Hebreus 7

O sacerdócio de Melquisedeque era figura do sacerdócio eterno de Cristo

1 Pois este *Gn 14.18-20;Hb 7.6Melquisedeque, rei de Salém, sacerdote do *vd.Mc 5.7Deus Altíssimo, que encontrou a Abraão quando voltava da matança dos reis e o abençoou, 2 a quem também Abraão repartiu o dízimo de tudo (sendo, por interpretação, primeiramente Rei de justiça e depois também Rei de Salém, que é Rei de paz, 3 sem pai, nem mãe, *cp.Hb 7.6sem genealogia, que não tem princípio de dias, nem fim de vida, mas feito semelhante ao *Hb 7.28; vd.Hb 7.1;Mt 4.3Filho de Deus), permanece sacerdote continuamente.

Melquisedeque maior do que Abraão. Levi pagou-lhe dízimos

4 Considerai quão grande era este a quem Abraão, *vd.At 2.29o patriarca, deu o dízimo do melhor dos despojos. 5 Com efeito, os que, dentre os *Nm 18.21,26;2Cr 31.4s.filhos de Levi recebem o sacerdócio, têm mandamento de receber, segundo a Lei, dízimos do povo, isto é, de seus irmãos, embora estes tenham saído dos lombos de Abraão; 6 mas aquele *Hb 7.3cuja genealogia não é contada destes *vd.Hb 7.1s.recebeu dízimos de Abraão e abençoou ao que *Rm 4.13tem as promessas. 7 Porém está fora de toda questão que o menor é abençoado pelo maior. 8 Aqui, na verdade, recebem dízimos homens que morrem, mas ali os recebe aquele *Hb 5.6;6.20de quem é testificado que vive. 9 E, por assim dizer, por meio de Abraão, até o mesmo Levi, o recebedor de dízimos, pagou dízimos; 10 pois ele estava ainda nos lombos de seu pai, quando Melquisedeque encontrou a Abraão.

As imperfeições do sacerdócio judaico

11 *Hb 7.18s.;Hb 8.7Ora, se o aperfeiçoamento fosse pelo sacerdócio levítico (pois sob este *cp.Hb 9.6;10.1o povo recebeu a Lei), que necessidade havia ainda de que um outro sacerdote se levantasse *Hb 7.17; vd.Hb 5.6segundo a ordem de Melquisedeque e de que não fosse contado segundo a ordem de Arão? 12 Pois, mudado que seja o sacerdócio, é necessário que se faça também mudança da Lei. 13 Pois *Hb 7.14aquele de quem *Hb 7.11isso se diz pertence a outra tribo, da qual ninguém tem servido ao altar; 14 pois é evidente que *Ap 5.5;Mt 2.6;Mq 5.2; cp.Is 11.1;Nm 24.17da linhagem de Judá nasceu nosso Senhor, da qual tribo Moisés nada disse acerca de sacerdotes. 15 Ainda isso se manifesta mais claramente, se à semelhança de Melquisedeque se levanta outro sacerdote, 16 o qual não se tem tornado sacerdote segundo a lei de um *cp.Hb 9.10mandamento carnal, mas segundo o poder de *cp.Hb 9.14uma vida indissolúvel. 17 Pois dele se testifica:

*Hb 7.21;Sl 110.4; vd.Hb 5.6Tu és sacerdote para sempre, segundo a ordem de Melquisedeque.

18 Pois, na verdade, é ab-rogado o mandamento prévio, *Hb 7.11; cp.Rm 8.3;Gl 3.21por causa da sua fraqueza e inutilidade 19 (pois *Hb 9.9;10.1; cp.At 13.39;Rm 3.20;7.7s.;Gl 2.16;3.21a Lei nada fez perfeito), e é introduzida uma melhor *vd.Hb 3.6esperança, pela qual nos *Hb 7.25;Hb 4.16;10.1-22;Lm 3.57;Tg 4.8chegamos a Deus. 20 Porquanto não é sem prestar juramento 21 (pois aqueles, na verdade, foram feitos sacerdotes sem juramento, mas este com juramento por aquele que lhe disse:

*Hb 7.17;Sl 110.4O Senhor jurou *Nm 23.19;1Sm 15.29;Rm 11.29e não se arrependerá:

Tu és sacerdote *Hb 7.23-24,28para sempre);

22 portanto, também Jesus se tem tornado *Sl 119.122;Is 38.14fiador de uma *vd.Hb 8.6melhor aliança. 23 Aqueles, na verdade, foram feitos sacerdotes em grande número, porque a morte não permitiu que permanecessem; 24 mas este, porque permanece para sempre, tem o seu sacerdócio inviolável. 25 Por isso, também pode *vd.1Co 1.21salvar completamente os que por ele *vd.Hb 7.19se chegam a Deus, vivendo sempre para *vd.Rm 8.34; cp.Hb 9.24interceder por eles.

Cristo, o nosso sumo sacerdote, é perfeito e sem pecado

26 Pois nos convinha tal *vd.Hb 2.17sumo sacerdote *vd.2Co 5.21; cp.Hb 4.15santo, *1Pe 2.22inocente, imaculado, separado dos pecadores e *vd.Hb 4.14feito mais alto que os céus, 27 que não tem necessidade, como aqueles sumos sacerdotes, de *cp.Hb 5.1oferecer sacrifícios diariamente, *vd.Hb 5.3primeiro, pelos seus próprios pecados e, depois, pelos do povo; porque isso fez *Hb 9.12;10.10; cp.Hb 9.28uma só vez para sempre, quando *Ef 5.2;Hb 9.14,28;10.10,12se ofereceu a si mesmo. 28 Pois a Lei constitui sumos sacerdotes a homens *cp.Hb 5.2que têm enfermidades, mas a palavra do juramento, que veio depois da Lei, constitui ao *vd.Hb 1.2Filho, *vd.Hb 2.10para sempre aperfeiçoado.

1 Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání. 2 Kterémužto Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje, 3 Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně. 4 Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha. 5 A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podle Zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových, 6 Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal. 7 A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře. 8 A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ. 9 A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal. 10 Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech. 11 A protož byla-liť dokonalost spasení skrze Levítské kněžství, (nebo za toho kněžství vydán jest lidu Zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova povstal, a nebyl již více podle řádu Aronova jmenován? 12 A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i Zákona přenesení býti. 13 Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhožto žádný při oltáři v službě nebyl. 14 Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš. 15 Nýbrž hojněji to zjevné jest i z toho, že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova, 16 Kterýžto učiněn jest knězem ne podle zákona přikázaní tělesného, ale podle moci života neporušitelného. 17 Nebo svědčí Písmo, řka: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. 18 Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, protože bylo mdlé a neužitečné. 19 Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu. 20 A to tím lepší, že ne bez přísahy. 21 Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. 22 Takť lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš. 23 A také onino mnozí bývali kněží, protože smrt bránila jim vždycky trvati; 24 Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství. 25 A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně. 26 Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl, 27 Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za za hříchy lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav. 28 Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po Zákonu, ustanovilo Syna Božího dokonalého na věky.