Neemias 6

Os inimigos conspiram para surpreender e intimidar Neemias

1 Quando foi referido a Sambalá, Tobias, Gesém, árabe, e ao resto dos nossos inimigos que eu tinha edificado o muro e que nele já não havia brecha alguma, (*Ne 3.1,3ainda que até esse tempo eu não tinha posto as portas nas entradas), 2 Sambalá e Gesém mandaram dizer-me: Vem, encontremo-nos numa das aldeias da planície de *1Cr 8.12Ono. Eles, porém, intentavam fazer-me mal. 3 Enviei-lhes mensageiros a dizer: Eu estou fazendo uma grande obra, de modo que não posso descer; por que há de cessar a obra, enquanto eu a deixar para ir ter convosco? 4 Fizeram-me o mesmo pedido quatro vezes; e da mesma maneira respondi-lhes. 5 Sambalá enviou-me ainda pela quinta vez o seu servo que tinha na mão uma carta aberta, 6 na qual estava escrito: Refere-se entre as nações, e Gesém o disse que *Ne 2.19tu e os judeus pensais em rebelar-vos; por isso, tu estás reedificando o muro e queres ser o rei deles, segundo se diz. 7 Também apontaste profetas que falem em louvor de ti em Jerusalém, dizendo: Há rei em Judá; e, agora, isso se há de referir ao rei segundo estas palavras. Portanto, vem, agora, e consultemos juntamente. 8 Mandei dizer-lhe: Não é verdade o que tu dizes, mas inventas isso do teu coração. 9 Pois todos eles procuravam atemorizar-nos, dizendo: As suas mãos largarão a obra, para que não seja feita. Mas, agora, ó Deus, fortalece as minhas mãos.

10 Fui à casa de Semaías, filho de Delaías, filho de Meetabel, *Jr 36.5que estava encerrado; e ele disse: Ajuntemo-nos na Casa de Deus, dentro do templo, e fechemos as portas do templo, pois virão matar-te, à noite virão matar-te. 11 Porém respondi: Porventura, um homem como eu há de fugir? E quem há que, sendo tal como eu, entrará no templo e viverá? Não entrarei. 12 Discerni, e eis que Deus não o tinha enviado; mas pronunciou esta profecia contra mim. Tobias e Sambalá o tinham peitado. 13 Para isso, ele foi peitado, *Ne 6.6para que eu tivesse medo, e assim o fizesse, e pecasse, e para que tivessem de que me infamar e me vituperassem. 14 *Ne 13.29Lembra-te, Deus meu, de Tobias, e de Sambalá segundo essas suas obras, como também da *Ez 13.17profetiza Noadia, e dos mais profetas que procuravam atemorizar-me.

Terminação do muro

15 *Ne 4.1-2Acabou-se o muro no dia vinte e cinco do mês de elal, em cinquenta e dois dias. 16 *Ne 2.10;4.1,7O que tendo ouvido todos os nossos inimigos, tiveram medo todos os pagãos, nossos circunvizinhos e ficaram muito humilhados em seus próprios olhos, pois *Êx 14.25perceberam que esta obra tinha sido feita por nosso Deus. 17 Além disso, naqueles dias, enviavam os nobres de Judá muitas cartas a Tobias, e cartas de Tobias vinham para eles. 18 Pois havia muitos em Judá seus aliados, porque era genro de Secanias, filho de Ará, e seu filho Joanã tinha casado com a filha de Mesulão, filho de Berequias. 19 Também falavam diante de mim das boas ações dele e lhe referiam a ele as minhas palavras. E Tobias mandava cartas para me atemorizar.

1 I stalo se, když uslyšel Sanballat a Tobiáš, a Gesem Arabský i jiní nepřátelé naši, že bych vystavěl zed, a že nezůstalo v ní mezery, ačkoli jsem ještě až do toho času nevstavil vrat do bran, 2 Že poslal Sanballat a Gesem ke mně, řka: Přiď, a rozmluvíme spolu ve vsi na rovinách Ono. Ale oni mé zlé obmýšleli. 3 Takž jsem poslal k nim posly, řka: Dílo veliké dělám, protož nemohu odjíti. Což se má meškati dílo, když bych je opustě, k vám sjíti měl? 4 I posílali ke mně na týž způsob čtyřikrát, a odpověděl jsem jim týmiž slovy. 5 Potom poslal ke mně Sanballat na tentýž způsob po páté služebníka svého s listem otevřeným. 6 V kterémž bylo psáno: Slyší se mezi národy, jakž Gasmu praví, že ty a Židé myslíte se zprotiviti, a že ty proto stavíš zed, abys králem jejich byl, jakž se to dokoná. 7 Také žes i proroky postavil, aby hlásali o tobě v Jeruzalémě, řkouce: Král v Judstvu. Nyní tedy uslyší král ty věci. Protož přiď, a poradíme se spolu. 8 Tedy poslal jsem k němu, řka: Neníť toho nic, což ty pravíš, ale sám sobě to vymýšlíš. 9 Nebo všickni ti nás ustrašiti se snažovali, myslíce: Oslábnou ruce jejich při díle, a nedokoná se to. Ale však ty, ó Bože, posilň rukou mých. 10 A když jsem všel do domu Semaiáše syna Delaiášova, syna Mehetabelova, kterýž se byl zavřel, řekl mi: Sejděme se do domu Božího, do vnitřku chrámu, a zavřeme dvéře chrámové; nebo přijdou, chtíc tě zamordovati. A to v noci přijdou, aby tě zamordovali. 11 Jemuž jsem řekl: Takový-liž by muž, jako jsem já, utíkati měl? Aneb kdo jest tak, jako jsem já, ješto by vejda do chrámu, živ byl? Nevejduť. 12 I poznal jsem, a aj, Bůh neposlal ho, ale proroctví to mluvil proti mně, že ho Tobiáš a Sanballat byli ze mzdy najali. 13 Proto pak ze mzdy byl najat, abych já ustrašen jsa, učinil to a zhřešil, aby mi to bylo u nich k zlé pověsti, čímž by mi utrhali. 14 Budiž pamětliv, můj Bože, na Tobiáše a Sanballata, podlé těch skutků jejich, i na Noadii prorokyni, a na jiné proroky, kteříž strašili mne. 15 A tak dodělána jest zed ta pětmecítmého dne měsíce Elul v padesáti a dvou dnech. 16 To když uslyšeli všickni nepřátelé naši, a viděli všickni národové, kteříž byli vůkol nás, ulekli se velmi; nebo poznali, že od Boha našeho působeno bylo dílo to. 17 Také v těch dnech i listy často posílali přednější Judští k Tobiášovi, tolikéž od Tobiáše docházely k nim. 18 Nebo mnozí v Judstvu měli s ním přísahu, proto že byl zetěm Sechaniáše syna Arachova, a Jochanan syn jeho pojal byl dceru Mesullama syna Berechiášova. 19 K tomu i dobré činy jeho vypravovali přede mnou, a řeči mé vynášeli k němu. Listy pak posílal Tobiáš, aby mne ustrašil.