Neemias 2

Artaxerxes permite a Neemias ir a Jerusalém e edificar os muros

1 No mês de nizã, *Ne 1.1no vigésimo ano do rei *Ed 7.1Artaxerxes, como o vinho estivesse posto diante dele, *Ne 1.11eu o tomei e o ministrei ao rei. Ora, eu não tinha estado dantes triste na sua presença. 2 O rei me disse: Por que está triste o teu rosto, visto que não estás doente? *Pv 15.13Isso não é outra coisa senão tristeza de coração. Então, foi em extremo grande o meu medo. 3 Eu disse ao rei: *Dn 2.4Viva o rei para sempre! Porque não há de estar triste o meu rosto, *Ne 1.3quando a cidade, lugar dos sepulcros de meus pais, está deserta, e as suas portas consumidas do fogo? 4 Perguntou-me o rei: Que me pedes tu? *Ne 1.4Orei ao Deus do céu. 5 Eu disse ao rei: Se for do agrado do rei, e se o teu servo tiver achado graça diante de ti, peço-te que me envies a Judá, à cidade dos sepulcros de meus pais, para que eu a reedifique. 6 O rei disse-me (estando a rainha também sentada junto a ele): Que tempo durará a tua viagem? Quando voltarás? Aprouve ao rei enviar-me; e *Ne 5.14;13.6eu lhe apontei um prazo. 7 Disse mais eu ao rei: Se for do agrado do rei, deem-se-me cartas *Ed 7.21;8.36para os governadores além do rio, para que me permitam passar até chegar a Judá; 8 como também uma carta para Asafe, guarda do *Ec 2.5-6bosque do rei, a fim de que ele me dê madeiras para fazer vigas para as portas do *Ne 7.2castelo que pertence à casa, para os muros da cidade e para a casa em que eu entrar. O rei deu-mas, segundo *Ne 2.18;Ed 7.6a boa mão do meu Deus sobre mim.

9 Fui ter com os *Ne 2.7governadores além do rio, e lhes entreguei as cartas do rei. Ora, *Ed 8.22o rei tinha enviado comigo capitães do exército e cavaleiros. 10 O que, tendo ouvido, *Ne 2.19;4.1Sambalá, horonita, e o servo Tobias, amonita, ficaram em extremo agastados por ter vindo um homem a procurar o bem dos filhos de Israel. 11 Assim, cheguei a Jerusalém e estive ali três dias. 12 Levantei-me de noite, eu e uns poucos homens comigo; e não disse eu a ninguém o que o meu Deus me pôs no coração para fazer em benefício de Jerusalém. Não havia comigo animal algum senão o em que eu estava montado. 13 Saí de noite pela *Ne 3.13Entrada do Vale, em direção à Fonte do Dragão, e até a Entrada do Esterco e contemplava os muros de Jerusalém, *Ne 1.3que estavam demolidos, *Ne 2.3,17e as suas portas, que tinham sido consumidas do fogo. 14 Passei *Ne 3.15à Entrada da Fonte *2Rs 20.20e à piscina do rei; porém não havia lugar por onde pudesse passar o animal em que ia montado. 15 Subi de noite pela torrente; contemplei os muros, e, voltando, entrei pela Entrada do Vale, e assim voltei. 16 Os magistrados não sabiam aonde eu fui, nem o que eu fiz; nem ainda o tinha eu dito aos judeus, nem aos sacerdotes, nem aos nobres, nem aos magistrados, nem aos mais que faziam a obra.

17 Eu lhes disse: Vós vedes o triste estado em que nos achamos, como *Ne 1.3Jerusalém está deserta, e as suas portas consumidas do fogo; vinde, e reedifiquemos o muro de Jerusalém, para que não sejamos mais opróbrio. 18 Referi-lhes como a mão do meu Deus me fora favorável e as palavras que o rei me tinha falado. Eles disseram: Levantemo-nos e edifiquemos. *2Sm 2.7Fortaleceram as suas mãos para a boa obra. 19 Mas, quando Sambalá, horonita, e o servo Tobias, amonita, *Ne 6.6e Gesém, árabe, o souberam, *Ne 4.1zombaram de nós, desprezaram-nos e disseram: Que é isto que vós fazeis? *Ne 6.6Quereis rebelar-vos contra o rei? 20 Respondi-lhes: *Ne 2.4O Deus do céu é quem nos fará bem sucedidos; portanto, nós, seus servos, nos levantaremos e reedificaremos; mas vós não tendes parte, nem direito, nem memorial em Jerusalém.

