Salmos 49

A vaidade dos bens terrestres

Ao cantor-mor. Salmo dos filhos de Corá

1 *Sl 78.1;Is 1.2;Mq 1.2Ouvi isto, todos os povos;

dai ouvidos, todos os *Sl 33.8habitantes do mundo,

2 tanto *Sl 62.9plebeus como de alta estirpe,

juntamente os ricos e os pobres.

3 A minha boca *Sl 37.30falará sabedoria;

*Sl 119.130de entendimento será a meditação do meu coração.

4 Inclinarei o meu ouvido a *Sl 78.2uma parábola;

ao som da harpa, declararei *Nm 12.8o meu enigma.

5 Por que hei de eu *Sl 23.4;27.1temer nos dias de adversidade,

quando me cercar a iniquidade dos que me perseguem,

6 dos que *Sl 52.7;Jó 31.24;Pv 11.28;Mc 10.24confiam na sua fazenda

e se gloriam na multidão das suas riquezas?

7 Nenhum deles pode de maneira alguma *Mt 25.8-9remir a seu irmão,

nem por ele dar um *Jó 36.18-19resgate a Deus

8 (Pois custa demais a remissão da vida deles,

e esta tentativa tem de ser abandonada para sempre.),

9 para que *Sl 22.29continuasse a viver perpetuamente

e para que *Sl 16.10;89.48não visse a cova.

10 Pois vê-se que *Ec 2.16os sábios morrem;

*Sl 92.6;94.8o estulto e o estúpido juntos perecem

*Sl 39.6;Ec 2.18,21;Lc 12.20e deixam a outros a sua fazenda.

11 *Sl 64.6O seu pensamento íntimo é que as suas *Sl 10.6casas permanecerão para sempre,

e as suas moradas, para todas as gerações.

*Dt 3.14Eles dão às suas terras os seus próprios nomes.

12 *Sl 49.20O homem, porém, não permanece em dignidade;

antes, é semelhante aos animais que perecem.

13 *Jr 17.11Este é o caminho dos que confiam em si mesmos

e o dos que os seguem, *Sl 49.18aplaudindo o que eles dizem. (Selá)

14 Como ovelhas são encurralados *Sl 9.17no Sheol;

a morte os pastoreia.

*Dn 7.18;Ml 4.3;1Co 6.2;Ap 2.26Os justos dominam sobre eles de manhã;

a sua formosura, consumi-la-á o *Jó 24.19Sheol,

para não ter mais lugar onde habite.

15 Mas Deus *Sl 16.10;56.13;Os 13.14remirá a minha alma do poder do Sheol,

*Sl 16.11;73.24;Gn 5.24pois ele me receberá. (Selá)

16 Não temas, *Sl 37.7quando alguém se enriquecer,

quando for aumentada a glória da sua casa,

17 porque, quando morrer, *Sl 17.14;1Tm 6.7não levará coisa alguma;

a sua glória não descerá após ele.

18 Ainda que ele, enquanto vivo, *Sl 10.3,6;Dt 29.19;Lc 12.19abençoou a sua alma

(Os homens te louvam, enquanto fazes o bem a ti mesmo.),

19 *Gn 15.15irá ter com a geração de seus pais,

os quais não verão mais *Sl 56.13;Jó 33.30a luz.

20 *Sl 49.12O homem, revestido de dignidade, mas sem entendimento,

é semelhante aos animais que perecem.

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. 2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. 3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. 4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. 5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. 6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? 7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. 8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, 9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), 10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. 11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. 12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. 13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. 14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. 15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. 16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. 17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. 18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. 19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: 20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. 21 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.