Salmos 39

A vaidade da vida

Ao cantor-mor, Jedutum. Salmo de Davi

1 Disse eu: *Sl 119.9;1Rs 2.4;2Rs 10.31Guardarei os meus caminhos,

para não *Sl 34.13;Jó 2.10;Tg 3.5-12pecar com a minha língua.

Guardarei a *Sl 141.3;Tg 3.2minha boca com uma mordaça,

enquanto o iníquo estiver diante de mim.

2 *Sl 38.13Emudeci no silêncio da resignação, fiquei calado ainda a respeito do bem,

e a minha mágoa se agravou.

3 *Sl 32.4;Jr 20.9;Lc 24.32Escandesceu-se o meu coração dentro de mim;

enquanto eu meditava, acendeu-se o fogo.

Então, disse eu com a minha língua:

4 Faze-me conhecer, Jeová, *Sl 90.12;119.84;Jó 6.11o meu fim,

e a medida dos meus dias, qual é.

Possa eu saber quão *Sl 78.39;103.14frágil sou.

5 Eis que deste aos *Sl 89.47meus dias o comprimento de algumas palmas de mão,

e *Sl 144.4o tempo da minha vida é como nada diante de ti.

Na verdade, todo homem, por mais firme que esteja, é totalmente *Sl 62.9;Jó 14.2;Ec 6.12vaidade. (Selá)

6 Na verdade, o homem *1Co 7.31;Tg 1.10-11;1Pe 1.24anda como uma aparência;

na verdade, em vão *Sl 127.2;Ec 5.17se inquieta.

*Sl 49.10;Ec 2.26;5.14;Lc 12.20Amontoa riquezas, e não sabe quem as levará.

7 Agora, Jeová, que espero eu?

A minha *Sl 38.15esperança está em ti.

8 *Sl 51.9,14;79.9Livra-me de todas as minhas transgressões;

não me faças o *Sl 44.13;79.4;119.22opróbrio do insensato.

9 *Sl 39.2Emudeci, não abri a minha boca,

porquanto *2Sm 16.10;Jó 2.10tu o fizeste.

10 *Jó 9.34;13.21Tira de sobre mim o teu flagelo.

*Sl 32.4Pelo golpe da tua mão, eu estou consumido.

11 Quando, com *Ez 5.15;2Pe 2.16repreensões, castigas o homem por causa da iniquidade,

*Sl 90.7;Jó 13.28;Is 50.9destróis, como traça, o que ele tem de precioso.

Na verdade *Sl 39.5todo o homem é vaidade.(Selá)

12 *Sl 102.1;143.1Ouve, Jeová, a minha oração

e dá ouvidos ao meu clamor por teu socorro.

Não sejas surdo às minhas *Sl 56.8;2Rs 20.5lágrimas,

porque eu sou para contigo um peregrino,

*Lv 25.23;1Cr 29.15;Sl 119.19;Hb 11.13;1Pe 2.11um forasteiro como todos os meus pais.

13 *Sl 102.24;Jó 7.19;14.6Desvia de mim o teu olhar, para que eu tome alento,

antes que eu me vá e não exista mais.

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. 2 Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou. 3 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest. 4 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka: 5 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám. 6 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah. 7 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře. 8 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe. 9 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne. 10 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to. 11 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem. 12 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah. 13 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. 14 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.