1 Tedy stalo se měsíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále, když víno stálo před ním, že vzav víno, podal jsem ho králi. Nebýval jsem pak smuten před ním. 2 Pročež mi řekl král: Proč oblíčej tvůj smutný jest, poněvadž nestůněš? Jiného není, než sevření srdce. Pročež ulekl jsem se velmi velice. 3 A řekl jsem králi: Král na věky buď živ. Kterak nemá býti smutný oblíčej můj, když město to, kdež jsou hrobové otců mých, zpuštěno jest, a brány jeho ohněm zkaženy? 4 Opět mi řekl král: Èeho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu nebeskému. 5 Potom řekl jsem králi: Zdá-liť se za dobré králi, a jestliže má lásku služebník tvůj u tebe, žádám, abys mne poslal do Judstva, do města, kdež jsou hrobové otců mých, abych je zase vystavěl. 6 Ještě mi řekl král (královna pak seděla podlé něho): Dlouho-li budeš na té cestě, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se to králi, a propustil mne, hned jakž jsem mu oznámil jistý čas. 7 Zatím řekl jsem králi: Vidí-li se za dobré králi, nechť mi dadí listy k vývodám za řekou, aby mne provedli, až bych přišel do Judstva, 8 Tolikéž psání k Azafovi, vládaři lesu královského, aby mi dal dříví na trámy, k branám paláce, při domě Božím, a ke zdem městským, a k domu, do něhož bych vjíti mohl. I dal mi král vedlé štědré ruky Boha mého ke mně. 9 Tedy přišed k vývodám za řekou, dal jsem jim psání královské. Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a jezdce. 10 To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, velmi je to mrzelo, že přišel člověk, kterýž by obmýšlel dobré synů Izraelských. 11 A tak přišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tři dni. 12 V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužů se mnou, a neoznámil jsem žádnému, co mi dal Bůh můj v srdce, abych činil v Jeruzalémě, aniž jsem měl hovada jakého s sebou, kromě hovádka, na němž jsem jel. 13 I vyjel jsem branou při údolí v noci k studnici drakové a k bráně hnojné, a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž byly pobořené, a bran jeho zkažených ohněm. 14 Odtud jsem jel k bráně studničné, a k rybníku královskému, kdež nebylo brodu hovádku, na němž jsem jel, aby přejíti mohlo. 15 Pročež bral jsem se zhůru podlé potoka v noci, a ohledoval jsem zdi. Odkudž vraceje se, vjel jsem branou při údolí, a tak jsem se navrátil. 16 Ale knížata nic nevěděli, kam jsem jezdil, a co jsem činil; nebo jsem Židům, ani kněžím, ani přednějším, ani knížatům, ani jiným úředníkům až do té chvíle neoznámil. 17 Protož řekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a Jeruzalém zpuštěný, a brány jeho ohněm zkaženy. Poďtež, a stavějme zed Jeruzalémskou, abychom nebyli více v pohanění. 18 A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou, ano i slova králova, kteráž ke mně mluvil, teprv řekli: Přičiňmež se a stavějme. I posilnili rukou svých k dobrému. 19 Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, a Gesem Arabský, posmívali se, a utrhali nám, pravíce: Což to děláte? Co se králi protivíte? 20 Jimž odpovídaje, řekl jsem: Bůh nebeský, tenť nám dá prospěch, a my služebníci jeho přičiníce se, stavěti budeme, vy pak nemáte žádného dílu, ani práva, ani památky v Jeruzalémě.