Salmos 78

A salvação que Deus concedeu a Israel apesar da sua infidelidade

Masquil de Asafe

1 *Is 51.4Escutai, povo meu, a minha lei;

*Is 55.3inclinai os vossos ouvidos às palavras da minha boca.

2 *Sl 49.4;Mt 13.35Abrirei numa parábola a minha boca,

*Pv 1.6proferirei enigmas tirados dos tempos antigos.

3 As coisas que temos ouvido e sabido

*Sl 44.1e que nossos pais nos têm contado,

4 *Sl 145.4;Êx 12.26;Dt 11.19;Jó 15.18;Is 38.19;Jl 1.3não as ocultaremos a seus filhos,

narrando *Sl 22.30às gerações vindouras os louvores de Jeová,

e a sua força, e *Sl 26.7;71.17;Jó 37.16as maravilhas que ele tem obrado.

5 Porque ele estabeleceu um *Sl 19.7;81.5;Is 8.20testemunho em Jacó

e instituiu *Sl 147.19uma lei em Israel,

as quais coisas *Dt 6.4-9mandou a nossos pais

que as *Dt 4.9fizessem conhecer a seus filhos,

6 para que a soubesse a geração vindoura, a saber, *Sl 22.31os filhos que houvessem de nascer,

os quais se levantassem e *Dt 11.19as contassem a seus filhos;

7 a fim de que pusessem a sua confiança em Deus

*Dt 4.9;6.12;8.14e não se esquecessem das obras de Deus,

*Dt 4.2;5.1-29;27.1;Js 22.5mas guardassem os seus mandamentos;

8 *2Cr 30.7;Ez 20.18e que não fossem como seus pais,

*Dt 9.7,24;31.27;Jz 2.19;Is 30.9geração contumaz e rebelde;

geração *Sl 78.37;Jó 11.13que não regeu bem o coração,

e cujo espírito *Sl 51.10não foi fiel a Deus.

9 Os filhos de Efraim, *1Cr 12.2armados de arcos,

*Sl 78.57;Jz 20.39bateram em retirada no dia da batalha.

10 *Jz 2.20;1Rs 11.11;2Rs 18.12Não guardaram a aliança de Deus

e recusaram *Sl 119.1;Jr 32.23;44.10,23andar na sua lei;

11 *Sl 106.13esqueceram-se dos seus feitos

e das obras maravilhosas que ele lhes tinha mostrado.

12 *Sl 106.22;Êx 7.12Maravilhas fez ele à vista de seus pais,

na terra do Egito, *Sl 78.43;Nm 13.22;Is 19.11;30.4;Ez 30.14no campo de Zoã.

13 *Sl 74.13;136.13;Êx 14.21Dividiu o mar e fê-los passar;

fez parar as águas *Sl 33.7;Êx 15.8como um montão.

14 *Sl 105.39;Êx 13.21Também os guiou, de dia, por uma nuvem

e, durante a noite toda, por *Êx 14.24um clarão de fogo.

15 *Sl 105.41;114.8;Êx 17.6;Is 48.21;1Co 10.4Fendeu rochas no deserto

e deu-lhes a beber abundantemente como de abismos.

16 *Nm 20.8,10-11Fez sair da penha torrentes

e fez correr águas como rios.

17 Todavia, ainda prosseguiram em pecar contra ele,

*Dt 9.22;Is 63.10rebelando-se contra o Altíssimo no deserto.

18 *Sl 78.41,56;95.9;106.14;Dt 6.16;1Co 10.9Tentaram a Deus nos seus corações,

*Nm 11.4pedindo comida segundo o seu apetite.

19 Falaram contra Deus,

disseram: *Êx 16.3;Nm 11.4;20.3;21.5Porventura, pode Deus preparar uma mesa no deserto?

20 Eis que *Sl 78.15-16feriu a rocha, e brotaram águas,

e torrentes trasbordaram.

Pode ele também dar pão?

Acaso, fornecerá *Nm 11.18carne ao seu povo?

21 Portanto, Jeová, ao ouvir isso, *Nm 11.1ficou irado.

Acendeu-se fogo contra Jacó,

também se levantou ira contra Israel;

22 porque *Dt 1.32;9.23;Hb 3.18não creram em Deus

e não confiaram na sua salvação.

