28 Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.