Neemias 4

Os inimigos pretendem retardar a edificação dos muros

1 Mas, tendo *Ne 2.10Sambalá ouvido que nós edificávamos o muro, ardeu em ira, encolerizou-se em extremo e escarneceu dos judeus. 2 Disse diante de seus irmãos e do *Ed 4.9-10exército de Samaria: Que fazem estes fracos judeus? Fortificar-se-ão? Oferecerão sacrifícios? Acabarão a sua obra num dia? Vivificarão as pedras de *Ne 4.10montões de ruínas e queimadas a fogo? 3 Ora, Tobias, amonita, estava do lado dele e disse: Deixai-os edificar! Se uma *Lm 5.18raposa for saltar o seu muro de pedras, derrubá-lo-á. 4 *Sl 123.3-4Ouve, Deus nosso, pois somos desprezados. *Sl 79.12Faze recair o seu opróbrio sobre as suas cabeças e entrega-os à depredação numa terra de cativeiro. 5 *Sl 69.27-28;Jr 18.23Não cubras as suas iniquidades, e não se apague o seu pecado de diante de ti, pois te provocaram à ira na presença dos que edificavam. 6 Edificamos o muro, e todo o muro foi acabado até a metade da sua altura. Pois o povo tinha desejo de trabalhar.

7 Mas, quando Sambalá, Tobias, os árabes, os amonitas e os asdoditas ouviram que a reparação dos muros de Jerusalém ia adiante e que as brechas começavam a ser fechadas, ficaram sobremodo irados. 8 Ajuntaram-se todos de comum acordo para virem e pelejarem contra Jerusalém e fazerem que houvesse confusão ali. 9 Porém oramos ao nosso Deus e, pelo receio que nos inspiravam, *Ne 4.11pusemos guardas contra eles de dia e de noite. 10 Então, disse Judá: Já desfaleceram as forças dos carregadores, e há muito escombro a remover, de maneira que não podemos edificar o muro. 11 Disseram os nossos adversários: Não saberão, nem verão, até que entremos no meio deles, e os matemos, e façamos cessar a obra. 12 Vindo os judeus de todos os lugares onde habitavam entre eles, disseram-nos dez vezes: Deveis voltar para nós. 13 Portanto, nos lugares mais baixos do espaço por detrás do muro, nos lugares abertos, *Ne 4.17-18pus o povo segundo as suas famílias com as suas espadas, com as suas lanças e com os seus arcos. 14 Olhei, levantei-me e disse aos nobres e magistrados, e ao resto do povo: *Nm 14.9;Dt 1.29-30Não tenhais medo deles; lembrai-vos dos Senhor, que é grande e terrível, e *2Sm 10.12pelejai pelos vossos irmãos, vossos filhos, vossas filhas, vossas mulheres e vossas casas.

15 Ouvindo os nossos inimigos que nós tínhamos sido avisados, e *2Sm 17.14tendo Deus reduzido a nada o conselho deles, voltamos todos nós para o muro, cada um para sua obra. 16 Desde aquele dia em diante, metade dos meus servos trabalhava na obra, e metade deles tinha as lanças, os escudos, os arcos e as couraças; e os chefes estavam atrás de toda a casa de Judá. 17 Os que edificavam o muro e os carregadores que sobre si mesmos punham as cargas, cada um com uma das mãos trabalhava na obra e com a outra segurava a sua arma; 18 e os que edificavam, cada um tinha a sua espada à cinta, e assim edificaram. Aquele que tocava a trombeta estava ao meu lado. 19 Disse eu aos nobres, aos magistrados e ao resto do povo: A obra é grande e extensa, e nós estamos no muro muito separados uns dos outros; 20 em qualquer lugar em que ouvirdes o som da trombeta, correi ali a nós. O *Êx 14.14;Dt 1.30nosso Deus pelejará por nós.

