Daniel 10

Daniel é aterrorizado pela visão dum homem

1 No terceiro ano de *Dn 1.21;6.28Ciro, rei da Pérsia, uma coisa foi revelada a Daniel, que se chamava *Dn 1.7Beltessazar, e a coisa era *Dn 8.26verdadeira, a saber, uma grande guerra; ele entendeu a coisa e teve *Dn 1.17;2.21entendimento da visão. 2 Naqueles dias, eu, Daniel, *Ed 9.4-5;Ne 1.4pranteava três semanas inteiras. 3 Não comi *Dn 6.18pão algum agradável, nem entrou na minha boca carne nem vinho, nem me untei de óleo algum, até que se cumpriram as três semanas inteiras. 4 No dia vinte e quatro do primeiro mês, estando eu ao lado do grande *Dn 8.2;Ez 1.3rio, que é *Gn 2.14Tigre, 5 levantei os meus olhos e olhei, e eis um homem *Dn 12.6-7;Ez 9.2vestido de linho *Ap 1.13;15.6e cingido pelos lombos com um cinto de *Jr 10.9ouro puro de Ufaz; 6 também o seu corpo era como *Êx 28.20;Ez 1.16o berilo, e o seu *Mt 17.2;Ap 1.16rosto, como a aparência de relâmpago, e os *Ap 1.14;19.12seus olhos, como lâmpadas de fogo, e os seus braços e os seus pés, de cor semelhante ao *Ez 1.7;Ap 1.15;2.18cobre polido, e o som das suas palavras, como o *Ez 1.24som duma multidão. 7 Só *2Rs 6.17eu, Daniel, vi a visão. Pois os *At 9.7homens que estavam comigo não a viram; mas sobre eles caiu um grande *Ez 12.18temor, e fugiram para se esconder. 8 Fui, pois, *Gn 32.24deixado sozinho, e vi essa grande visão, *Dn 7.28;8.27;Hc 3.16e não ficou força em mim; porque se mudou em mim a minha formosura em corrupção, *Dn 10.16e não retive força alguma. 9 Contudo, ouvi o som das suas palavras; quando ouvi o som das suas palavras, já tinha *Dn 8.18;Gn 15.12;Jó 4.13caído com o rosto em terra num profundo sono.

O homem consola a Daniel

10 Eis que uma mão *Dn 10.16,18;Dn 8.18;9.21;Jr 1.9me tocou e fez-me levantar até ficar sobre os meus joelhos e sobre as palmas das minhas mãos. 11 Ele me disse: Daniel, homem *Dn 10.19;Dn 9.23muito amado, *Dn 8.16-17entende as palavras que vou te dizer *Ez 2.1e levanta-te em pé, pois a ti sou enviado. Tendo ele proferido essa palavra a mim, pus-me em pé, *Jó 4.14-15tremendo. 12 Então, me disse: *Dn 10.19;Is 41.10,14Não tenhas medo, Daniel; porque, desde o primeiro dia em que *Dn 9.3aplicaste o teu coração a entender *Dn 10.2-3;Dn 9.20-23e a humilhar-te diante de teu Deus, foram ouvidas as tuas palavras, e sou vindo *At 10.30-31por causa das tuas palavras. 13 Mas *Dn 10.20o príncipe do reino da Pérsia me resistiu por vinte e um dias; porém eis que *Dn 10.21;Dn 12.1;Jd 9;Ap 12.7Miguel, um dos primeiros príncipes, veio para me ajudar; e eu fiquei ali com os reis da Pérsia. 14 Agora, sou vindo para te fazer *Dn 8.16;9.22entender o que há de suceder ao teu povo *Dn 2.28;Dt 31.29nos últimos dias; pois a visão ainda está para *Dn 8.26;12.4,9muitos dias. 15 Tendo ele falado comigo segundo estas palavras, abaixei o meu rosto para a terra e fiquei *Ez 24.27;Lc 1.20calado. 16 Eis que um que tinha *Dn 10.18;Dn 8.15a semelhança dos filhos dos homens *Is 6.7;Jr 1.9me tocou os lábios; então, abri a minha boca, e falei, e disse ao que estava em pé diante de mim: Meu senhor, por causa da visão, *Dn 10.8-9;Dn 7.15,28;8.17,27apoderam-se de mim as minhas dores, e não retenho força alguma. 17 Pois *Êx 24.10-11;Is 6.1-5como pode o servo do meu senhor falar com o meu senhor? Porque, quanto a mim, logo não ficou em mim *Dn 10.8força alguma, e não me foi deixado fôlego.

