Daniel 6

Os presidentes e os sátrapas conspiram contra Daniel

1 Foi do agrado de *Dn 5.31Dario constituir sobre o reino *Et 1.1cento e vinte *Dn 3.2sátrapas, que estivessem por todo o reino; 2 e, sobre eles, três presidentes, dos quais *Dn 2.48-49;5.16,29Daniel era um, a fim de que esses sátrapas lhes dessem conta e que o rei *Ed 4.22;Et 7.4não sofresse dano. 3 Então, o mesmo Daniel *Dn 1.20sobrepujava a esses presidentes e aos sátrapas, porque nele havia *Dn 5.12,14;9.23um espírito excelente; e o rei pensava em o constituir *Gn 41.40;Et 10.3sobre o reino todo.

4 Nisto os presidentes e os sátrapas *Dn 3.8;Gn 43.18;Jz 14.4;Jr 20.10;Lc 20.20procuravam ocasião contra Daniel quanto ao reino; porém *Lc 20.26;23.14-15não puderam achar ocasião ou culpa, porquanto ele era *Dn 6.22fiel, e não se achava nele nenhum erro nem culpa. 5 Disseram, pois, esses homens: Não acharemos alguma ocasião contra este Daniel, se não o acharmos contra ele pelo que diz respeito *At 24.13-16,20-21à lei do seu Deus. 6 Então, os presidentes e sátrapas foram juntos ao rei e lhe disseram assim: Ó rei Dario, *Dn 6.21;Dn 5.10vive eternamente. 7 Todos os *Dn 3.2,27presidentes do rei, os deputados, os sátrapas, os conselheiros e os governadores, juntamente, *Sl 59.3;62.4;64.2-6;83.1-3tomaram conselho para estabelecer um estatuto real e fazer um interdito forte, que todo homem que, por espaço de trinta dias, fizer uma petição a qualquer deus ou a qualquer homem, exceto a ti, ó rei, será *Dn 6.16;Dn 3.6;Sl 10.9lançado na cova dos leões. 8 Agora, pois, ó rei, *Et 3.12;8.10;Is 10.1estabelece o interdito e assina a escritura, para que não se mude, *Dn 6.12,15;Et 1.19;8.8conforme a lei dos medos e dos persas, que não se pode revogar. 9 Por isso, o rei Dario *Sl 118.9;146.3assinou a escritura e o interdito.

10 Quando Daniel soube que a escritura estava assinada, entrou em sua casa (ora, na sua câmara estavam abertas as janelas que olhavam *1Rs 8.48-49;Sl 5.7;Jn 2.4para Jerusalém); três vezes no dia, *Sl 95.6punha-se de joelhos, *Dn 9.4-19;Lc 14.26;At 4.17,19e orava, e *Sl 34.1;Fp 4.6;1Ts 5.17-18rendia ações de graças diante de seu Deus, como antes costumava fazer. 11 Então, esses homens *Dn 6.6;Sl 37.32-33foram juntos e acharam a Daniel fazendo petições e súplicas diante de seu Deus. 12 Depois, chegando-se eles, *Dn 3.8-12;At 16.19-21falaram na presença do rei a respeito do interdito real: Não assinaste um interdito que, durante o espaço de trinta dias, todo homem que fizesse uma petição a qualquer deus ou a qualquer homem, exceto a ti, ó rei, fosse lançado na cova dos leões? Respondeu o rei e disse: Isso é a verdade, conforme *Dn 6.8;Et 1.19a lei dos medos e dos persas, que não se pode revogar. 13 Então, responderam e disseram diante do rei: Esse Daniel, que é um dos *Dn 2.25;5.13filhos do cativeiro de Judá, *Dn 3.12;Et 3.8;At 5.29não faz caso de ti, ó rei, nem *Dn 6.9do interdito que assinaste, porém três vezes no dia *Dn 6.10faz as suas petições. 14 Tendo, pois, o rei ouvido essas palavras, ficou muito *Mc 6.26contrariado e pensou em Daniel para o livrar; e até o pôr do sol trabalhou para o salvar. 15 Então, esses homens foram juntos ao rei e lhe disseram: Sabe, ó rei, que é uma *Dn 6.8,12;Et 8.8;Sl 94.20-21lei dos medos e dos persas que nenhum interdito nem estatuto, que o rei estabelecer, pode ser mudado.

