Hebreus 12

A perseverança no meio das provações

1 Portanto, também *cp.Hb 10.39nós, visto que temos ao redor de nós tão grande número de testemunhas, *vd.Ef 4.22(Gr.); cp.Rm 13.12pondo de lado todo impedimento e o pecado que se nos apega, *vd.1Co 9.9,24;Gl 2.2corramos, *vd.Hb 10.36com perseverança, a carreira que nos está proposta, 2 fitando os olhos em Jesus, *cp.Hb 2.10Autor e Consumador da fé, o qual, pelo gozo que lhe foi proposto, *Hb 2.9;Fp 2.8s.suportou a cruz, *cp.1Co 1.18,23;Hb 13.13desprezando a ignomínia, e está *vd.Hb 1.3sentado à destra do trono de Deus. 3 *vd.Mt 10.24;Ap 2.3Considerai, pois, atentamente, aquele que tem sofrido tal contradição dos pecadores contra si mesmo, para que não vos canseis, *vd.Gl 6.9;Hb 12.5desfalecendo em vossas almas. 4 *Hb 10.32ss.;13.13Ainda não tendes resistido *cp.Fp 2.8até o sangue, combatendo contra o pecado, 5 e vos tendes esquecido da exortação que vos é dirigida a vós, como a filhos:

*Pv 3.11Filho meu, não menosprezes a correção do Senhor,

nem te desanimes, quando por ele és repreendido;

6 *Sl 119.75;Ap 3.19pois o Senhor castiga ao que ama

e açoita a todo filho que recebe.

7 É para disciplina que sofreis (Deus *Dt 8.5;2Sm 7.14; cp.Pv 13.24;19.18;23.13s.vos trata como a filhos); pois qual o filho a quem não corrige seu pai? 8 Mas, se estais sem disciplina, *cp.1Pe 5.9da qual todos se têm tornado participantes, logo, sois bastardos e não filhos. 9 Além disso, nós tivemos, na verdade, nossos pais carnais, que nos corrigiam, *cp.Lc 18.2e os olhávamos com respeito; não seremos muito mais sujeitos ao *Nm 16.22;27.16; cp.Ap 22.6Pai dos espíritos e *cp.Is 38.16viveremos? 10 Pois aqueles, por uns poucos dias, nos corrigiam segundo a sua vontade, mas este nos castiga para o nosso proveito, *vd.2Pe 1.4a fim de sermos participantes da sua santidade. 11 Toda correção, *cp.1Pe 1.6ao presente, na verdade, não parece ser de gozo, mas de tristeza; depois, porém, dá *Tg 3.17s.; cp.Is 32.17;2Tm 4.8fruto pacífico de justiça aos que por ela têm sido exercitados. 12 Por isso, *cp.Is 35.3levantai as mãos remissas e os joelhos paralisados 13 *cp.Pv 4.26;Gl 2.14e fazei veredas direitas para os vossos pés, para que o que é manco não se desvie, mas, antes, *Tg 5.16; cp.Gl 6.1seja sanado.

Várias exortações

14 *vd.Rm 14.19Segui a paz com todos e aquela *Rm 6.22; cp.Hb 12.10santificação sem a qual ninguém *vd.Mt 5.8; cp.Hb 9.28verá ao Senhor, 15 vigiando com cuidado para que a ninguém *Hb 4.1; cp.2Co 6.1;Gl 5.4falte a graça de Deus; para que não haja alguma *Dt 29.18raiz de amargura, que, brotando, vos perturbe, e, por ela, sejam muitos *Tt 1.15contaminados; 16 para que não haja algum *Hb 13.4fornicário ou *vd.1Tm 1.9profano como Esaú, *Gn 25.33s.que, por uma vianda, vendeu a sua primogenitura. 17 Pois sabeis que, *Gn 27.30-40quando ele ainda depois desejava herdar a bênção, foi rejeitado, porque não achou lugar de arrependimento, embora o buscasse, diligentemente, com lágrimas.

O contraste entre Sinai e monte Sião

18 *Hb 12.18ss.; cp.2Co 3.7-12Não tendes chegado ao fogo *Êx 19.12,16ss.;20.18;Dt 4.11;5.22palpável e incendido, e à escuridão, e à caligem, e à tempestade, 19 e ao *Êx 19.16,19;20.18; cp.Mt 24.31som da trombeta, e *Dt 4.12; cp.Êx 19.19à voz das palavras, a qual os que a ouviram *Êx 20.19;Dt 5.25;18.16rogaram que não se lhes falasse mais; 20 porque não podiam suportar o que lhes era ordenado:

*Êx 19.12s.Se até um animal tocar o monte, será apedrejado.

21 Era tão terrível o que se via, que Moisés disse: *Dt 9.19Estou todo aterrorizado e trêmulo! 22 Mas *Ap 14.1tendes chegado ao monte Sião e *cp.Ef 2.19;Fp 3.20;Ap 21.2;Hb 11.10à cidade do *vd.Hb 3.12Deus vivo, *vd.Gl 4.26; cp.Hb 11.16Jerusalém celestial, *Ap 5.11às hostes inumeráveis de anjos, 23 à assembleia geral e *Hb 2.12; cp.Êx 4.22igreja dos primogênitos que *vd.Lc 10.20são registrados nos céus, e a Deus, *Gn 18.25;Sl 50.6;94.2, etc.Juiz de todos, e *Ap 6.9,11; cp.Hb 11.40aos espíritos dos justos aperfeiçoados, 24 e a Jesus, *vd.1Tm 2.5;Hb 8.6;9.15Mediador de uma nova aliança, e ao sangue de *cp.Hb 9.19;10.22;1Pe 1.2aspersão, que fala melhor do *vd.Hb 11.4que o de Abel. 25 *cp.Hb 3.12Vede que não recuseis ao que *vd.Hb 1.1fala. Pois, *vd.Hb 2.2s.;10.28s.se não escaparam aqueles quando *cp.Hb 12.19(Gr.)recusaram o que sobre a terra *vd.Hb 8.5;11.7os advertiu, muito menos escaparemos nós, se damos as costas àquele que dos céus nos adverte, 26 *Êx 19.18;Jz 5.4s.cuja voz moveu, então, a terra, mas, agora, tem ele prometido: *Ag 2.6Mais uma vez, eu farei tremer não só a terra, mas também o céu. 27 Ora, esta palavra: Mais uma vez significa *vd.1Co 7.31; cp.Rm 8.19,21;Hb 1.10ss.;Is 34.4;54.10;65.17a remoção das coisas movidas como coisas criadas, para que permaneçam as que não são movidas. 28 Por isso, tendo recebido *cp.Dn 2.44um reino que não se pode mover, tenhamos graça, pela qual *Hb 13.15; cp.Hb 13.21prestemos serviços mui agradáveis a Deus, com reverência e temor; 29 pois o *Dt 4.24;9.3;Is 33.14; vd.2Ts 1.7; cp.Hb 10.27,31nosso Deus é um fogo consumidor.

1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje, 2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. 3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce. 4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce. 5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš? 6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá. 7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec? 8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové. 9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli? 10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho. 11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli. 12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte, 13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo. 14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána, 15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí; 16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své. 17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal. 18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři, 19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno. 20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno. 21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.) 22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, 23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých, 24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova. 25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme? 26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem. 27 A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné. 28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí. 29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.