Salmos 104

A glória de Deus é manifestada na criação e conservação de todas as coisas

1 *Sl 103.22Bendize, minha alma, a Jeová.

Ó Jeová, Deus meu, tu és mui grande;

*Sl 93.1estás vestido de honra e de majestade,

2 tu que te cobres *Dn 7.9de luz como dum manto,

*Is 40.22que estendes o céu como uma cortina,

3 és quem *Am 9.6põe nas águas as vigas das suas câmaras,

quem faz *Is 19.1das nuvens o seu carro,

quem anda *Sl 18.10sobre as asas do vento,

4 quem faz dos seus mensageiros *Sl 148.8;Hb 1.7ventos,

dos seus ministros, *2Rs 2.11;6.17fogo chamejante;

5 quem *Sl 24.2;Jó 38.4lançou os fundamentos da terra,

para que não fosse abalada para sempre.

6 *Gn 1.2Cobriste-a dum abismo como duma vestidura;

as águas ficaram acima das montanhas.

7 À tua *Sl 18.15;106.9;Is 50.2repreensão, fugiram;

à *Sl 29.3;77.18voz do teu trovão, puseram-se em retirada

8 (Elevaram-se as montanhas, desceram os vales.),

para o *Sl 33.7lugar que lhes tinha preparado.

9 Puseste-lhes *Jó 38.10-11;Jr 5.22barreiras, para que não ultrapassem,

para que não tornem a cobrir a terra.

10 Tu és quem faz sair *Sl 107.35;Is 41.18fontes no vale;

elas correm entre os montes;

11 *Sl 104.13dão de beber a todos os animais do campo;

*Jó 39.5os asnos monteses matam a sua sede.

12 Junto delas, as aves do céu *Mt 8.20têm o seu pouso,

dentre a ramagem fazem ouvir o seu canto.

13 Ele, das suas câmaras, *Sl 65.9;147.8rega os montes;

a terra se farta dos frutos das suas obras.

14 Faz crescer *Sl 147.8;Jó 38.27a relva para o gado

*Gn 1.29e a erva para corresponder ao trabalho do homem,

para fazer sair alimento *Jó 28.5do seio da terra,

15 o *Jz 9.13;Pv 31.6;Ec 10.19vinho que alegra o coração do homem,

o *Sl 23.5;92.10;141.5;Lc 7.46azeite que faz reluzir o seu rosto,

e o pão *Gn 18.5;Jz 19.5,8que fortalece o coração do homem.

16 São saciadas as árvores de Jeová,

os cedros do Líbano que ele plantou,

17 nos quais fazem ninhos *Sl 104.12as aves.

Quanto à *Lv 11.19cegonha, a sua morada está nos ciprestes.

18 Para as *Jó 39.1cabras monteses são as altas montanhas;

*Pv 20.26os penhascos são refúgios para os *Lv 11.5querogrilos.

19 Ele fez a lua *Gn 1.14para marcar as estações;

*Sl 19.6o sol conhece o seu ocaso.

20 *Sl 74.16;Is 45.7Tu fazes as trevas, e vem a noite,

na qual saem *Sl 50.10;Is 56.9;Mq 5.8todos os animais da selva.

21 *Jó 38.39Os leões novos rugem em busca da presa

e *Sl 145.15;Jl 1.20pedem a Deus de comer.

22 Mal nasce o sol, recolhem-se

e vão deitar-se nos seus *Jó 37.8covis.

23 O homem sai *Gn 3.19para o seu trabalho

e para a sua ocupação, até à tarde.

24 Quão *Sl 40.5numerosas são as tuas obras, Jeová!

Todas elas as fizeste *Sl 136.5;Pv 3.19;Jr 10.12;51.15com sabedoria.

Cheia está *Sl 65.9a terra das tuas riquezas.

25 Eis ali o *Sl 8.8;69.34mar grande e vasto,

no qual se movem inumeráveis seres,

animais, tanto pequenos como grandes.

26 Ali, andam os *Sl 107.23;Ez 27.9navios;

ali, está *Sl 74.14;Jó 41.1leviatã, que formaste para nele folgar.

27 Todos estes *Sl 145.15esperam de ti

que lhes *Sl 136.25;147.9;Jó 36.31;38.41dês de comer, a tempo.

28 Tu lhes distribuis, e eles apanham;

*Sl 145.16abres a mão, eles são saciados de bens.

29 *Sl 30.7;Dt 31.17Escondes o teu rosto, e eles ficam perturbados;

*Sl 146.4;Jó 34.14;Ec 12.7tira-lhes o fôlego, eles morrem,

e *Sl 90.3;Gn 3.19;Jó 10.9voltam ao seu pó.

30 Envias o teu *Jó 33.4;Ez 37.9Espírito, e eles são criados;

e renovas a face da terra.

31 Permaneça para sempre a *Sl 86.12;111.10glória de Jeová;

*Gn 1.31regozije-se Jeová nas suas obras.

32 *Sl 97.4-5;114.7;Jz 5.5Ele olha para a terra, e ela estremece;

*Sl 144.5;Êx 19.18toca as montanhas, e elas fumegam.

33 Cantarei a Jeová, *Sl 63.4enquanto eu viver;

cantarei *Sl 146.2louvores ao meu Deus, enquanto eu subsistir.

34 Seja-lhe agradável *Sl 19.14a minha meditação;

eu me *Sl 9.2regozijarei em Jeová.

35 Sejam da terra *Sl 59.13extirpados os pecadores,

e não subsistam mais *Sl 37.10os perversos.

*Sl 104.1Bendize, minha alma, a Jeová!

*Sl 105.45;106.48Louvai a Jeová!

1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.