Precauções dos edificadores

21 Assim trabalhávamos na obra; e metade deles tinha as lanças empunhadas desde o raiar do dia até que saíam as estrelas. 22 Também, ao mesmo tempo, disse eu ao povo: Pouse cada um juntamente com os seus servos em Jerusalém, para que, à noite, nos sirvam de guardas e para que, de dia, trabalhem. 23 Assim, nem eu, nem meus irmãos, nem os meus servos, nem os da guarda que me acompanhavam, largávamos os nossos vestidos, cada um ia com a sua arma para a água.

1 I stalo se, když uslyšel Sanballat, že stavíme zed, rozpálil se hněvem, a rozzlobiv se velmi, posmíval se Židům. 2 Nebo mluvil před bratřími svými a před vojskem Samařským, řka: Co ti bídní Židé berou před sebe? Tak-liž mají býti zanecháni? Což budou obětovati? Za jeden-liž den to dodělati mají? Také-liž i kamení z hromad rumu křísiti budou, kteréž spáleno jest? 3 Tobiáš pak Ammonitský podlé něho řekl: Nechať stavějí, však liška přiběhna, prorazí zed jejich kamennou. 4 Slyš, ó Bože náš, že jsme v pohrdání, a obrať pohanění jejich na hlavu jejich, a dej je v loupež v zemi, do níž by zajati byli. 5 A nepřikrývej nepravosti jejich, a hřích jejich od tváři tvé ať není shlazen, proto že jsou tě popouzeli v stavitelích. 6 A tak stavěli jsme tu zed, a spojili všecku až do polu, a měl lid srdce k tomu dílu. 7 Což když uslyšel Sanballat, a Tobiáš a Arabští, Ammonitští i Azotští, že by na dýl přibývalo zdi Jeruzalémské, a že se již byly počaly mezery zavírati, rozpálili se hněvem velice. 8 Protož spuntovali se všickni společně, aby táhli k boji proti Jeruzalému a aby jemu překážku učinili. 9 (My pak modlili jsem se Bohu svému, a postavili jsme stráž proti nim ve dne i v noci, bojíce se jich. 10 Nebo řekli Judští: Zemdlelať jest síla nosičů, a rumu ještě mnoho jest, neodolaliť bychom jim, stavějíce zed.) 11 Anobrž i řekli nepřátelé naši: Nezvědíť, ani spatří, až vpadneme mezi ně, a pomordujeme je, aneb zastavíme to dílo. 12 Když pak přišli Židé, kteříž s nimi bydlili, a pravili nám na desetkrát: Mějte pozor na všecka místa, kudyž se chodí k nám: 13 Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí, i na místech příkrých, a osadil jsem lidem po čeledech s meči, s kopími a lučišti jejich. 14 A když jsem to spatřil, vstana, řekl jsem k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte za bratří své, za syny své a dcery své, za manželky své a domy své. 15 I stalo se, když uslyšeli nepřátelé naši, že jest nám to oznámeno, tožť Bůh rozptýlil radu jejich, a my navrátili jsme se všickni ke zdem, každý k dílu svému. 16 Ale však od toho dne polovice služebníků mých dělali, a polovice jich držela kopí, pavézy a lučiště, a pancíře, a knížata stála za vší čeledí Judskou. 17 Ti také, kteříž dělali na zdi, i nosiči břemen, i nakladači, každý jednou rukou dělal, a v druhé držel braň. 18 Z těch pak, kteříž stavěli, měl jeden každý meč svůj připásaný na bedrách svých, a tak stavěli, a trubač stál podlé mne. 19 Nebo jsem řekl k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Dílo veliké a široké jest, a my porůznu jsme na zdi, podál jeden od druhého. 20 Na kterém byste koli místě uslyšeli hlas trouby, tu se shromažďte k nám. Bůh náš bude bojovati za nás. 21 A tak my dělali jsme dílo, a polovice jich držela kopí od svitání až do soumraku. 22 Tehdáž také řekl jsem lidu: Každý s služebníkem svým nocuj u prostřed Jeruzaléma, ať je máme k stráži v noci, a ve dne k dílu. 23 Pročež i já, i bratří moji, i služebníci moji, i strážní, kteříž chodí za mnou, nebudeme svláčeti oděvu svého. Žádný ho nesloží, leč u vody.