Conflitos entre a Pérsia e a Grécia

18 Então, tornou a me tocar um que tinha a *Dn 10.16aparência dum homem *Is 35.3-4e me confortou. 19 Disse: *Dn 10.12;Jz 6.23;Is 43.1Não tenhas medo, homem *Dn 10.11muito amado; paz seja contigo, esforça-te, sim, *Js 1.6-7,9;Is 35.4esforça-te. Quando ele me falou, fiquei fortalecido e disse: Fala, meu senhor, porque *Sl 138.3;2Co 12.9me confortaste. 20 Então, ele disse: Sabes porque eu vim a ti? Agora voltarei a pelejar contra *Dn 10.13o príncipe da Pérsia; e, saindo eu, eis que virá o *Dn 8.21;11.2príncipe da Grécia. 21 Mas eu *Dn 11.2te anunciarei o que está expresso na escritura da *Dn 12.1,4verdade; e ninguém há que esteja ao meu lado contra estes, senão *Dn 10.13Miguel, vosso príncipe.

1 Léta třetího Cýra krále Perského, zjeveno bylo slovo Danielovi, kterýž sloul jménem Baltazar, a pravé bylo slovo to, i uložený čas dlouhý, a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u vidění. 2 V těch dnech já Daniel kvílil jsem za tři téhodny dnů. 3 Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tří téhodnů. 4 Dne pak dvadcátého čtvrtého měsíce prvního, když jsem byl na břehu řeky veliké, to jest Hiddekel. 5 Pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, muž jeden oděný v roucho lněné, a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz. 6 Tělo pak jeho jako tarsis, a oblíčej jeho na pohledění jako blesk, a oči jeho podobné pochodním hořícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledění jako měď vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství. 7 Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to, ale muži ti, kteříž se mnou byli, neviděli toho vidění, než hrůza veliká připadla na ně, až i utekli, aby se skryli. 8 Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo i ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mně, aniž jsem mohl zadržeti síly. 9 Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrdě na tváři své, na tváři své na zemi. 10 V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých. 11 I řekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já mluviti budu tobě, a stůj na místě svém, nebo nyní poslán jsem k tobě. A když promluvil ke mně slovo to, stál jsem, třesa se. 12 Pročež řekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi přiložil srdce své, abys rozuměl, a trápil se před Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já přišel jsem příčinou slov tvých. 13 Ale kníže království Perského postavovalo se proti mně za jedenmecítma dnů, až aj, Michal, jeden přední z knížat, přišel mi na pomoc; protož jsem já zůstával tam při králích Perských. 14 Již pak přišel jsem, aťbych oznámil, co potkati má lid tvůj v potomních dnech; nebo ještě vidění bude o těch dnech. 15 A když mluvil ke mně ta slova, sklopiv tvář svou k zemi, oněměl jsem. 16 A aj, jako podobnost člověka dotkla se rtů mých, a otevřev ústa svá, mluvil jsem a řekl tomu, kterýž stál naproti mně: Pane můj, příčinou toho vidění obrátili se bolesti mé na mne, a aniž jsem síly zadržeti mohl. 17 Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým, poněvadž ve mně od toho času, ve mně, pravím, nezůstalo síly, ani dchnutí nepozůstalo ve mně? 18 Pročež opět dotkl se mne na pohledění jako člověk, a posilnil mne. 19 A řekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobě, posilň se, posilň se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilněn jsa, řekl jsem: Nechť mluví Pán můj, nebo jsi mne posilnil. 20 I řekl: Víš-liž, proč jsem přišel k tobě? Nebo již navrátím se, abych bojoval s knížetem Perským. A já odcházím, a aj, kníže Řecké přitáhne. 21 Ale oznámímť to, což jest zapsáno v psání pravdomluvném; nebo ani jednoho není, ješto by sobě zmužile počínal se mnou v těch věcech, kromě Michala knížete vašeho.