Daniel é lançado na cova dos leões e de lá é retirado ileso

16 Nisso passou o rei as ordens, e trouxeram a Daniel *Dn 6.7;2Sm 3.39;Jr 38.5e lançaram-no na cova dos leões. *Dn 6.20;Dn 3.17,28;Jó 5.19;Sl 37.39-40Ora, falou o rei e disse a Daniel: O teu Deus, a quem continuamente serves, te livrará. 17 Uma *Lm 3.53;Mt 27.66pedra foi trazida e posta sobre a boca do covil; e o rei a selou com o seu anel e com o anel dos seus grandes, para que, no tocante a Daniel, nada se mudasse. 18 Depois, o rei se foi para o seu palácio e passou a noite *2Sm 12.16-17em jejum; não foram trazidos à sua presença instrumentos de música, *Dn 2.1;Et 6.1;Sl 77.4e fugiu dele o sono.

19 Então, o rei se levantou pela manhã, muito cedo, e foi com pressa à cova dos leões. 20 Chegando-se ele à cova, a Daniel, clamou com voz triste; falou o rei e disse a Daniel: Daniel, servo do *Dn 6.26Deus vivo, porventura, *Dn 6.16,27o teu Deus, a quem continuamente serves, *Dn 3.17;Gn 18.14;Nm 11.23;Jr 32.17pode livrar-te dos leões? 21 Logo, disse Daniel ao rei: *Dn 6.6Ó rei, vive eternamente. 22 O meu Deus *Dn 3.28;Nm 20.16;Is 63.9;At 12.11enviou o seu Anjo *Sl 91.11-13;2Tm 4.17;Hb 11.33e fechou as bocas aos leões; eles não me fizeram mal algum, porque foi achada em mim *Dn 6.4;Gn 40.15;1Sm 24.10;Sl 84.11;Is 3.10inocência diante dele; também diante de ti, ó rei, não tenho cometido delito algum. 23 Nisso *Dn 6.14,18se alegrou muito o rei e ordenou que tirassem da cova a Daniel. Assim foi Daniel tirado da cova, *Dn 3.25,27e não se achou nele lesão alguma, porque ele havia *Dn 3.17,28;1Cr 5.20;2Cr 20.20;Sl 118.8-9;Is 26.3confiado em seu Deus.

24 O rei deu ordens, e foram trazidos aqueles homens que tinham acusado a Daniel. *Dt 19.18-19;Et 7.10Foram lançados na cova dos leões, eles, *Dt 24.16;2Rs 14.6;Et 9.10seus filhos e suas mulheres; e ainda não tinham chegado ao fundo da cova, quando os leões *Sl 54.5se apoderaram deles *Is 38.13e lhes esmigalharam todos os ossos.

25 Então, o rei Dario escreveu a todos *Dn 4.1;Ed 1.1-2;Et 3.12;8.9os povos, nações e línguas que habitam em toda a terra: *Ed 4.17;1Pe 1.2Paz vos seja multiplicada! 26 *Dn 3.29;Ed 6.8-12;7.13,21Faço um decreto que em todo o domínio do meu reino, *Sl 99.1-3;Is 66.2;Jr 10.10tremam os homens e temam diante do Deus de Daniel, pois ele é *Dn 6.20;Os 1.10;Rm 9.26o Deus vivo *Sl 93.1-2;Ml 3.6e que permanece para sempre; o seu reino é o que *Dn 4.3;7.14,27não será destruído, e o seu domínio durará até *Sl 145.12-13;Is 9.7o fim. 27 Ele *Dn 6.22livra, e salva, e faz milagres e *Dn 4.2-3,34maravilhas no céu e na terra; foi ele quem livrou a Daniel do poder dos leões.

28 Daniel, pois, prosperava no reinado de Dario e no reinado de *Dn 1.21;10.1;2Cr 36.22-23Ciro, o persa.

1 Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadceti, kteříž by byli po všem království. 2 Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl, kterýmž by úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda nedála. 3 Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím. 4 Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm. 5 Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho. 6 Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k němu: Darie králi, na věky buď živ. 7 Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci, správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové. 8 Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné. 9 Pročež král Darius vydal mandát a zápověd. 10 Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval. 11 Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorně prosí Boha svého, 12 Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné. 13 Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou. 14 Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti. 15 Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo. 16 I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe. 17 A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi. 18 I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho. 19 Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové. 20 A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů? 21 Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ. 22 Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil. 23 Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého. 24 I rozkázal král, aby přivedeni byli muži ti, kteříž osočili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetřeli. 25 Tedy Darius král napsal všechněm lidem, národům a jazykům, kteříž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď. 26 Ode mne vyšlo nařízení toto, aby na všem panství království mého třásli a báli se před Bohem Danielovým; nebo on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce. 27 Vysvobozuje a vytrhuje, a činí znamení a divy na nebi i na zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů. 28 Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu, a v království Cýra Perského.