23 Contudo, ordenou às nuvens lá em cima

*Gn 7.11;Ml 3.10e abriu as portas do céu;

24 sobre eles *Êx 16.4fez chover maná para comer

e deu-lhes do *Sl 105.40;Jo 6.31trigo do céu.

25 Comeu cada qual o pão dos poderosos;

ele lhes enviou comida *Êx 16.3a fartar.

26 *Nm 11.31Fez soprar no céu o vento do Oriente

e, pelo seu poder, conduziu o vento sul.

27 Sobre eles fez também chover carne como poeira

*Sl 105.40;Êx 16.13e aves de asas, como areia dos mares;

28 fê-las cair no meio do arraial deles,

ao redor das suas habitações.

29 Assim, eles *Nm 11.19-20comeram e se fartaram bem,

pois ele lhes trouxe o que cobiçavam.

30 Não se apartavam da sua cobiça.

Ainda a comida lhes estava na boca,

31 quando *Nm 11.33-34;Jó 20.23a ira de Deus se levantou contra eles,

matou *Is 10.16dos mais vigorosos deles

e prostrou os mancebos de Israel.

32 Apesar de tudo isso *Nm 14.16-17continuaram a pecar

*Nm 14.11e não creram nas suas maravilhas.

33 Por isso, *Nm 14.29,35acabou com os dias deles em um sopro,

e os anos, num terror repentino.

34 Quando ele os fazia morrer, então, *Nm 21.7;Os 5.15o buscavam;

voltavam e, *Sl 63.1de manhã, procuravam a Deus.

35 Lembraram-se de que Deus era a sua *Dt 32.4Rocha,

e o Deus Altíssimo, o seu *Sl 74.2;Êx 15.13;Dt 9.26Redentor.

36 Eles, porém, o *Êx 24.7-8;Ez 33.31lisonjeavam com a sua boca

e, com a sua língua, lhe *Êx 32.7-8;Is 57.11mentiam.

37 Pois o coração deles não *Sl 51.10;78.8era constante para com ele,

nem eram fiéis na sua aliança.

38 Mas ele é *Êx 34.6cheio de compaixão, *Nm 14.20revela a iniquidade e não destrói;

muitas vezes, desvia a sua ira

e não dá largas a todo o seu furor.

39 *Sl 103.14;Jó 10.9Lembrava-se de que eles eram *Gn 6.3carne,

*Jó 7.7;Sl 103.14;Tg 4.14um vento que passa e não volta mais.

40 Quantas vezes se *Sl 106.43;107.11rebelaram contra ele no deserto

e o *Sl 95.10;Is 63.10;Ef 4.30agravaram no *Sl 106.14ermo!

41 Eles voltaram, e *Nm 14.22tentaram a Deus,

e provocaram *Sl 89.18;2Rs 19.22o Santo de Israel.

42 *Jz 8.34Não se lembraram *Sl 44.3do poder dele,

nem do dia em que os *Sl 106.10remiu do adversário;

43 de como fez no Egito *Sl 105.27os seus sinais

e os seus *Êx 4.21;7.3prodígios, no campo de Zoã,

44 *Sl 105.29convertendo em sangue os rios deles

e as suas correntes, para que delas não bebessem.

45 Enviou-lhes enxames de *Sl 105.31;Êx 8.24moscas, que os devoraram,

*Sl 105.30;Êx 8.6e rãs, que os destruíram.

46 Entregou *Sl 105.34;1Rs 8.37às lagartas as novidades deles

e aos *Êx 10.14gafanhotos, os frutos do seu trabalho.

47 Destruiu com *Sl 105.32;Êx 9.23saraiva as vinhas deles

e os seus sicômoros, com chuva de pedra.

48 Entregou à saraiva o *Êx 9.19gado deles

e aos raios, os seus rebanhos.

49 Sobre eles *Êx 15.7lançou o furor da sua ira,

cólera, indignação e calamidade —

tropel de anjos importadores de males.

50 Deu livre curso à sua ira;

*Jó 27.22não poupou da morte a alma deles,

*Êx 12.29-30mas a sua vida a entregou à pestilência.

51 *Sl 105.36;135.8;136.10Feriu todos os primogênitos no Egito,

*Gn 49.3primícias da força deles nas tendas de *Sl 105.23,27;106.22Cam.

52 Mas ele *Êx 15.22fez partir o seu povo como ovelhas

e guiou-os no deserto *Sl 77.20como um rebanho.

