Hebreus 6

Exortação ao progresso

1 Por isso, *vd.Fp 3.13s.deixando a doutrina dos *Hb 5.12princípios elementares de Cristo, passemos à *vd.Hb 5.14perfeição, não lançando de novo o fundamento de arrependimento de *Hb 9.14; cp.Jo 8.21obras mortas e de fé em Deus, 2 *cp.At 19.3s.;Jo 3.25o ensino sobre batismos e *vd.At 6.6imposição de mãos, sobre *vd.At 17.31s.ressurreição de mortos e sobre juízo eterno. 3 Isso faremos, *vd.At 18.21se Deus o permitir. 4 Pois é impossível que os que uma vez foram *Hb 10.32; cp.2Co 4.4,6iluminados, e provaram *Ef 2.8; cp.Jo 4.10o dom celestial, e se tornaram *Hb 2.4; cp.Gl 3.2participantes do Espírito Santo, 5 *cp.1Pe 2.3e provaram a boa *vd.Ef 6.17palavra de Deus e os poderes do *cp.Hb 2.5mundo vindouro, 6 e depois caíram, *Hb 10.26s.; cp.1Jo 5.16;2Pe 2.21;Mt 19.26impossível é renová-los outra vez para o arrependimento, *cp.Hb 10.29visto que eles crucificam de novo para si o Filho de Deus e o expõem à ignomínia. 7 Pois a terra que tem embebido a chuva que cai muitas vezes sobre ela e produz ervas úteis àquelas *cp.2Tm 2.6por quem é também lavrada recebe de Deus a bênção; 8 mas, se produz espinhos e abrolhos, é rejeitada, está *cp.Dt 29.28perto de maldição, e o seu fim é ser queimada.

Espera melhorar as coisas deles

9 Porém, quanto a vós, *1Co 10.14;2Co 7.1;12.19;1Pe 2.11;2Pe 3.1;1Jo 2.7;Jd 3amados, estamos persuadidos de coisas melhores e mais vizinhas à salvação, ainda que assim falamos. 10 Pois *Pv 19.17;Mt 10.42;25.40; cp.At 10.4Deus não é injusto para se esquecer do *cp.1Ts 1.3vosso trabalho e da caridade que mostrastes para com seu nome, quando *Hb 10.32-34; cp.Rm 15.25servistes e ainda servis aos santos. 11 Desejamos que cada um de vós mostre o mesmo zelo, para *cp.Hb 10.22; vd.Lc 1.1complemento da sua *vd.Hb 3.6esperança até o fim; 12 para que não vos torneis indolentes, mas *Hb 13.7imitadores daqueles que, por *2Ts 1.4;Tg 1.3;Ap 13.10fé e por paciência, *cp.Hb 1.14herdam as promessas.

A promessa de Deus com juramento

13 Pois, *cp.Gl 3.15,18quando Deus fez a promessa a Abraão, como não teve outro maior por quem jurasse, *Gn 22.16s.;Lc 1.73jurou por si mesmo, 14 dizendo: Certamente, abençoando, te abençoarei e, multiplicando, te multiplicarei; 15 assim, *cp.Gn 12.4; cp.Gn 21.5tendo Abraão esperado com paciência, alcançou a promessa. 16 *cp.Gl 3.15Pois os homens juram pelo que é maior que eles, e *cp.Êx 22.11o juramento para confirmação é para eles o fim de todas as contendas. 17 Por isso, Deus, determinando mais abundantemente mostrar aos *Hb 11.9herdeiros da promessa *Sl 110.4;Pv 19.21;Hb 6.18a imutabilidade do seu conselho, interpôs um juramento, 18 para que, por duas coisas imutáveis, nas quais é *Tt 1.2; cp.Nm 23.19impossível que Deus minta, tenhamos uma poderosa consolação, nós que, como refúgio, nos temos apressado em lançar mão da *Hb 3.6;7.19esperança proposta, 19 a qual temos como âncora segura e firme da alma e que *Lv 16.2;Hb 9.2s.entra também no interior do véu, 20 *vd.Hb 4.14; cp.Jo 14.2onde Jesus, como precursor, entrou por nós, quando se tornou *vd.Hb 5.6; cp.Hb 2.17sumo sacerdote para sempre, segundo a ordem de Melquisedeque.

1 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha, 2 Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. 3 A toť učiníme, dopustí-li Bůh. 4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého, 5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, 6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají. 7 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha. 8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení. 9 My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme. 10 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce. 11 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje, 12 Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené. 13 Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého, 14 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe. 15 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení. 16 Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou. 17 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu, 18 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje. 19 Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu, 20 Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.