53 Conduziu-os *Êx 14.19-20em segurança, de modo que não tiveram medo;

mas aos seus inimigos, *Sl 106.11;Êx 14.27-28o mar os submergiu.

54 *Êx 15.17Levou-os à sua santa fronteira,

*Sl 68.16;Is 11.9a região montanhosa que a sua destra adquirira.

55 *Sl 44.2Expulsou as nações de diante deles

e fez que elas lhes caíssem *Sl 105.11;135.12;Js 23.4em herança

e que as tribos de Israel habitassem nas tendas delas.

56 Contudo, *Sl 78.18tentaram, e *Sl 78.40resistiram ao Deus Altíssimo,

e não guardaram os seus testemunhos.

57 Mas voltaram para trás, e *Ez 20.28se houveram traiçoeiramente como seus pais,

e desviaram-se como um arco enganoso.

58 Pois o *Dt 4.25;1Rs 14.9;Is 65.3provocaram à ira com os *Lv 26.30;1Rs 3.2;2Rs 16.4;Jr 17.3seus altos

e o *Dt 32.16,21;1Rs 14.22incitaram a zelos com as suas *Êx 20.4;Lv 26.1;Dt 4.25imagens de escultura.

59 Quando Deus ouviu isso, *Sl 106.40;Dt 1.34;9.19ficou indignado

e sobremaneira *Lv 26.30;Dt 32.19;Am 6.8abominou a Israel;

60 de sorte que *Sl 78.67;1Sm 4.11;Jr 7.12,14;26.6abandonou o tabernáculo de Siló,

a tenda que estabeleceu entre os homens,

61 dando ao cativeiro *Sl 63.2;132.8a sua força

e *1Sm 4.17às mãos do adversário, a sua glória.

62 *Jz 20.21;1Sm 4.10Entregou à espada o seu povo

e rompeu em cólera contra a sua herança.

63 Aos mancebos deles, *Nm 11.1;21.28;Is 26.11;Jr 48.45devorou-os o fogo,

e as suas *Jr 7.34;16.9;Lm 2.21donzelas não foram festejadas com canto nupcial.

64 Os seus *1Sm 4.17;22.18sacerdotes caíram à espada,

e as suas *Jó 27.15;Ez 24.23viúvas não fizeram pranto.

65 Então, o Senhor *Sl 44.23;73.20despertou, como quem acaba de dormir,

como um *Is 42.13valente que brada, excitado pelo vinho.

66 *1Sm 5.6Fez recuar a golpes os seus adversários,

infligiu-lhes eterna ignomínia.

67 Demais, *Sl 78.60rejeitou a tenda de José

e não escolheu a tribo de Efraim;

68 mas elegeu a tribo de Judá,

*Sl 87.2;132.13o monte Sião que ele amou.

69 *1Rs 6.1-38Edificou o seu santuário como os lugares elevados,

como a terra que para sempre fundou.

70 *1Sm 16.12Escolheu a Davi, seu servo,

e o tirou dos currais das ovelhas.

71 *2Sm 7.8 Tirou-o de andar atrás de ovelhas e *Gn 33.13suas crias,

*2Sm 5.2;1Cr 11.2;28.9para apascentar a Jacó, seu povo, e a Israel, *1Sm 10.1sua herança.

72 Assim, ele os apascentou segundo a *1Rs 9.4integridade do seu coração

e os guiou com a perícia das suas mãos.

1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. 2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. 3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, 4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil. 5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým, 6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, 7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho, 8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho. 9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili, 10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi. 11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. 12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. 13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. 14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. 15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých. 16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. 17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. 18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. 19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? 20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému? 21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, 22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, 23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, 24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. 25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti. 26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední. 27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským. 28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich. 29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali. 30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich, 31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil. 32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho. 33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním. 34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli, 35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich: 36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. 37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho), 38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své. 39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. 40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách. 41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali. 42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, 43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan, 44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli. 45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. 46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. 47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. 48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé. 49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé. 50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. 51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových. 52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. 53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře, 54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho. 55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská. 56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali. 57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště. 58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej. 59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, 60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, 61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele. 62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval. 63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny. 64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly. 65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje. 66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal. 67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, 68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. 69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky. 70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda. 71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho. 72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.